Skip to main content

Śrī caitanya-caritāmṛta Ādi 7.101

Verš

kṛṣṇe bhakti kara — ihāya sabāra santoṣa
vedānta nā śuna kene, tāra kibā doṣa

Synonyma

kṛṣṇe — Kṛṣṇovi; bhakti — oddanou službu; kara — konej; ihāya — co se toho týče; sabāra — všech; santoṣa — je spokojenost; vedānta — filosofii Vedānta-sūtry; — ne; śuna — nasloucháš; kene — proč; tāra — filosofie; kibā — jaká je; doṣa — chyba.

Překlad

„Milý Pane, proti tomu, že jsi vznešený oddaný Pána Kṛṣṇy, nikdo nic nenamítá. S tím jsou všichni spokojeni. Proč se ale vyhýbáš rozhovorům o Vedānta-sūtře? Co je na nich špatného?“

Význam

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura v této souvislosti vysvětluje: „Māyāvādští sannyāsī mají za to, že Śaṅkarācāryův komentář zvaný Śārīraka-bhāṣya osvětluje skutečný význam Vedānta-sūtry. Jinými slovy přijímají význam vyjádřený v Śaṅkarācāryových vysvětlivkách k Vedānta- sūtře, které jsou založené na monismu, a tak vysvětlují Vedānta-sūtru, Upaniṣady a veškerá védská písma svým vlastním neosobním způsobem.“ Velký māyāvādský sannyāsī Sadānanda Yogīndra napsal knihu jménem Vedānta- sāra, v níž píše: vedānto nāma upaniṣat-pramāṇam. tad-upakārīṇi śārīraka- sūtrādīni ca. Podle Sadānandy Yogīndry jsou Vedānta-sūtra a Upaniṣady, jak je představuje Śrī Śaṅkarācārya v Śārīraka-bhāṣyi, jediným zdrojem védských důkazů. Ve skutečnosti však slovo vedānta znamená podstata védského poznání a není pravda, že neexistuje nic víc než Śaṅkarācāryova Śārīraka-bhāṣya. Existují také jiné komentáře k Vedāntě, napsané vaiṣṇavskými ācāryi, kteří nenásledují Śrī Śaṅkarācāryu ani nepřijímají vymyšlený komentář jeho školy. Jejich komentáře jsou založeny na filosofii dvojnosti. Monističtí filosofové, jako je Śaṅkarācārya a jeho následovníci, se snaží dokázat, že Bůh a živá bytost jsou jedno, a místo aby uctívali Nejvyšší Osobnost Božství, vydávají za Boha sebe. Chtějí, aby druzí uctívali jako Boha je. Tyto osoby nepřijímají filosofie vaiṣṇavských ācāryů, známé jako śuddhādvaita (očištěný monismus), śuddha-dvaita (očištěný dualismus), viśiṣṭādvaita (vymezený monismus), dvaitādvaita (monismus a dualismus) a acintya- bhedābheda (nepochopitelná jednota a rozdílnost). Māyāvādī tyto filosofie nediskutují, protože jsou pevně přesvědčeni o své vlastní filosofii výlučného monismu kevalādvaita. Protože tuto filosofickou soustavu přijímají jako čisté pochopení Vedānta-sūtry, věří, že Kṛṣṇa má tělo stvořené z hmotných prvků a že činnosti v rámci láskyplné služby Kṛṣṇovi jsou jen sentiment. Jsou známí jako māyāvādī, neboť podle nich má Kṛṣṇa tělo z māyi a láskyplná služba Pánu vykonávaná oddanými je také māyā. Považují oddanou službu za určitou formu plodonosných činností (karma-kāṇḍa). Podle nich se bhakti skládá z mentální spekulace a někdy meditace. To je rozdíl mezi māyāvādskou a vaiṣṇavskou filosofií.