Skip to main content

Śrī caitanya-caritāmṛta Ādi 7.84

Verš

kṛṣṇa-viṣayaka premā — parama puruṣārtha
yāra āge tṛṇa-tulya cāri puruṣārtha

Synonyma

kṛṣṇa-viṣayaka — vztažená ke Kṛṣṇovi; premā — láska; parama — nejvyšší; puruṣa-artha — cíl života; yāra — jehož; āge — před; tṛṇa-tulya — jako tráva na ulici; cāri — čtyři; puruṣa-artha — cíle.

Překlad

„,Zbožnost, ekonomický rozvoj, uspokojování smyslů a osvobození jsou známé jako čtyři cíle života, ale před láskou k Bohu, která je pátým a nejvyšším cílem, se jeví bezvýznamné jako tráva na ulici.̀“

Význam

Zpívá-li někdo svaté jméno Pána, neměl by toužit po hmotných výdobytcích představovaných zbožností, ekonomickým rozvojem, uspokojováním smyslů a nakonec vysvobozením z hmotného světa. Jak řekl Śrī Caitanya Mahāprabhu, nejvyšší dokonalostí života je rozvinout lásku ke Kṛṣṇovi (premā pum-artho mahān śrī-caitanya-mahāprabhor matam idam). Když lásku k Bohu porovnáme se zbožností, ekonomickým rozvojem, smyslovým požitkem a osvobozením, pochopíme, že to mohou být kýžené cíle bubhukṣů neboli těch, kdo si chtějí užívat tohoto hmotného světa, a mumukṣů neboli těch, kteří se z něho chtějí vysvobodit, ale v očích čistého oddaného, jenž rozvinul bhāvu, předběžné stádium lásky k Bohu, se jeví zcela bezvýznamně.

Dharma (zbožnost), artha (ekonomický rozvoj), kāma (smyslový požitek) a mokṣa (osvobození) jsou čtyři náboženské principy týkající se hmotného světa. Śrīmad-Bhāgavatam proto již na samotném začátku prohlašuje: dharmaḥ projjhita-kaitavo 'tra – podvodné náboženské systémy založené na těchto čtyřech hmotných principech jsou ze Śrīmad-Bhāgavatamu zcela vyřazeny, neboť Śrīmad-Bhāgavatam učí pouze to, jak rozvinout svou dosud neprojevenou lásku k Bohu. Bhagavad-gītā je předběžným studiem Śrīmad-Bhāgavatamu, a proto končí slovy: sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja – „Zanech všech druhů náboženství a odevzdej se jen Mně.“ (Bg. 18.66) Pokud chce někdo přijmout tuto cestu, měl by zavrhnout veškeré představy zbožnosti, ekonomického rozvoje, smyslového požitku a osvobození a plně se zaměstnat službou Pánu, protože ta je vůči těmto čtyřem principům transcendentální. Láska k Bohu je původním posláním duše a je stejně věčná jako duše a jako Nejvyšší Osobnost Božství. Této věčnosti se říká sanātana. Pokud se oddanému podaří obnovit svoji láskyplnou službu Nejvyšší Osobnosti Božství, rozumí se, že úspěšně dosáhl kýženého cíle života. Tehdy se vše děje samočinně milostí svatého jména, a oddaný tak automaticky pokračuje na své duchovní cestě.