Śrī caitanya-caritāmṛta Madhya 1.198

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura vysvětlil význam slova ku-viṣaya garta takto: „Kvůli smyslovým činnostem podléháme mnoha druhům uspokojování smyslů, a zaplétáme se tak do zákonů hmotné přírody. Tomuto zapletení se říká viṣaya. Pokud se toto uspokojování smyslů vykonává zbožným způsobem, nazývá se su-viṣaya. Slovo su znamená ,dobré̀ a viṣaya znamená ,smyslové objektỳ. Pokud jsou činnosti uspokojování smyslů vykonávány hříšným způsobem, říká se jim ku-viṣaya neboli špatný smyslový požitek. Jak ku-viṣaya, tak su-viṣaya jsou však hmotné činnosti, a jako takové jsou přirovnány k výkalům. Je zkrátka třeba se těmto činnostem vyhýbat. Abychom se mohli su-viṣayi a ku-viṣayi zbavit, musíme se zapojit do transcendentální láskyplné služby Kṛṣṇovi, Nejvyšší Osobnosti Božství. Činnosti oddané služby jsou prosté znečištění hmotnými kvalitami, a proto každý, kdo se chce zbavit reakcí su-viṣayi a ku-viṣayi, musí praktikovat vědomí Kṛṣṇy. To ho zachrání od znečištění.“ Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura v této souvislosti zpíval:

Jak su-viṣaya, tak ku-viṣaya patří do kategorie karma-kāṇḍy. Existuje ještě další kāṇḍa neboli úroveň jednání, a to jñāna-kāṇḍa neboli filosofická spekulace o následcích ku-viṣayi a su-viṣayi, jejímž cílem je najít způsob vysvobození z hmotného zapletení. Na úrovni jñāna-kāṇḍa se člověk může vzdát objektů ku-viṣayi a su-viṣayi, ale to není životní dokonalost. Dokonalost je transcendentální vůči jñāna-kāṇḍě i karma-kāṇḍě; je na úrovni oddané služby. Dokud nepřijmeme oddanou službu s vědomím Kṛṣṇy, budeme muset kvůli následkům jñāna-kāṇḍy a karma-kāṇḍy setrvávat v tomto hmotném světě v koloběhu rození a smrti. Narottama dāsa Ṭhākura proto říká:

„Živá bytost putuje skrze různé životní druhy a jí všemožné odporné věci. Tak promarňuje svou existenci.“ Člověk žijící v hmotném světě, připoutaný k su-viṣayi a ku-viṣayi, je ve stejném postavení jako červ ve výkalech. Výkaly jsou výkaly, ať jsou vlhké, či suché. S materialistickými činnostmi je to stejné. Jelikož jsou materialistické, jsou přirovnány k výkalům a nehraje roli, zda jsou zbožné či bezbožné. Červi se vlastní snahou z výkalů nedostanou a stejně tak se nemohou ti, kdo jsou příliš připoutáni k hmotné existenci, zbavit materialismu a najednou si být vědomi Kṛṣṇy. Připoutanost trvá, jak vysvětluje Prahlāda Mahārāja ve Śrīmad-Bhāgavatamu (7.5.30):

„Ti, kdo se rozhodli zůstat v tomto hmotném světě a užívat si smyslového požitku, si nemohou začít být vědomi Kṛṣṇy. Kvůli své připoutanosti k materialistickým činnostem nemohou dosáhnout osvobození skrze pokyny výše postavených, vlastní snahou ani vydáváním rezolucí na velkých konferencích. Jelikož mají neovládnuté smysly, klesají postupně do nejtemnějších oblastí hmotné existence, aby stále dokola procházeli stejným procesem rození a umírání v kýžených či nechtěných životních druzích.“