Skip to main content

Śrī caitanya-caritāmṛta Ādi 5.132

Verš

yei yei rūpe jāne, sei tāhā kahe
sakala sambhave kṛṣṇe, kichu mithyā nahe

Synonyma

yei yei — jakékoli; rūpe — v podobě; jāne — někdo zná; sei — on; tāhā — toto; kahe — říká; sakala sambhave kṛṣṇe — u Kṛṣṇy je možné vše; kichu mithyā nahe — nic není nesprávné.

Překlad

Každý mluví o Pánu v té podobě, v jaké Ho zná. To není nesprávné, protože u Kṛṣṇy je možné vše.

Význam

V této souvislosti se můžeme zmínit o příhodě, která se odehrála mezi našimi dvěma sannyāsīmi, když jsme kázali Hare Kṛṣṇa mahā-mantru v Haidarábádu. Jeden z nich prohlašoval, že „Hare Rāma“ se vztahuje na Śrī Balarāmu, a ten druhý s tím nesouhlasil a tvrdil, že „Hare Rāma“ znamená Pán Rāma. Nakonec se tento spor donesl až ke mně, a já jsem odpověděl, že pokud někdo říká, že „Rāma“ v „Hare Rāma“ je Pán Rāmacandra, a někdo jiný říká, že „Rāma“ v „Hare Rāma“ je Śrī Balarāma, mají oba pravdu, protože mezi Śrī Balarāmem a Pánem Rāmou není rozdíl. Zde ve Śrī Caitanya-caritāmṛtě se dozvídáme, že Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī vyslovil stejný závěr:

yei yei rūpe jāne, sei tāhā kahe
sakala sambhave kṛṣṇe, kichu mithyā nahe

Pokud někdo volá na Pána Rāmacandru Hare Rāma, s pochopením, že to znamená „Ó Pane Rāmacandro!“, je to naprosto v pořádku. Říci, že Hare Rāma znamená „Ó Śrī Balarāmo!“, je také správné. Ti, kdo jsou si vědomi viṣṇu-tattvy, se o takové drobnosti nepřou.

V Laghu-bhāgavatāmṛtě Śrīla Rūpa Gosvāmī vysvětlil, že Kṛṣṇa je jak Kṣīrodakaśāyī Viṣṇu, tak Nārāyaṇa v duchovním světě, a ještě se expanduje na čtveřici podob známých jako Vāsudeva, Saṅkarṣaṇa, Pradyumna a Aniruddha. Vyvrátil tak myšlenku, že Kṛṣṇa je inkarnací Nārāyaṇa. Někteří oddaní si totiž myslí, že Nārāyaṇa je původní Osobnost Božství a Kṛṣṇa je inkarnace. Dokonce i Śaṅkarācārya přijal ve svém komentáři k Bhagavad-gītě Nārāyaṇa jako transcendentální Osobnost Božství, jež se zjevila jako Kṛṣṇa, syn Devakī a Vasudevy. Tato skutečnost tedy může být těžko pochopitelná. Gauḍīya vaiṣṇava-sampradāya vedená Rūpou Gosvāmīm ale prosadila princip Bhagavad-gīty, že vše pochází z Kṛṣṇy. Ten v Bhagavad-gītě říká: ahaṁ sarvasya prabhavaḥ – „Jsem původní zdroj všeho.“ Slovo „všeho“ zahrnuje i Nārāyaṇa. Ve své Laghu-bhāgavatāmṛtě tedy Rūpa Gosvāmī jednoznačně prokázal, že původní Osobnost Božství je Kṛṣṇa, nikoliv Nārāyaṇa.

V tomto ohledu citoval verš ze Śrīmad-Bhāgavatamu (3.2.15), který říká:

sva-śānta-rūpeṣv itaraiḥ svarūpair
abhyardyamāneṣv anukampitātmā
parāvareśo mahad-aṁśa-yukto
hy ajo 'pi jāto bhagavān yathāgniḥ

„Jsou-li Pánovi čistí oddaní, jako je Vasudeva, příliš obtěžováni nebezpečnými démony, jako je Kaṁsa, Pán Kṛṣṇa se spojí se všemi svými expanzemi určenými k zábavám, jako je například Pán Vaikuṇṭhy, a zjeví se, přestože je nezrozený, stejně jako se zjeví oheň třením dřívek araṇi.“ Dřevo araṇi se používá k zažehnutí obětního ohně bez použití zápalek nebo jiného plamene. Podobně jako se ze dřeva araṇi objeví oheň, objeví se i Nejvyšší Pán, nastanou-li třenice mezi oddanými a neoddanými. Když se Kṛṣṇa zjeví, přichází v úplnosti; zahrnuje v sobě všechny své expanze, jako je Nārāyaṇa, Vāsudeva, Saṅkarṣaṇa, Pradyumna a Aniruddha. Kṛṣṇa je vždy spojen se svými dalšími inkarnacemi, jako je Nṛsiṁhadeva, Varāha, Vāmana, Nara-Nārāyaṇa, Hayagrīva a Ajita. Ve Vrindávanu Pán Kṛṣṇa také někdy projevuje činnosti těchto inkarnací.

V Brahmāṇḍa Purāṇě se říká: „Ten samý Pán, Osobnost Božství, jenž je na Vaikuṇṭě známý jako čtyřruký Nārāyaṇa, přítel všech živých bytostí, a v oceánu mléka jako Pán Śvetadvīpu a jenž je nejlepším ze všech puruṣů, se zjevil jako syn Nandy. V ohni se nachází mnoho různě velkých jisker; některé jsou velké, jiné malé. Malé jiskry jsou přirovnány k živým bytostem, a ty velké ke Kṛṣṇovým expanzím v podobě Viṣṇuů. Všechny inkarnace vycházejí z Kṛṣṇy a na konci svých zábav zase s Kṛṣṇou splynou.“

V různých Purāṇāch je proto Kṛṣṇa popisován někdy jako Nārāyaṇa a jindy jako Kṣīrodakaśāyī Viṣṇu, Garbhodakaśāyī Viṣṇu nebo Vaikuṇṭhanātha, Pán Vaikuṇṭhy. Jelikož je Kṛṣṇa vždy úplný, je v Něm i Mūla- saṅkarṣaṇa, a protože se všechny inkarnace projevují z Mūla-saṅkarṣaṇa, znamená to, že pouhou svou svrchovanou vůlí může projevit různé inkarnace dokonce i v Kṛṣṇově přítomosti. Velcí světci proto Pána oslavují pod různými jmény. Je-li tedy ona původní osobnost, která je zdrojem všech inkarnací, někdy sama popsána jako inkarnace, není to protiklad.