Skip to main content
Knihovna » Śrī Caitanya-caritāmṛta » Ādi-līlā » KAPITOLA ČTVRTĀ

Śrī caitanya-caritāmṛta Ādi 4.9

Verš

kintu kṛṣṇera yei haya avatāra-kāla
bhāra-haraṇa-kāla tāte ha-ila miśāla

Synonyma

kintu — ale; kṛṣṇera — Pána Kṛṣṇy; yei — to, co; haya — je; avatāra — inkarnace; kāla — čas; bhāra-haraṇa — odstranit břímě; kāla — čas; tāte — v tom; ha-ila — bylo; miśāla — smíšení.

Překlad

Čas, kdy bylo třeba odstranit břímě světa, se však překryl s dobou, kdy měl inkarnovat Pán Kṛṣṇa.

Význam

Z Bhagavad-gīty víme, že se Pán zjevuje v určitých intervalech, aby obnovil duchovní kulturu, která časem upadá. Pán Śrī Kṛṣṇa se zjevil na konci Dvāpara-yugy, aby znovu pozvedl tuto duchovní kulturu lidské společnosti a zároveň aby projevil svoje transcendentální zábavy. Viṣṇu je autorizovaným Pánem, jenž udržuje stvořený vesmír, a také hlavním Božstvem, které zjednává nápravu, pokud dojde k nesrovnalostem v řízení vesmírného stvoření. Śrī Kṛṣṇa je však původní Pán a nezjevuje se proto, aby prováděl takové úpravy v řízení, nýbrž výhradně proto, aby projevil své transcendentální zábavy, a přivábil tak pokleslé duše zpátky domů, zpátky k Bohu.

Na konci poslední Dvāpara-yugy však došlo ke shodě v čase určeném pro nápravu v řízení i pro zjevení Pána Śrī Kṛṣṇy. Když se tedy Śrī Kṛṣṇa zjevil, splynul s Ním i Viṣṇu, Pán, který udržuje, protože s Ním v době Jeho zjevení splynou všechny úplné části a expanze absolutní Osobnosti Božství.