Śrī caitanya-caritāmṛta Madhya 19.17

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura komentuje slova bhāgavata vicāra následovně. Jak potvrzuje Muṇḍaka Upaniṣad (1.1.4–5), existují dva druhy vzdělávacích soustav:

dve vidye veditavya iti, ha sma yad brahma-vido vadanti — parā caivāparā ca. tatrāparā ṛg-vedo yajur-vedaḥ sāma-vedo ’tharva-vedaḥ śikṣā kalpo vyākaraṇaṁ niruktaṁ chando jyotiṣam iti. atha parā yayā tad akṣaram adhigamyate.

„Existují dva druhy vzdělávacích soustav. Jedna se zabývá transcendentálním poznáním (parā vidyā) a druhá hmotným poznáním (aparā vidyā). Všechny Védy – Ṛg Veda, Yajur Veda, Sāma Veda a Atharva Veda, spolu s dodatky známými jako śikṣā, kalpa, vyākaraṇa, nirukta, chanda a jyotiṣa – patří k nižší soustavě hmotného poznání (aparā vidyā). Prostřednictvím parā vidyi lze pochopit akṣara – Brahman neboli Absolutní Pravdu.“ Co se týče védské literatury, Vedānta-sūtra je přijímána jako parā vidyā. Śrīmad-Bhāgavatam je jejím vysvětlením. Ti, kdo usilují o osvobození (mukti neboli mokṣa) a představují se jako vaidāntikové, jsou na stejné úrovni jako skupiny snažící se vylepšit náboženství (dharma), ekonomický rozvoj (artha) a uspokojování smyslů (kāma). Dharma, artha, kāma a mokṣa se nazývají catur-varga a všechny patří do soustavy nižšího, hmotného poznání. Jakákoliv literatura, která přináší poznatky o duchovním světě, duchovním životě, duchovní totožnosti nebo duši, se nazývá parā vidyā. Śrīmad-Bhāgavatam nemá s materialistickým způsobem života nic společného, ale přináší transcendentální poznatky pro vzdělávání lidí ve vyšší soustavě, kterou je parā vidyā. Sanātana Gosvāmī vedl hovory týkající se bhāgavata-vidyi, což znamená, že hovořil o transcendentálním, vyšším poznání. Karmī, jñānī a yogī ve skutečnosti nejsou způsobilí diskutovat o Śrīmad-Bhāgavatamu. To mohou jedině vaiṣṇavové neboli čistí oddaní. Samotný Śrīmad-Bhāgavatam (12.13.18) uvádí:

I když je Śrīmad-Bhāgavatam počítán mezi Purāṇy, říká se mu neposkvrněná Purāṇa. Transcendentální oddaní vaiṣṇavové ho mají rádi, protože se v něm nemluví o ničem hmotném. Náplň Śrīmad-Bhāgavatamu je určena pro paramahaṁsy: paramo nirmatsarāṇāṁ satāṁ vedyam. Paramahaṁsa je ten, kdo nežije v hmotném světě a nezávidí druhým. Pro pozvednutí živé bytosti na transcendentální úroveň jñāny (poznání) a vairāgyi (odříkání) je ve Śrīmad-Bhāgavatamu rozebírána oddaná služba. Śrīmad-Bhāgavatam (1.2.12) uvádí:

„Tuto Absolutní Pravdu realizují upřímně hledající studenti či mudrci s tak vypěstovaným poznáním a odpoutaností, že prokazují oddanou službu v souladu s tím, co slyšeli z Vedānta-śruti.“

To není sentiment. Poznání a odpoutanost lze získat oddanou službou (bhaktyā śruta-gṛhītayā), neboli probuzením svého spícího vědomí oddanosti, vědomí Kṛṣṇy. Jakmile je vědomí Kṛṣṇy probuzeno, vyprostí člověka z plodonosných činností určených pro ekonomický rozvoj a smyslový požitek. Tomuto vyproštění se technicky říká naiṣkarmya, a jakmile je člověk vyproštěn, tvrdá práce pro smyslový požitek ho už nezajímá. Śrīmad-Bhāgavatam je posledním, zralým příspěvkem Śrīly Vyāsadevy a každý by ho měl číst a poslouchat ve společnosti realizovaných duší a současně být zapojený do oddané služby. Tehdy může být osvobozen od veškerých hmotných pout. Právě touto cestou se vydal Sanātana Gosvāmī, když zanechal vládní služby, aby ve společnosti učenců studoval Śrīmad-Bhāgavatam.