Skip to main content
Knihovna » Śrī Caitanya-caritāmṛta » Antya-līlā » KAPITOLA DEVÁTÁ

Śrī caitanya-caritāmṛta Antya 9.148

Verš

tārā sabe yadi kṛpā karite sādhila
‘āmā’ haite kichu nahe — prabhu tabe kahila

Synonyma

tārā — oni; sabe — všichni; yadi — když; kṛpā karite — projevit milost; sādhila — požádali; āmā haite kichu nahe — nemohu nic dělat; prabhu — Pán Caitanya; tabe — tehdy; kahila — odpověděl.

Překlad

Pán totiž na žádosti všech oddaných o milost Gopīnāthovi Paṭṭanāyakovi odpovídal, že s tím nemůže nic dělat.

Význam

Hříšný člověk ztrácí vyhlídky na duchovní pokrok i hmotné bohatství. Pokud si někdo jen užívá hmotného světa pro uspokojení smyslů, je zajisté odsouzen ke zkáze. Rozvoj hmotného bohatství není přímá milost Nejvyšší Osobnosti Božství. Je to však náznak Pánovy nepřímé milosti, protože dokonce i člověk příliš připoutaný k hmotnému blahobytu se může postupně odpoutat a povznést na duchovní úroveň. Poté může Pánu prokazovat bezpříčinnou, očištěnou službu. Śrī Caitanya Mahāprabhu svým výrokem āmā haite kichu nahe („Nemám s tím nic společného“) stanovil ideální příklad pro člověka ve stavu odříkání. Pokud se totiž sannyāsī bude zastávat nějakého viṣayīho neboli člověka pohrouženého v hmotných činnostech, stane se jeho chování terčem kritiky. Člověk ve stavu odříkání by se neměl zajímat o hmotné činnosti, a pokud to z náklonnosti k určité osobě dělá, je třeba to považovat za jeho zvláštní milost.