Skip to main content

Śrī caitanya-caritāmṛta Ādi 3.102

Verš

āniyā kṛṣṇere karoṅ kīrtana sañcāra
tabe se ‘advaita’ nāma saphala āmāra

Synonyma

āniyā — přivedení; kṛṣṇere — Pána Kṛṣṇy; karoṅ — učiním; kīrtana — zpívání svatého jména; sañcāra — zjevení; tabe — potom; se — toto; advaita — nedvojné; nāma — jméno; sa-phala — naplněno; āmāra — Moje.

Překlad

„Když se Mi podaří přimět Kṛṣṇu, aby zavedl hnutí zpívání svatého jména, budu hoden jména ,Advaità.“

Význam

Māyāvādský stoupenec filosofie nedvojnosti se mylně domnívá, že mezi ním a Pánem není rozdíl, a proto na Pána není schopen volat jako Advaita Prabhu. I když se Advaita Prabhu od Pána skutečně neliší, přesto s Ním ve svém vztahu nikdy nesplyne, ale věčně Mu slouží jako Jeho úplná část. To je pro māyāvādī nepochopitelné, protože uvažují na základě hmotného smyslového vnímání, a proto si myslí, že nedvojnost nutně znamená ztratit oddělenou totožnost. Z tohoto verše je ale jasné, že Advaita Prabhu si svoji oddělenou totožnost zachovává, i když se od Pána neliší.

Śrī Caitanya Mahāprabhu kázal filosofii nepochopitelné současné jednoty s Pánem a odlišnosti od Něho. Pochopitelný dualismus a monismus jsou představy nedokonalých smyslů, které nemohou dosáhnout Transcendence, protože ta přesahuje představy omezené energie. Činnosti Śrī Advaity Prabhua však názorně dokazují nepochopitelnou nedvojnost. Ten, kdo se odevzdá Śrī Advaitovi Prabhuovi, tedy může snadno porozumět filosofii nepochopitelného současného dualismu a monismu.