Bg 2.13

dehino 'smin yathā dehe
kaumāraṁ yauvanaṁ jarā
tathā dehāntara-prāptir
dhīras tatra na muhyati
Překlad slovo od slova: 
dehinaḥ — vtěleného; asmin — v tomto; yathā — jako; dehe — v těle; kaumāram — chlapectví; yauvanam — mládí; jarā — stáří; tathā — podobně; deha-antara — změny těla; prāptiḥ — dosažení; dhīraḥ — rozvážný; tatra — následně; na — nikdy; muhyati — je zmatený.
Překlad: 
Tak jako vtělená duše souvisle přechází v tomto těle z dětství do mládí a stáří, přechází také v čase smrti do jiného těla. Moudrý člověk není z této změny zmatený.
Význam: 

Jelikož všechny živé bytosti jsou individuální duše, každá mění své tělo každým okamžikem — někdy má podobu dítěte, někdy mladíka a jindy starce. Přes všechny tyto změny těla však sama duše zůstává nezměněná. Tato individuální duše nakonec změní tělo ve chvíli smrti, přejde do jiného. A jelikož je jisté, že v příštím životě bude mít další tělo (buď hmotné, nebo duchovní), Arjuna neměl žádný důvod bědovat kvůli smrti Bhīṣmy a Droṇy, o které měl takovou starost. Spíše ho mělo těšit, že oba vymění stará těla za nová, čímž se obnoví jejich energie. Takové změny těla přinášejí různé druhy požitku či utrpení — podle toho, co člověk dělal během svého života. Jelikož Bhīṣma a Droṇa byli vznešené duše, jistě je v příštím životě čekala duchovní, nebo alespoň nebeská těla, ve kterých lze vychutnávat hmotnou existenci na vyšší úrovni. Ani v jednom případě nebylo proč bědovat.

Každý, kdo dokonale zná povahu individuální duše, Nadduše a hmotné i duchovní přírody, je dhīra, vyrovnaný. Takový člověk není nikdy zmatený ze změny těl.

Māyāvādskou teorii, že duše je jen jedna, nelze použít, protože duši nelze dělit na kousky. Takové rozdělení na různé individuální duše by znamenalo, že Nejvyšší je dělitelný či měnitelný, což je v rozporu s neměnností Nejvyšší Duše. Jak je doloženo v Gītě, dílčí části Nejvyššího existují věčně (sanātana) a jsou kṣara, náchylné k poklesnutí do hmotné přírody. Tyto dílčí části jsou částmi věčně, a dokonce i po osvobození si individuální duše ponechává svůj dílčí charakter. Jakmile však jednou dosáhne osvobození, žije věčně životem plným blaženosti a poznání ve společnosti Osobnosti Božství. Postavení Nadduše zvané Paramātmā, která dlí v každém individuálním těle, můžeme vysvětlit pomocí teorie odrazu. Nadduše se liší od individuální živé bytosti. Když se nebe zrcadlí ve vodě, v odrazu je slunce, měsíc i hvězdy. Hvězdy lze přirovnat k živým bytostem a slunce či měsíc k Nejvyššímu Pánu. Individuální dílčí duši představuje Arjuna a Nejvyšší Duší je Osobnost Božství Śrī Kṛṣṇa. Nejsou na stejné úrovni; to se jasně ukáže na začátku čtvrté kapitoly. Kdyby byl Kṛṣṇa na téže úrovni co Arjuna a nikoliv na vyšší, jejich vztah učitele a žáka by ztrácel smysl. Pokud by byli oba zmateni matoucí energií (māyou), nebylo by zapotřebí, aby jeden byl učitelem a druhý žákem. Taková výuka by neměla smysl, protože ten, kdo je v zajetí māyi, nemůže být autoritativní učitel. Śrī Kṛṣṇa tedy musí být Svrchovaný Pán, mající vyšší postavení nežli živá bytost, Arjuna, který je zapomnětlivou duší oklamanou māyou.