Bg 16.11-12
pralayāntām upāśritāḥ
kāmopabhoga-paramā
etāvad iti niścitāḥ
kāma-krodha-parāyaṇāḥ
īhante kāma-bhogārtham
anyāyenārtha-sañcayān
Démonské osoby považují smyslový požitek za konečný cíl života a tuto představu si udržují až do smrti. Nevěří, že po smrti následuje život a že živá bytost přijímá těla různých druhů podle své karmy neboli činností v tomto světě. Své plány do budoucna nikdy nedokončí a stále připravují nové a nové. Osobně jsme znali jednoho člověka s touto démonskou mentalitou, který dokonce i na smrtelném loži žádal lékaře, aby mu prodloužil život o čtyři roky kvůli tomu, že nestačil uskutečnit své plány. Takoví pošetilci nevědí, že lékař jim nemůže prodloužit život ani o vteřinu. Když se člověku naplní jeho čas, nezáleží na tom, co si přeje. Zákony přírody mu nedovolí užívat si ani o vteřinu déle, než kolik mu je dáno.
Démon, kterému zásadně chybí víra v Boha či Nadduši v jeho nitru, páchá všemožné hříšné činnosti jen kvůli uspokojení smyslů. Neví, že v jeho srdci je svědek. Nadduše sleduje, co individuální duše dělá. Upaniṣady to líčí tak, že se zmiňují o dvou ptácích sedících na jednom stromě — jeden z nich je činný, pojídá ovoce rostoucí v jeho větvích a podle toho si užívá nebo trpí, zatímco druhý pták ho pozoruje. Osoba s démonskou povahou však védská písma nezná a nemá ani žádnou víru; proto se neostýchá dělat cokoli v zájmu smyslového požitku, bez ohledu na budoucí následky.
