Bg. 3.34
Verš
rāga-dveṣau vyavasthitau
tayor na vaśam āgacchet
tau hy asya paripanthinau
Synonyma
indriyasya — smyslů; indriyasya arthe — vůči smyslovým objektům; rāga — připoutanost; dveṣau — rovněž odpor; vyavasthitau — podléhající usměrňujícím pravidlům; tayoḥ — jich; na — nikdy; vaśam — kontrola; āgacchet — osoba má přijít; tau — ty; hi — jistě; asya — její; paripanthinau — překážky.
Překlad
Jsou dány zásady pro usměrnění připoutanosti a odporu smyslů ke smyslovým objektům. Nikdo by neměl takové připoutanosti a odporu podlehnout, protože jsou překážkami na cestě seberealizace.
Význam
Ti, kdo mají vědomí Kṛṣṇy, mají přirozenou nechuť oddávat se hmotnému uspokojování smyslů. Osoby, kterým se však tohoto vědomí nedostává, by se měli řídit pravidly a usměrněními zjevených písem. Neomezený smyslový požitek je příčinou zajetí v hmotném světě, ale ten, kdo dodržuje pravidla zjevených písem, nepodléhá svodu smyslových objektů. Například požitek ze sexu je nutným požadavkem podmíněné duše a je dovolený po uzavření manželského svazku. Písma zakazují mít sexuální poměr s jinou ženou než se svou manželkou. Na všechny ostatní ženy se má hledět jako na svou matku. I přes tyto příkazy však muž tíhne k sexuálnímu poměru s jinými ženami. Tyto sklony je třeba potlačit; jinak se stanou překážkami na cestě seberealizace. Dokud má člověk hmotné tělo, je dovoleno uspokojovat jeho hmotné požadavky, ale musí se přitom zachovávat daná pravidla. Přesto bychom se neměli na tyto úlevy spoléhat. Tato pravidla musí lidé dodržovat, aniž by na nich ulpívali, protože i usměrněné uspokojování smyslů je může přivést na scestí — stejně jako hrozí nehoda i na královských cestách. I když mohou být velice dobře udržované, ani u té nejbezpečnější nemůže nikdo zaručit, že se tam není třeba obávat žádného nebezpečí. Následkem styku s hmotou je vědomí smyslového požitku běžné již velice dlouhou dobu. Proto i při usměrněném uspokojování smyslů stále hrozí poklesnutí; je tedy třeba se všemi prostředky vyvarovat i jakékoliv připoutanosti k usměrněnému smyslovému požitku. Připoutanost k jednání s vědomím Kṛṣṇy neboli neustálé láskyplné sloužení Kṛṣṇovi však odpoutává od všech smyslových činností. Nikdo by se tedy neměl snažit být odpoutaný od jednání s vědomím Kṛṣṇy, v žádném období života. Účelem odpoutání se od jakékoliv příchylnosti k smyslovému požitku je spočinout nakonec na úrovni vědomí Kṛṣṇy.