Skip to main content

Śrī caitanya-caritāmṛta Ādi 10.60

Verš

āsvādila e saba rasa sena śivānanda
vistāri’ kahiba āge esaba ānanda

Synonyma

āsvādila — vychutnával; e — tyto; saba — všechny; rasa — nálady; sena śivānanda — Śivānanda Sena; vistāri' — obšírně; kahiba — povím; āge — později; e saba — všechnu tuto; ānanda — transcendentální blaženost.

Překlad

Śrīla Śivānanda Sena osobně poznal všechny tři rysy: sākṣād, āveśa i āvirbhāva. Později o tomto transcendentálně blaženém tématu pojednám podrobně.

Význam

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Mahārāja líčí Śrílu Śivānandu Senu takto: „Śivānanda Sena byl obyvatelem Kumárhatty, známé též jako Hálisahar, a byl velkým oddaným Pána. Asi dva a půl kilometru od Kumárhatty je další vesnice, známá jako Kánčadápáda, ve které jsou Božstva Gaura-Gopāla, instalovaná Śivānandou Senou, který také založil stále existující chrám Kṛṣṇarāye. Śivānanda Sena byl otcem Paramānandy Seny, který byl také známý jako Purī dāsa nebo Kavi-karṇapūra. Paramānanda Sena ve své Gaura-gaṇoddeśa-dīpice (176) píše, že dvě gopī z Vrindávanu, které se původně jmenovaly Vīrā a Dūtī, se spojily a staly se jeho otcem. Śrīla Śivānanda Sena vodil všechny oddané Pána Caitanyi putující z Bengálska do Džagannáth Purí a osobně platil veškeré výdaje spojené s jejich cestou. To je popsáno ve verších 19–27 šestnácté kapitoly Madhya-līly Caitanya-caritāmṛty. Śrīla Śivānanda Sena měl tři syny, a to Caitanyu dāse, Rāmadāse a Paramānandu. Jak již bylo popsáno výše, poslední z nich se později stal Kavi-karṇapūrou a napsal Gaura-gaṇoddeśa-dīpiku. Jeho duchovním učitelem byl kněz Śivānandy Seny Śrīnātha Paṇḍita. Jelikož Vāsudeva Datta příliš utrácel, byl Śivānanda Sena pověřen dohlížením na jeho výdaje.“

Śrī Śivānanda Sena osobně zažil Śrī Caitanyu Mahāprabhua v podobě rysů sākṣāt, āveśa a āvirbhāva. Jednou s sebou na cestě do Džagannáth Purí přibral nějakého psa a v první kapitole Antya-līly je popsáno, že tento pes díky jeho společnosti dosáhl později osvobození. Když Śrīla Raghunātha dāsa, později známý jako Raghunātha dāsa Gosvāmī, utekl z domova, aby se připojil ke Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi, napsal jeho otec Śivānandovi Senovi dopis, aby se o svém synovi něco dozvěděl. Śivānanda Sena mu sdělil podrobnosti, na které se ptal, a otec Raghunātha dāse Gosvāmīho potom poslal Śivānandovi Senovi služebníky a peníze, aby se mohl o jeho syna postarat. Jednou Śivānanda Sena pozval Pána Caitanyu Mahāprabhua do svého domu a dal Mu tolik najíst, že to Pán nemohl strávit a bylo Mu poněkud špatně. Když se o tom dozvěděl nejstarší syn Śivānandy Seny, Caitanya dāsa, přinesl Pánovi taková jídla, která podpořila Jeho trávení, a tím Pána Caitanyu Mahāprabhua velice potěšil. To je popsáno v Antya-līle, desáté kapitole, verších 142–151.

Jednou se stalo, že na cestě do Džagannáth Purí museli všichni oddaní zůstat pod stromem, protože nebyl k dispozici žádný dům, dokonce ani přístřešek, což velice rozzlobilo Nityānandu Prabhua, jako kdyby byl nervózní z hladu, a proklel syny Śivānandy Seny, aby zemřeli. To velice zarmoutilo Śivānandovu ženu, která začala naříkat, protože si vážně myslela, že její synové kvůli tomuto prokletí Nityānandy Prabhua jistě zemřou. Když se později Śivānanda vrátil a viděl svou naříkající ženu, řekl jí: „Proč pláčeš? Ať zemřeme všichni, pokud si to Nityānanda Prabhu přeje!“ Když ho potom Nityānanda Prabhu uviděl, silně ho nakopl; stěžoval si, že má velký hlad, a ptal se, proč Mu nesehnal nic k jídlu. Tak se Pán chová ke svým oddaným. Śrīla Nityānanda Prabhu se choval jako obyčejný hladový člověk, jako kdyby zcela závisel na tom, co Śivānanda Sena zařídí.

Śrīkānta, synovec Śivānandy Seny, skupinu opustil na protest proti Nityānandově kletbě a šel přímo za Śrī Caitanyou Mahāprabhuem do Džagannáth Purí, kde ho Pán uklidnil. Tehdy také Pán Caitanya Mahāprabhu dovolil, aby Mu Purī dāsa, který byl tehdy ještě dítě, cucal prst u nohy a na pokyn Caitanyi Mahāprabhua potom okamžitě dokázal složit verše v sanskrtu. Když došlo k nedorozumění s Śivānandovou rodinou, Śrī Caitanya Mahāprabhu nařídil svému osobnímu služebníkovi Govindovi, aby jim dal všechny zbytky Jeho jídla. To je popsáno ve verši 53 dvanácté kapitoly Antya-līly.