Śrī caitanya-caritāmṛta Madhya 19.138

Toto je výzva takzvaným vědcům a filosofům, kteří se domnívají, že živé bytosti existují pouze na této planetě. Takzvaní vědci cestují na Měsíc a říkají, že tam není život. To však nesouhlasí s tím, co uvádí Śrī Caitanya Mahāprabhu. On říká, že všude ve vesmíru existuje neomezené množství živých bytostí v 8 400 000 různých podobách. V Bhagavad-gītě (2.24) se dozvídáme, že živé bytosti jsou sarva-gata, což znamená, že se mohou dostat kamkoliv. Tím je řečeno, že živé bytosti existují všude. Existují na zemi, ve vodě, vzduchu, ohni i éteru. Živé bytosti jsou tedy ve všech druzích hmotných prvků. Jelikož se z pěti prvků – země, vody, ohně, vzduchu a éteru – skládá celý tento hmotný vesmír, proč by měly být živé bytosti jen na jedné planetě a na jiných ne? Studenti Véd takové hloupé výklady nemohou nikdy přijmout. Z védské literatury víme, že živé bytosti jsou na každé planetě bez ohledu na to, zda se daná planeta skládá ze země, vody, ohně nebo vzduchu. Tyto živé bytosti nemusí mít stejné podoby, jaké se nacházejí na této planetě, ale mají různé podoby stvořené z různých prvků. Dokonce i na této planetě vidíme, že se podoby suchozemských zvířat liší od podob vodních živočichů. Životní podmínky se liší podle okolností, ale živé bytosti jsou bezpochyby všude. Proč bychom měli popírat existenci živých bytostí na té či oné planetě? Ti, kdo o sobě tvrdí, že byli na Měsíci, tam nebyli, nebo alespoň svým nedokonalým zrakem nejsou schopní vnímat určitý druh bytostí, které tam žijí.

Živé bytosti jsou popsány jako ananta neboli neomezené. Nicméně je řečeno, že patří do 8 400 000 druhů. Ve Viṣṇu Purāṇě se uvádí:

„Existuje 900 000 druhů žijících ve vodě a také 2 000 000 nehybných živých bytostí (sthāvara), jako jsou stromy a rostliny. Dále existuje 1 100 000 druhů hmyzu a plazů a 1 000 000 druhů ptáků. Co se týče čtyřnožců, ti čítají 3 000 000 druhů, a lidských bytostí je 400 000 druhů.“ Některé z těchto druhů mohou existovat na jedné planetě a na jiné nikoliv, ale v každém případě jsou živé bytosti na všech planetách vesmíru, a dokonce i na Slunci. To je výrok védské literatury. Potvrzuje to i Bhagavad-gītā (2.20):

„Duše se nikdy nerodí ani neumírá. Nevznikla, nevzniká a nevznikne. Je nezrozená, věčná, trvalá a původní. Nezahyne, když je zabito tělo.“

Jelikož živé bytosti nelze nikdy zabít, přecházejí z jedné životní podoby do druhé. Takto dochází v závislosti na rozvoji vědomí k evoluci podob. V různých podobách zažíváme různě rozvinuté vědomí. Vědomí psa se liší od vědomí člověka. Dokonce i v rámci jednoho druhu vidíme, že vědomí otce se liší od vědomí jeho syna a vědomí dítěte se liší od vědomí mladého člověka. Nalézáme tedy různé podoby a s nimi také různé stavy vědomí. Když vidíme tyto různé stavy vědomí, můžeme si být jisti, že se liší i těla. Jinými slovy, různé druhy těl závisejí na různých stavech vědomí. To je také potvrzeno v Bhagavad-gītě (8.6):

„Vědomí v okamžiku smrti určuje druh těla v příštím životě.“ To je proces převtělování duše. Různá těla již existují a my je střídáme podle stavu našeho vědomí.