Bg 18.51-53
dhṛtyātmānaṁ niyamya ca
śabdādīn viṣayāṁs tyaktvā
rāga-dveṣau vyudasya ca
yata-vāk-kāya-mānasaḥ
dhyāna-yoga-paro nityaṁ
vairāgyaṁ samupāśritaḥ
kāmaṁ krodhaṁ parigraham
vimucya nirmamaḥ śānto
brahma-bhūyāya kalpate
Když je někdo očištěný prostřednictvím inteligence, setrvává na úrovni kvality dobra. Tak se stane pánem mysli a je stále v tranzu. Neulpívá na objektech smyslového požitku a jedná bez připoutanosti a odporu. Žije přirozeně raději v ústraní, nejí víc, než kolik potřebuje, a ovládá činnosti svého těla a mysli. Nemá falešné ego, neboť se neztotožňuje s tělem. A nechce ani přijímat mnoho hmotných věcí, díky kterým by pak jeho tělo bylo velké a silné. Jelikož nemá tělesné pojetí života, není nemístně pyšný. Spokojí se se vším, co dostane z milosti Pána, a nikdy se nehněvá, když se smyslům nedostává požitku. Ani neusiluje o získání smyslových objektů. Když je tedy někdo zcela prostý falešného ega, nebudou ho přitahovat žádné hmotné věci. Tak vypadá stav poznání sebe jakožto Brahmanu, zvaný brahma-bhūta. Ten, kdo nemá hmotné pojetí života, bude klidný a nic ho nerozruší. To je popsáno v sedmdesátém verši druhé kapitoly Bhagavad-gīty:
āpūryamāṇam acala-pratiṣṭhaṁ
samudram āpaḥ praviśanti yadvat
tadvat kāmā yaṁ praviśanti sarve
sa śāntim āpnoti na kāma-kāmī
“Klidu a míru může dosáhnout jen ten, koho neznepokojuje neustálý tok tužeb — jež přicházejí stejně, jako se řeky vlévají do oceánu, který je takto věčně plněn, ale přesto zůstává vždy klidný — a nikoliv ten, kdo chce tyto touhy ukojit.”
