Bg 2.38
lābhālābhau jayājayau
tato yuddhāya yujyasva
naivaṁ pāpam avāpsyasi
Pán Kṛṣṇa nyní přímo říká, že Arjuna má bojovat pro samotný boj, protože bitvu si přeje On sám. Při činnostech spojených s vědomím Kṛṣṇy se nebere v úvahu štěstí či neštěstí, ztráta nebo zisk, vítězství či porážka. Pochopení, že vše se má vykonávat pro Kṛṣṇu, je známkou transcendentálního vědomí; neexistují zde tedy žádné reakce za hmotné činnosti. Ten, kdo jedná v zájmu dosažení vlastního smyslového požitku — ať je to pod vlivem kvality dobra nebo kvality vášně, je vystaven dobrým nebo špatným následkům. Avšak ten, kdo se zcela odevzdal při činnostech spojených s vědomím Kṛṣṇy, již není nikomu zavázán a nikomu nic nedluží, jako je tomu v případě běžného jednání. Je řečeno:
devarṣi-bhūtāpta-nṛṇāṁ pitṝṇāṁ
na kiṅkaro nāyam ṛṇī ca rājan
sarvātmanā yaḥ śaraṇaṁ śaraṇyaṁ
gato mukundaṁ parihṛtya kartam
“Kdokoliv se zřekl všech dalších povinností a zcela se odevzdal Kṛṣṇovi, Mukundovi, již není dlužníkem a nikomu není zavázán — polobohům, mudrcům, dalším živým bytostem, příbuzným, celému lidstvu ani předkům.” (Bhāg. 11.5.41) To Kṛṣṇa Arjunovi v tomto verši nepřímo naznačil a v následujících verších celé téma ještě více vyjasní.
