Śrī caitanya-caritāmṛta Ādi 1.56

Ti, kteří se vážně zajímají o poznání transcendentálního světa, jenž leží daleko za hmotným stvořením, musí přijít za pravým duchovním mistrem, aby se od něho tuto vědu učili jak přímo, tak i nepřímo. Člověk se musí seznámit nejen s prostředky, kterými lze vytouženého cíle dosáhnout, ale také s tím, co může být takovému pokroku na překážku. Student se musí učit tuto vědu se všemi jejími aspekty od duchovního mistra, protože ten ví, jak usměrňovat návyky začínajícího žáka.

Blahobyt má různé stupně. Štěstí, které zažívá obyčejný člověk věnující se usilovné materialistické práci, je na nejnižší úrovni, protože se vztahuje k tělu. Nejvyšším stupněm tohoto tělesného štěstí je dosáhnout zbožnými činnostmi nebeské úrovně, království tvořivých bohů vládnoucích silami, které jim byly propůjčeny. Představa pohodlného života v nebi je však zanedbatelná ve srovnání se štěstím zažívaným v neosobním Brahmanu, a tato brahmānanda, duchovní blaženost získaná z neosobního Brahmanu, je jako trocha vody v otisku kopýtka telete ve srovnání s oceánem lásky k Bohu. Když tedy někdo rozvine čistou lásku k Bohu, styk s Osobností Božství mu poskytne oceán transcendentálního štěstí. Stát se způsobilým pro dosažení této životní úrovně je nejvyšší dokonalost.

Je třeba se snažit zakoupit lístek na cestu zpátky domů, zpátky k Bohu. Cenou, kterou je třeba za něj zaplatit, je intenzivní přání ho mít. Takové přání se však neprobudí snadno, a to ani po mnoha tisících životů neustálého provádění zbožných činností. Všechny světské vztahy budou zcela jistě časem přerušeny, ale jakmile navážeme vztah s Osobností Božství v určité rase, nebude přerušen nikdy, ani po zničení hmotného světa.

Měli bychom tedy skrze průzračné médium duchovního mistra pochopit, že Nejvyšší Pán je včetně své transcendentální duchovní povahy přítomný všude a že vztahy živých bytostí s Pánem také přímo či nepřímo existují všude, dokonce i v tomto hmotném světě. V duchovním světě existuje pět druhů vztahů s Nejvyšším Pánem: śānta, dāsya, sakhya, vātsalya a mādhurya. V hmotném světě se nacházejí zvrácené odrazy těchto ras. Pozemky, domov, nábytek a ostatní neživé hmotné předměty jsou zapojeny ve vztahu śānta neboli neutrálního a pasivního postoje, kdežto služebníci jednají ve vztahu dāsya. Vztah mezi přáteli se nazývá sakhya, náklonnost rodičů k dětem je vātsalya a madhurya jsou milostné styky. Těchto pět vztahů v hmotném světě jsou zvrácené odrazy původních čistých citů vůči Nejvyšší Osobnosti Božství, které bychom měli pod vedením pravého duchovního mistra pochopit a přivést k dokonalosti. V hmotném světě přinášejí zvrácené rasy zklamání. Pokud je však znovu navážeme s Pánem Kṛṣṇou, výsledkem bude věčný, blažený život.

Z tohoto a tří předchozích veršů Caitanya-caritāmṛty, které byly vybrány ze Śrīmad-Bhāgavatamu, můžeme pochopit misionářské činnosti Pána Caitanyi. Śrīmad-Bhāgavatam obsahuje osmnáct tisíc veršů, které jsou shrnuty v těchto čtyřech, počínaje aham evāsam evāgre (53) a konče yat syāt sarvatra sarvadā (56). Ve verši 53, což je první z nich, je vysvětlena transcendentální povaha Pána Kṛṣṇy, Nejvyšší Osobnosti Božství. Druhý verš (54) dále vysvětluje, že Pán je povznesený nad činnosti hmotné energie, māyi. I když jsou živé bytosti nedílnými částmi Pána Kṛṣṇy, mají sklon podléhat vnější energii, a proto jsou v hmotném světě uzavřeny do těl z hmotné energie, přestože jsou duchovní. V tomto verši je také vysvětlen věčný vztah živých bytostí k Nejvyššímu Pánu. Další verš (55) říká, že Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je díky svým nepochopitelným energiím s živými bytostmi a hmotnou energií zároveň totožný, a zároveň se od nich liší. Toto poznání se nazývá acintya-bhedābheda-tattva. Když se živá bytost Nejvyššímu Pánu Kṛṣṇovi odevzdá, může k Němu rozvinout přirozenou transcendentální lásku. Tento proces odevzdání se by měl být pro lidskou bytost předmětem prvořadého zájmu. V dalším verši (56) je řečeno, že podmíněná duše musí nakonec přijít za pravým duchovním mistrem a snažit se dokonale pochopit hmotné i duchovní světy a svoje vlastní věčné postavení. Slova anvaya-vyatirekābhyām, „přímo a nepřímo“, naznačují, že student se musí učit proces oddané služby v jeho dvou aspektech: přímo vykonávat oddanou službu a nepřímo se vyhýbat tomu, co by mu bránilo v pokroku.