Śrī caitanya-caritāmṛta Ādi 7.73

Śrī Bhaktisiddhānta Sarasvatī Gosvāmī ve své Anubhāṣyi říká, že jakmile člověk získá transcendentální poznání, viditelným výsledkem je, že je okamžitě vyproštěn ze spárů māyi a plně se věnuje službě Pánu. Dokud neslouží Nejvyšší Osobnosti Božství Mukundovi, nemůže se osvobodit od plodonosných činností pod vládou vnější energie. Pokud však bez přestupků zpívá svaté jméno Pána, může realizovat transcendentální postavení, které je zcela vzdálené hmotnému životu. Oddaný se ve své službě Pánu vztahuje k Nejvyšší Osobnosti Božství v rámci jednoho z pěti vztahů – śānta, dāsya, sakhya, vātsalya nebo mādhurya – a v něm si vychutnává transcendentální blaženost. Tyto vztahy transcendují tělo a mysl. Když oddaný realizuje, že svaté jméno Pána se od Nejvyšší Osoby neliší, stává se plně způsobilým svaté jméno zpívat. O takovém extatickém zpěvákovi a tanečníkovi je třeba vědět, že má přímý vztah s Pánem.

Podle védských zásad existují tři stádia duchovního pokroku: sambandha-jñāna, abhidheya a prayojana. Sambandha-jñāna znamená ustanovení původního vztahu s Nejvyšší Osobností Božství, abhidheya znamená jednat podle tohoto přirozeného vztahu a prayojana je konečný cíl života, kterým je rozvinout lásku k Bohu (premā pum-artho mahān). Když oddaný dodržuje zásady tak, jak to nařizuje duchovní mistr, snadno tohoto konečného cíle života dosáhne. Ten, kdo je zvyklý zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru, dostane snadno příležitost sloužit Nejvyšší Osobnosti Božství přímo a vůbec nemá zapotřebí zabývat se gramatickým kejklířstvím, ve kterém se obvykle vyžívají māyāvādští sannyāsī. Śrī Śaṅkarācārya to také zdůraznil: na hi na hi rakṣati ḍukṛñ karaṇe. „Pouhou hrou se slovními příponami a předponami se nikdo ze spárů smrti nezachrání.“ Oddaného, který zpívá Hare Kṛṣṇa mahā-mantru, tito slovní kejklíři nemohou zmást. Pouhé oslovování Pánovy energie jako Hare a Pána samotného jako Kṛṣṇa brzy umístí Pána v srdci oddaného, který tímto oslovováním Rādhy a Kṛṣṇy přímo Pánu slouží. Podstata všech zjevených písem a všeho poznání je obsažená v oslovování Pána a Jeho energie Hare Kṛṣṇa mahā-mantrou, protože tato transcendentální vibrace může podmíněnou duši úplně osvobodit a přímo ji zaměstnat službou Pánu.

Śrī Caitanya Mahāprabhu se představil jako velký hlupák, ale zároveň trval na tom, že všechna slova, která slyšel od svého duchovního mistra, jsou přísně v souladu se zásadami, které Vyāsadeva předkládá ve Śrīmad-Bhāgavatamu (1.7.6).

„Hmotné strasti živé bytosti, které jsou pro ni zbytečné a nepřirozené, může přímo zmírnit proces oddané služby, který vytváří spojení. Obyčejní lidé to však nevědí, a proto učený Vyāsadeva sestavil tento védský text (Śrīmad-Bhāgavatam), který se vztahuje k Nejvyšší Pravdě.“ Praktikováním bhakti-yogy lze překonat veškerá mylná pochopení a pouta v hmotném světě, a tak Śrīla Vyāsadeva na pokyn Śrī Nārady laskavě předložil Śrīmad-Bhāgavatam, aby podmíněné duše vysvobodil ze spárů māyi. Pánu Śrī Caitanyovi tedy Jeho duchovní mistr řekl, že každý musí pravidelně a zevrubně číst Śrīmad-Bhāgavatam, aby postupně přilnul ke zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry.

Svaté jméno je s Pánem totožné. Ten, kdo je zcela vysvobozen ze spárů māyi, může této skutečnosti porozumět. Toto poznání, které lze získat milostí duchovního mistra, nás umístí na nejvyšší transcendentální úroveň. Śrī Caitanya Mahāprabhu se představil jako hlupák, protože předtím, než přijal ochranu u duchovního mistra, nechápal, že pouhým zpíváním může být člověk zbaven veškerých hmotných problémů. Jakmile se však stal věrným služebníkem svého duchovního mistra a začal následovat jeho pokyny, snadno uzřel cestu osvobození. Musíme si také uvědomit, že když Śrī Caitanya Mahāprabhu zpíval Hare Kṛṣṇa mahā-mantru, bylo to zcela bez přestupků. Toto je deset přestupků proti zpívání svatého jména: (1) pomlouvat oddané Pána, (2) považovat polobohy za rovnocenné Pánu nebo si myslet, že je mnoho Bohů, (3) neposlouchat pokyny duchovního mistra, (4) snižovat autoritu písem (Véd), (5) vytvářet vlastní výklady o svatém jménu Pána, (6) hřešit na sílu zpívání svatého jména, (7) poučovat o slávě svatého jména člověka bez víry, (8) přirovnávat zpívání svatého jména ke světské zbožnosti, (9) být nepozorný při zpívání svatého jména a (10) navzdory zpívání svatého jména udržovat pouta k hmotným věcem.