Bg. 9.12
Verš
mogha-jñānā vicetasaḥ
rākṣasīm āsurīṁ caiva
prakṛtiṁ mohinīṁ śritāḥ
Synonyma
mogha-āśāḥ — ti, jejichž naděje jsou zmařeny; mogha-karmāṇaḥ — ti, jejichž plodonosné činnosti jsou zmařeny; mogha-jñānāḥ — ti, jejichž poznání je zbytečné; vicetasaḥ — zmatení; rākṣasīm — démonské; āsurīm — ateistické; ca — a; eva — jistě; prakṛtim — povahy; mohinīm — matoucí; śritāḥ — přijímají útočiště u.
Překlad
Takto zmatené jedince přitahují démonské a ateistické principy. Když jsou tímto způsobem oklamáni, jejich naděje na osvobození, práce s vidinou jejích plodů i rozvoj poznání jsou zmařeny.
Význam
Je mnoho oddaných, kteří navenek vystupují, jako by si byli vědomi Kṛṣṇy a věnovali se oddané službě, ale v srdci nepřijímají Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇu, za Absolutní Pravdu. Tyto osoby nikdy neochutnají plod oddané služby — návrat k Bohu. Úspěšní nebudou ani ti, kdo se věnují plodonosným zbožným činnostem s konečným cílem vysvobodit se z tohoto hmotného zapletení, protože se Osobnosti Božství, Nejvyššímu Pánu Kṛṣṇovi, vysmívají. Jinými slovy — ti, kdo zesměšňují Kṛṣṇu, jsou démoni či ateisté. V sedmé kapitole Bhagavad-gīty stojí, že tito ničemové se Kṛṣṇovi nikdy neodevzdávají. Jejich myšlenková spekulace, pomocí které chtějí dospět k Absolutní Pravdě, je tak přivede k nesprávnému závěru, že obyčejná živá bytost a Kṛṣṇa jsou jedno a totéž. Na základě tohoto mylného přesvědčení si myslí, že tělo každé lidské bytosti je nyní pouze pokryto hmotnou energií a že jakmile se někdo z hmotného těla vysvobodí, neliší se od Boha. Tento pokus ztotožnit se s Kṛṣṇou bude zmařen, protože vychází z iluze. Verš uvádí, že toto ateistické a démonské pěstování duchovního poznání je v každém případě bezcenné. Pokud se takové osoby snaží proniknout do poznání védských spisů, jako je Vedānta-sūtra a Upaniṣady, jejich snaha vždy skončí neúspěchem.
Považovat Kṛṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství, za obyčejného člověka je tedy velký přestupek. Ti, kdo to dělají, jsou oklamáni, neboť nemohou porozumět Kṛṣṇově věčné podobě. Bṛhad-viṣṇu-smṛti doslova uvádí:
kṛṣṇasya paramātmanaḥ
sa sarvasmād bahiṣ-kāryaḥ
śrauta-smārta-vidhānataḥ
mukhaṁ tasyāvalokyāpi
sa-celaṁ snānam ācaret
“Toho, kdo považuje tělo Kṛṣṇy za hmotné, je třeba vyhnat od všech obřadů a činností prováděných podle śruti a smṛti. A pokud se stane, že někdo zahlédne jeho tvář, měl by se okamžitě vykoupat v Ganze, aby se zbavil nákazy.” Kṛṣṇovi, Nejvyšší Osobnosti Božství, se lidé smějí, protože Mu závidí. O jejich osudu nelze pochybovat — čekají je opakovaná zrození v životních druzích vyznačujících se ateistickou a démonskou povahou. Jejich poznání bude trvale zahaleno iluzí a postupně budou směřovat do nejtemnějších končin stvoření.