Skip to main content

Śrī caitanya-caritāmṛta Madhya 19.61

Verš

se-kāle vallabha-bhaṭṭa rahe āḍāila-grāme
mahāprabhu āilā śuni’ āila tāṅra sthāne

Synonyma

se-kāle — tehdy; vallabha-bhaṭṭa — Vallabha Bhaṭṭa; rahe — sídlil; āḍāila-grāme — ve vesnici zvané Ádáila; mahāprabhu — Śrī Caitanya Mahāprabhu; āilā — přišel; śuni' — když slyšel; āila — přišel; tāṅra sthāne — za Ním.

Překlad

Śrī Vallabha Bhaṭṭa tehdy bydlel v Ádáila-grámu, a jakmile se dozvěděl, že přišel Śrī Caitanya Mahāprabhu, vydal se za Ním na návštěvu.

Význam

Vallabha Bhaṭṭa byl velkým vaiṣṇavským učencem. Zpočátku byl velmi oddán Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi, ale později nabyl dojmu, že se mu od Něho nedostává dostatečného uznání, a tak se připojil ke škole Viṣṇua Svāmīho, kde se stal ācāryou. Tato škola je známá jako Vallabhācārya-sampradāya a dodnes má velký vliv ve Vrindávanu v blízkosti Gókuly a v Mumbáí. Vallabha Bhaṭṭa napsal mnoho knih včetně komentáře ke Śrīmad-Bhāgavatamu s názvem Subodhinī-ṭīkā a poznámek k Vedānta-sūtře v podobě Anubhāṣyi. Napsal také soubor šestnácti krátkých prací s názvem Ṣoḍaśa-grantha. Vesnice, ve které bydlel – Ádáila-grám nebo také Adelí-grám –, se nacházela nedaleko soutoku Gangy a Jamuny, na druhé straně Jamuny, než je Prajág, asi jeden a půl kilometru od řeky. Tamní chrám Pána Viṣṇua stále patří Vallabha-sampradāyi.

Vallabha Bhaṭṭa pocházel z Trailangu, místa v jižní Indii. Je tam železniční stanice Nidádábhalu a dvacet šest kilometrů od ní leží vesnice zvaná Kánkadabád neboli Kákunrapádhu. Tam žil učený brāhmaṇa jménem Lakṣmaṇa Dīkṣita a jeho synem byl Vallabha Bhaṭṭa. Brāhmaṇská společnost v Ándhrapradéši sestává z pěti skupin známých jako Bella-nāṭī, Vegī-nāṭī, Muraki-nāṭī, Telagu-nāṭī a Kāśala-nāṭī. Vallabhācārya se narodil v roce 1400 éry Śakābda (1478 n.l.) v brāhmaṇské komunitě Bella-nāṭī brāhmaṇů. Někteří lidé říkají, že Vallabhācāryův otec přijal před Vallabhovým narozením sannyās a potom se vrátil domů vzít si Vallabhācāryu jako svého syna. Podle jiných názorů se Vallabhācārya narodil v roce 1400 éry Śaka na Ekādaśī během čtrnácti dnů ubývajícího měsíce v měsíci Caitra v brāhmaṇské rodině, jejíž příjmení bylo Khambhaṁpāṭībāru. Podle této verze se jeho otec jmenoval Lakṣmaṇa Bhaṭṭa Dīkṣita a narodil se v Čampakáranji. Podle ještě jiných názorů se Vallabhācārya narodil nedaleko vesnice zvané Čánpádžhárgrám nedaleko železniční stanice Rádžim v Madhjapradéši.

Po jedenácti letech studií ve Váránasí se Vallabhācārya vrátil domů. Po návratu se dozvěděl, že jeho otec opustil tento hmotný svět. Svého bratra a matku nechal doma a odešel ke břehům řeky Tungabhadry, do vesnice zvané Vidjánagar, kde osvítil Kṛṣṇadevu, vnuka krále Bukkarāje. Potom třikrát procestoval celou Indii, přičemž každá z těchto cest trvala šest let. Takto strávil osmnáct let a stal se vítězem debat o zjevených písmech. Když mu bylo třicet, oženil se s Mahālakṣmī, která náležela ke stejné brāhmaṇské komunitě jako on. V údolí nedaleko kopce Góvardhanu instaloval Božstvo. Nakonec přišel do Ádáily, která leží na opačném břehu Jamuny naproti Prajágu.

Vallabhācārya měl dva syny, Gopīnātha a Viṭhṭhaleśvaru, a ve stáří vstoupil do řádu odříkání. V roce 1452 éry Śakābda (1530 n.l.) ve Váránasí opustil hmotný svět. Jeho kniha Ṣoḍaśa-grantha a komentáře k Vedānta-sūtře (Anubhāṣya) a Śrīmad-Bhāgavatamu (Subodhinī) jsou velmi známé. Kromě nich napsal ještě mnoho dalších knih.