Śrī caitanya-caritāmṛta Ādi 10.84

Śrī Anupama byl otec Śrīly Jīvy Gosvāmīho a mladší bratr Śrī Sanātany Gosvāmīho a Śrī Rūpy Gosvāmīho. Původně se jmenoval Vallabha, ale potom, co se setkal s Pánem Caitanyou, od Něho dostal jméno Anupama. Jelikož tito tři bratři pracovali pro muslimskou vládu, dostali titul Mallik. Naše rodina byla spřízněna s Malliky z kolkatské ulice Mahátmy Gándhího a často jsme navštěvovali jejich chrám Rādhy a Govindy. Náležejí do stejné rodiny jako my. Naše rodinná gotra čili rodokmen je Gautama-gotra neboli posloupnost žáků Gautamy Muniho a naše příjmení je De. Protože však oni přijali místa zamindarů v muslimské vládě, dostali titul Mallik. Stejný titul dostali i Rūpa, Sanātana a Vallabha. Mallik znamená „pán“. Stejně jako dává anglická vláda bohatým a úctyhodným osobám titul „lord“, muslimové dávají bohatým a úctyhodným rodinám, které mají důvěrné vztahy s vládou, titul Mallik. Lze ho tedy nalézt nejen mezi muslimy, ale také mezi hindskými aristokraty. Tento titul není omezen jenom na určitou rodinu, ale dostávají ho různé rodiny z různých sociálních skupin, jsou-li náležitě bohaté a úctyhodné.

Sanātana Gosvāmī a Rūpa Gosvāmī byli členy Bharadvāja-gotry, což naznačuje, že patřili buď k rodině, nebo k učednické posloupnosti Bharadvāje Muniho. My jako členové hnutí pro vědomí Kṛṣṇy patříme k rodině neboli duchovní posloupnosti Sarasvatīho Gosvāmīho, a proto jsme známí jako Sārasvatové. Duchovnímu mistrovi se tedy klaníme jako příslušníkovi sārasvatské rodiny, sārasvata-deva (namas te sārasvate deve), jehož misí je šířit učení Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua (gaura-vāṇī-pracāriṇe) a bojovat s impersonalisty a voidisty (nirviśeṣa-śūnyavādi-pāścātya-deśa-tāriṇe). To bylo také posláním Sanātany Gosvāmīho, Rūpy Gosvāmīho a Anupamy Gosvāmīho.

Rodokmen Sanātany Gosvāmīho, Rūpy Gosvāmīho a Vallabhy Gosvāmīho lze sledovat až do dvanáctého století éry Śaka, kdy se ve velice bohaté brāhmaṇské rodině v provincii Karnáta narodil ušlechtilý muž jménem Sarvajña. Ten měl dva syny, Aniruddheru Rūpeśvaru a Hariharu, kteří oba přišli o svá království a byli nuceni žít v horách. Rūpeśvarův syn Padmanābha odešel do Bengálska na místo na břehu Gangy známé jako Naihátí. Tam se mu narodilo pět synů, z nichž nejmladší, Mukunda, měl dobře vychovaného syna jménem Kumāradeva, a ten byl otcem Rūpy, Sanātany a Vallabhy. Kumāradeva žil v Fatéjábádu, oblasti hraničící s Bákláčandradvípem ve východním Bengálsku (dnes Bangladéši). O dnešní vesnici Prémbágh, která leží nedaleko Ramšary v bangladéšském okrese Džašohar, mnoho lidí říká, že tam stál Kumāradevův dům. Tři z jeho mnoha synů se vydali na cestu vaiṣṇavismu. Později se Śrī Vallabha a jeho dva starší bratři, Śrī Rūpa a Sanātana, přestěhovali z Čandradvípu do vesnice Rámakéli ležící v bengálském okrese Máldah. Zde se narodil Śrīla Jīva Gosvāmī, který za svého otce přijal Śrī Vallabhu. Všichni tři bratři dostali titul Mallik, protože sloužili v muslimské vládě. Když vesnici Rámakéli navštívil Pán Caitanya Mahāprabhu, setkal se tam s Vallabhou. Śrī Rūpa Gosvāmī později po setkání se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem opustil vládní službu, a když za Ním šel do Vrindávanu, Vallabha ho doprovázel. Setkání Caitanyi Mahāprabhua s Rūpou a Vallabhou je popsáno v Madhya-līle, kapitole devatenáct.

Podle Sanātany Gosvāmīho šli ve skutečnosti Śrī Rūpa Gosvāmī a Vallabha do Vrindávanu na pokyn Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Nejdříve šli do Mathury, kde se setkali se Subuddhim Rāyem, který se živil prodejem suchého dřeva na topení. Ten měl ze setkání se Śrī Rūpou Gosvāmīm a Anupamou velkou radost a ukázal jim všech dvanáct vrindávanských lesů. Tak žili ve Vrindávanu celý měsíc a potom pokračovali v hledání Sanātany Gosvāmīho. Podél Gangy došli až do Iláhábádu neboli Prajág-tírthy, ale protože Sanātana Gosvāmī šel jinou cestou, tak se minuli, a když Sanātana přišel do Mathury, Subuddhi Rāya ho informoval o návštěvě Rūpy Gosvāmīho a Anupamy. Rūpa Gosvāmī a Anupama mezitím ve Váránasí potkali Caitanyu Mahāprabhua, od kterého slyšeli o cestách Sanātany Gosvāmīho, a tak se vrátili do Bengálska, kde si vyřídili svoje státnické záležitosti, a na pokyn Śrī Caitanyi Mahāprabhua za Ním odešli do Džagannáth Purí.

Nejmladší z bratrů, Anupama, v roce 1436 Śakābdy (1514 n.l.) zemřel a vrátil se domů, zpátky k Bohu. Odešel do duchovního nebe tam, kde sídlí Śrī Rāmacandra. Śrī Rūpa Gosvāmī o tom v Džagannáth Purí řekl Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi. Vallabha byl velkým oddaným Śrī Rāmacandry, a proto nebyl schopen se naplno věnovat uctívání Rādhā-Govindy, ke kterému nabádal Śrī Caitanya Mahāprabhu. Zároveň však přijímal Śrī Caitanyu Mahāprabhua jako inkarnaci Nejvyšší Osobnosti Božství, Rāmacandry. V knize Bhakti-ratnākara je zaznamenán následující výrok: „Śrī Gaurasundara dal Vallabhovi jméno Anupama, ale ten byl neustále pohroužen v oddané službě Pánu Rāmacandrovi. Neznal nikoho než Śrī Rāmacandru, ale věděl, že Caitanya Gosāñi je tentýž Pán Rāmacandra.“

V Gaura-gaṇoddeśa-dīpice (180) je Śrī Rūpa Gosvāmī popsán jako gopī jménem Śrī Rūpa-mañjarī. V Bhakti-ratnākaře je seznam knih Śrī Rūpy Gosvāmīho. Ze všech jeho knih si vaiṣṇavové oblíbili zvláště těchto šestnáct: (1) Haṁsadūta, (2) Uddhava-sandeśa, (3) Kṛṣṇa-janma-tithi-vidhi, (4 a 5) Rādhā-kṛṣṇa-gaṇoddeśa-dīpikā, Bṛhat (velká) a Laghu (malá), (6) Stava-mālā, (7) Vidagdha-mādhava, (8) Lalita-mādhava, (9) Dāna-keli-kaumudi, (10) Bhakti-rasāmṛta-sindhu (toto je nejslavnější kniha Śrī Rūpy Gosvāmīho), (11) Ujjvala-nīlamaṇi, (12) Ākhyāta-candrikā, (13) Mathurā-mahimā, (14) Padyāvalī, (15) Nāṭaka-candrikā a (16) Laghu-bhāgavatāmṛta. Śrī Rūpa Gosvāmī se zřekl všech rodinných svazků, přijal stav odříkání a své peníze rozdělil tak, že dal padesát procent brāhmaṇům a vaiṣṇavům, dvacet pět procent své kuṭumbě (příbuzenstvu) a dvacet pět procent si nechal pro nenadálou osobní potřebu. V Džagannáth Purí se setkal s Haridāsem Ṭhākurem a také Śrī Caitanyou Mahāprabhuem a Jeho dalšími společníky. Śrī Caitanya Mahāprabhu často chválil rukopis Rūpy Gosvāmīho. Śrīla Rūpa Gosvāmī dokázal skládat verše přesně podle přání Śrī Caitanyi Mahāprabhua a podle Jeho pokynů napsal dvě knihy, nazvané Lalita-mādhava a Vidagdha-mādhava. Pán Caitanya chtěl, aby oba bratři, Sanātana Gosvāmī a Rūpa Gosvāmī, zveřejnili mnoho knih podporujících vaiṣṇavské náboženství. Když Sanātana Gosvāmī potkal Śrī Caitanyu Mahāprabhua, Pán mu řekl, aby šel také do Vrindávanu.

Śrī Sanātana Gosvāmī je popsán v Gaura-gaṇoddeśa-dīpice (181). Původně byl známý jako Rati-mañjarī, nebo též Lavaṅga-mañjarī. V Bhakti-ratnākaře je řečeno, že jeho duchovní mistr Vidyā-vācaspati někdy pobýval ve vesnici Rámakéli a Sanātana Gosvāmī pod jeho vedením studoval veškerou védskou literaturu. Byl mu tak oddaný, že se to ani nedá popsat. Védský systém vyžaduje po spatření muslima vykonat určitý obřad pro odčinění. Sanātana Gosvāmī se ale neustále sdružoval s muslimskými králi. Aniž by věnoval příliš pozornosti védským nařízením, chodil často do jejich domů, a tak si myslel, že se z něho stal muslim. Byl proto vždy velice pokorný, a když se představoval Pánu Caitanyovi Mahāprabhuovi, řekl: „Moje chování je odporné, protože se neustále sdružuji s nízkými lidmi.“ Ve skutečnosti patřil do úctyhodné brāhmaṇské rodiny, ale protože svoje chování považoval za odporné, nesnažil se vystupovat jako brāhmaṇa, nýbrž se řadil mezi lidi nižší třídy. Napsal Hari-bhakti-vilāsu a Vaiṣṇava-toṣaṇī, což je komentář k desátému zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu. V roce 1476 Śakābdy (1554 n.l.) dokončil Bṛhad-vaiṣṇava-toṣaṇī, komentář Śrīmad-Bhāgavatamu. V roce 1504 Śakābdy (1582 n.l.) vydal Śrīla Jīva Gosvāmī upravenou verzi, nazvanou Laghu-toṣaṇī.

Śrī Caitanya Mahāprabhu učil své zásady prostřednictvím svých čtyř hlavních následovníků. Mezi nimi byl Rāmānanda Rāya zcela výjimečný, protože na něm Pán ukázal, jak může oddaný úplně překonat vliv Amora. Jakmile někdo vidí krásnou ženu, je vlivem Amora přemožen její krásou. Śrī Rāmānanda Rāya nicméně zničil Amorovu pýchu. Když totiž nacvičoval hru Jagannātha-vallabha-nāṭaka, osobně při tanci vedl výjimečně krásné mladé dívky, ale nikdy nebyl jejich mladickou krásou ovlivněn. Śrī Rāmānanda Rāya tyto mladé dívky osobně koupal, dotýkal se jich a myl je svýma vlastníma rukama, a přesto zůstal klidný a prostý vášně; tak, jak by měl velký oddaný být. Pán Caitanya Mahāprabhu potvrdil, že to mohl dokázat pouze Rāmānanda Rāya. Dāmodara Paṇḍita byl zase jako kritik známý svojí objektivitou. Své kritiky neušetřil dokonce ani Caitanyu Mahāprabhua, což také nemůže nikdo napodobovat. Haridāsa Ṭhākura je výjimečný svojí snášenlivostí, protože strpěl i bití holemi na dvaadvaceti tržištích. Śrī Sanātana Gosvāmī byl tedy výjimečný svojí pokorou, přestože náležel k úctyhodné brāhmaṇské rodině.

V devatenácté kapitole Madhya-līly se uvádí, jak se Sanātana Gosvāmī vymanil z vládní služby. Navábovi, muslimskému vládci, poslal zprávu, že onemocněl, ale ve skutečnosti doma studoval ve společnosti brāhmaṇů Śrīmad-Bhāgavatam. Naváb se o tom dozvěděl od dvorního lékaře a okamžitě se za Sanātanou Gosvāmīm vypravil, aby zjistil, proč to dělá. Požádal Sanātanu, aby ho doprovázel na vojenské výpravě do Urísy, ale ten odmítl, a tak ho naváb nechal uvěznit. Když Rūpa Gosvāmī opouštěl domov, napsal Sanātanovi Gosvāmīmu zprávu, že u místního obchodníka uschoval nějaké peníze. Sanātana Gosvāmī tyto peníze využil k podplacení žalářníka, a tak se dostal na svobodu. Okamžitě se vydal do Váránasí, aby se setkal s Caitanyou Mahāprabhuem, a s sebou si vzal pouze jednoho služebníka jménem Īśāna. Po cestě se zastavili v sarāi neboli hostinci, a když hostinský zjistil, že Īśāna má u sebe zlaté mince, chtěl je oba zabít, aby je okradl. Sanātana Gosvāmī si všiml, že se hostinský velice pozorně stará o jejich pohodlí, i když byli cizinci, a tak mu došlo, že s sebou Īśāna potají nese nějaké peníze, hostinský o tom ví, a chce je proto zabít. Když se Sanātana Gosvāmī Īśāny zeptal, ten přiznal, že má peníze, a Sanātana Gosvāmī mu je okamžitě vzal a dal je hostinskému s žádostí, aby jim pomohl projít džunglí. Tak za pomoci hostinského, který byl vůdcem všech zlodějů v té oblasti, Sanātana Gosvāmī přešel Hazipurské hory, dnes známé jako Hazáríbágh. Tehdy potkal svého švagra Śrīkāntu, který ho žádal, aby s ním zůstal. Sanātana Gosvāmī odmítl, ale než se rozloučili, dostal od Śrīkānty vzácnou přikrývku.

Sanātana Gosvāmī došel postupně až do Váránasí a v domě Candraśekhara se potkal s Pánem Caitanyou Mahāprabhuem. Na Pánův pokyn ho oholili a dostal oblečení potulného mnicha neboli bābājīho. Oblékl si staré šaty Tapany Miśry a přijal prasādam v domě brāhmaṇy z Maháráštry. Potom mu Pán Caitanya Mahāprabhu osobně vysvětlil vše, co se týče oddané služby, a řekl mu, aby psal knihy o oddané službě, včetně knihy pokynů ohledně vaiṣṇavských činností. Požádal ho také, aby odhalil ztracená poutní místa ve Vrindávanu. K veškeré této práci dal Sanātanovi Gosvāmīmu Pán Caitanya Mahāprabhu požehnání a také mu ze šedesáti jedna různých úhlů pohledu vysvětlil význam verše ātmārāma.

Sanātana Gosvāmī šel do Vrindávanu hlavní cestou, a když přišel do Mathury, setkal se tam se Subuddhim Rāyem. Potom se vrátil do Džagannáth Purí přes Džhárkhand, džungli v Madhjapradéši. V Džagannáth Purí se chtěl vzdát svého těla pod koly Jagannāthovy rathy, ale Caitanya Mahāprabhu ho zachránil. Potom se Sanātana Gosvāmī setkal s Haridāsem Ṭhākurem a dozvěděl se od něho o Anupamově odchodu z tohoto světa. Sanātana Gosvāmī později popsal slávu Haridāse Ṭhākura. Sanātana dodržoval etiketu Jagannāthova chrámu a chodil navštěvovat Pána Caitanyu cestou po pláži, třebaže byla velice rozpálená sluncem. Žádal Jagadānandu Paṇḍita o svolení vrátit se do Vrindávanu. Pán Caitanya Mahāprabhu opěvoval povahu Sanātany Gosvāmīho a obejmul ho, neboť jeho tělo považoval za duchovní. Sanātana Gosvāmī dostal od Śrī Caitanyi Mahāprabhua pokyn zůstat rok v Džagannáth Purí. Když se potom vrátil do Vrindávanu, setkal se znovu s Rūpou Gosvāmīm a oba bratři pak zůstali ve Vrindávanu, aby plnili pokyny Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Místo, kde původně Śrī Rūpa Gosvāmī a Sanātana Gosvāmī žili, je nyní poutní místo. Je obecně známé jako Gupta Vrindávan neboli skrytý Vrindávan a leží asi třináct kilometrů jižně od Anglického Bazaru. Do současných dob se tam navštěvují následující místa: (1) chrám Božstev Śrī Madana-mohana, (2) strom Keli-kadamba, pod kterým se Śrī Caitanya Mahāprabhu sešel v noci se Sanātanou Gosvāmīm, a (3) Rúpaságar, velká vodní nádrž vyhloubená Śrī Rūpou Gosvāmīm. V roce 1924 byla založeno sdružení Rāmakeli-saṁskāra-samiti s cílem opravit chrám a renovovat vodní nádrž.