Śrī caitanya-caritāmṛta Ādi 5.14

Podle sāṅkhyové filosofie se tento hmotný vesmír skládá z dvaceti čtyř prvků: pěti hrubohmotných a tří jemnohmotných prvků, pěti smyslů pro získávání poznání, pěti smyslů činných, pěti objektů smyslového požitku a mahat-tattvy (souhrnu hmotné energie). Empiričtí filosofové nejsou schopni překonat tyto prvky, a tak si vymysleli, že to, co je nad nimi, je avyakta neboli nevysvětlitelné. Svět, který leží za hranicemi těchto dvaceti čtyř prvků, však není nevysvětlitelný, protože je popsán v Bhagavad-gītě jako věčná (sanātana) příroda. Nad projevenou a neprojevenou hmotnou přírodou (vyaktāvyakta) se nachází příroda sanātana, zvaná též paravyoma neboli duchovní nebe. Protože je tato příroda duchovní povahy, neexistují v ní kvalitativní rozdíly; vše je tam duchovní, vše je dobré a vše má duchovní podobu samotného Śrī Kṛṣṇy. Tento duchovní svět je projevem vnitřní energie Śrī Kṛṣṇy, čímž se liší od hmotného světa, který je projevem Jeho energie vnější.

Spolu s Vaikuṇṭhami existuje v duchovním světě také všudypřítomný Brahman, jenž se skládá z neosobních zářících paprsků Śrī Kṛṣṇy. O této duchovní obloze si můžeme udělat jistý obrázek srovnáním s hmotnou oblohou, protože paprsky slunce v hmotném nebi se dají přirovnat k brahmajyoti, zářícím paprskům Osobnosti Božství. V brahmajyoti se nacházejí nesčetné Vaikuṇṭhy, které jsou duchovní a tudíž samy září. Jejich záře je mnohem jasnější než záře slunce. Každé z těchto planet vládne Osobnost Božství Śrī Kṛṣṇa, Jeho úplné části nebo části Jeho úplných částí. V nejvyšší oblasti duchovního světa je planeta zvaná Kṛṣṇaloka, která se skládá ze tří částí, jimiž jsou Dvārakā, Mathurā a Goloka neboli Gokula.

Pro naprosté materialisty je toto království Boha jistě záhadou. Hlupákovi ale kvůli nedostatku poznání připadá záhadné vše. Království Boha není žádný výmysl. Pro nevzdělaného člověka jsou záhadou i milióny a miliardy hmotných planet, které se vznášejí nad našimi hlavami. Materialističtí vědci se nyní snaží do tohoto tajemství proniknout a může se stát, že jednoho dne budou lidé z této planety Země schopni cestovat vesmírem a vidět rozmanitost miliónů těchto planet na vlastní oči. Na každé z nich je tolik hmotné různorodosti, kolik jí lze najít na Zemi.

Tato planeta Země není nic jiného než nepatrná tečka uprostřed vesmíru. Hlupáci, pyšní na svoje mylné pojetí vědeckého pokroku, však soustřeďují svoji energii na snahu dosáhnout takzvaného ekonomického rozvoje na této planetě, protože neznají různorodé ekonomické možnosti jiných planet. Podle moderní astronomie je přitažlivost na Měsíci jiná než na Zemi. Když se tedy někdo dostane na Měsíc, může přenášet těžké věci a skákat na velkou vzdálenost. V Rāmāyaṇě je popsán Hanumān, který byl schopen zvedat těžká břemena, jako jsou kopce, a skákat přes oceán, a moderní astronomie potvrzuje, že to je skutečně možné.

Nemocí moderního civilizovaného člověka je, že nevěří ničemu ze zjevených písem. Ti, kteří postrádají víru, nemohou pokročit v duchovní realizaci, protože nechápou duchovní energii. V malém plodu banyánu jsou stovky semínek a z každého z nich může vyrůst další banyán, který bude plodit milióny dalších takových plodů. A přestože můžeme fungování tohoto přírodního zákona vidět na vlastní oči, to, jak funguje, se vymyká našemu chápání. To je jenom malý příklad Pánovy moci. Takových jevů existuje mnoho a žádný vědec je nedokáže vysvětlit.

Vše je ve skutečnosti nepochopitelné, protože pravda je vyjevena pouze vhodným osobám. I když existují různé druhy osobností neboli živých bytostí, počínaje Brahmou a konče nepatrným mravencem, stupeň rozvoje jejich poznání se liší. Musíme proto poznání získat ze správného zdroje; ve skutečnosti ho lze získat pouze z védských pramenů. Čtyři Védy, doplňující Purāṇy, Mahābhārata, Rāmāyana a jejich vysvětlivky známé jako smṛti, to vše jsou autorizované zdroje poznání. Jestliže tedy chceme nějaké poznání, musíme se bez okolků obrátit na tyto zdroje.

Zjevené poznání může zpočátku vypadat neuvěřitelně kvůli naší paradoxní touze ověřovat si vše naším titěrným mozkem, ale spekulativní způsob získávání poznání je vždy nedokonalý. Dokonalé poznání, předložené ve zjevených písmech, potvrzují velcí ācāryové, kteří po sobě zanechali množství komentářů, a žádný z nich śāstrám nevyslovil nedůvěru. Pokud někdo śāstrám nevěří, je ateista, a neměli bychom si od něho nechat radit, bez ohledu na to, jak velký může být. Pravou osobou, od které můžeme získat skutečné poznání, je ten, kdo neochvějně věří v śāstry v celé jejich rozmanitosti. Na začátku může toto poznání vypadat nepochopitelně, avšak je-li předloženo patřičnou autoritou, vyjeví se jeho skutečný význam, a my o něm již nemáme žádné pochyby.