Skip to main content

Śrī caitanya-caritāmṛta Antya 3.136

Verš

ṭhākura kahe, — “gharera dravya brāhmaṇe kara dāna
ei ghare āsi’ tumi karaha viśrāma

Synonyma

ṭhākura kahe — Śrīla Haridāsa Ṭhākura řekl; gharera — doma; dravya — věci; brāhmaṇebrāhmaṇům; kara dāna — rozdej jako milodary; ei ghare — do této místnosti; āsi' — vrať se a; tumi — ty; karaha viśrāma — zůstaň.

Překlad

Haridāsa Ṭhākura odpověděl: „Jdi okamžitě domů a vše, co máš, rozdej brāhmaṇům. Potom se sem vrať a navždy tu zůstaň s vědomím Kṛṣṇy.“

Význam

VÝZNAM: Pokyn Haridāse Ṭhākura prostitutce, aby veškerý majetek, který má doma, rozdala brāhmaṇům, je velmi důležitý. Haridāsa Ṭhākura jí nikdy neřekl, aby rozdala milodary takzvaným daridra-nārāyaṇům („chudým Nārāyaṇům“) nebo jim podobným. Podle védské civilizace by se měly milodary rozdávat pouze kvalifikovaným brāhmaṇům. Bhagavad-gītā (18.42) uvádí:

śamo damas tapaḥ śaucaṁ
kṣāntir ārjavam eva ca
jñānaṁ vijñānam āstikyaṁ
brahma-karma svabhāva-jam

Vlastnostmi brāhmaṇů jsou pravdomluvnost, ovládání smyslů a mysli, snášenlivost, upřímnost, poznání, praktické uplatnění transcendentálního poznání v životě a naprostá víra v Nejvyšší Osobnost Božství. Ti, kdo rozvíjejí duchovní poznání, nemají čas se starat o obživu, a jsou proto plně závislí na milosti Pána, který v Bhagavad-gītě (9.22) říká, že jim osobně dodává vše, co potřebují (yoga-kṣemaṁ vahāmy aham).

Védská civilizace doporučuje dávat milodary brāhmaṇům a sannyāsīm, ne takzvaným daridra-nārāyaṇům. Nārāyaṇa nemůže být daridra a daridra nemůže být Nārāyaṇa, protože tyto dva výrazy si odporují. Takové výmysly zavádějí ateisté a káží je hlupákům, ale milodary se ve skutečnosti musí dávat brāhmaṇům a sannyāsīm, protože ti všechny peníze, které dostanou, utratí pro Kṛṣṇu. Každý milodar darovaný brāhmaṇovi jde ke Kṛṣṇovi, který v Bhagavad-gītě (9.27) říká:

yat karoṣi yad aśnāsi
yaj juhoṣi dadāsi yat
yat tapasyasi kaunteya
tat kuruṣva mad-arpaṇam

„Vše, co děláš, vše, co jíš, vše, co obětuješ nebo daruješ, i veškerou askezi, kterou provádíš, konej to, ó synu Kuntī, jako oběť Mně.“ Vše ve skutečnosti patří Kṛṣṇovi, ale takzvaní civilizovaní lidé si bohužel myslí, že vše patří jim. To je chyba materialistické civilizace. Prostitutka (veśyā) se živila pochybným způsobem, a proto jí Haridāsa Ṭhākura poradil, aby vše, co má, rozdala brāhmaṇům. Když se rodinného života zříkal Śrīla Rūpa Gosvāmī, rozdal padesát procent svého jmění brāhmaṇům a vaiṣṇavům. Brāhmaṇa ví, co je Absolutní Pravda, a vaiṣṇava Absolutní Pravdu nejen zná, ale také v zájmu Absolutní Pravdy, Nejvyšší Osobnosti Božství, jedná. Protože si člověk obvykle vydělává různými pochybnými způsoby, měl by se v určité době všeho zříci a rozdat vše, co má, brāhmaṇům a vaiṣṇavům, kteří se věnují oddané službě kázáním slávy Nejvyšší Osobnosti Božství.