Śrī caitanya-caritāmṛta Madhya 20.119
Verš
īśād apetasya viparyayo ’smṛtiḥ
tan-māyayāto budha ābhajet taṁ
bhaktyaikayeśaṁ guru-devatātmā
Synonyma
bhayam — strach; dvitīya-abhiniveśataḥ — z mylné představy, že je výtvorem hmotné energie; syāt — povstává; īśāt — od Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇy; apetasya — ten, kdo se odtáhl (podmíněné duše); viparyayaḥ — převrácení postavení; asmṛtiḥ — žádné ponětí o svém vztahu s Nejvyšší Osobností Božství; tat-māyayā — kvůli iluzorní energii Nejvyššího Pána; ataḥ — proto; budhaḥ — ten, kdo je moudrý; ābhajet — musí uctívat; tam — Jeho; bhaktyā — oddanou službou; ekayā — nerozptýlený karmou a jñānou; īśam — Nejvyšší Osobnost Božství; guru — jako duchovního mistra; devatā — Pána hodného uctívání; ātmā — Nadduši.
Překlad
„ ,Hmotná energie je oddělená od Kṛṣṇy a živá bytost, kterou upoutá, podlehne strachu. Protože je od Nejvyšší Osobnosti Božství oddělená hmotnou energií, má převrácené pojetí života. Jinými slovy, místo aby byla věčným služebníkem Kṛṣṇy, stává se Kṛṣṇovým soupeřem. Tomu se říká viparyayo 'smṛtiḥ. Ten, kdo je opravdu učený a pokročilý, tuto chybu odstraní tím, že Nejvyšší Osobnost Božství uctívá jako svého duchovního mistra, uctívané Božstvo a zdroj života. Tak Pána uctívá procesem ryzí oddané služby.̀ “
Význam
Toto je citát ze Śrīmad-Bhāgavatamu (11.2.37). Jedná se o pokyn Kaviho Ṛṣiho, jednoho z devíti světců zvaných devět Yogendrů. Vasudeva, Kṛṣṇův otec, se ve Dvárace ptal Devarṣiho Nārady na oddanou službu a tehdy padla zmínka o tom, že v dávných dobách devět Yogendrů poučilo Nimiho, krále Vidéhy. Śrī Nārada Muni hovořil o bhāgavata-dharmě, oddané službě, a naznačil, jak může být podmíněná duše osvobozena tím, že se zapojí do láskyplné transcendentální služby Pánu. Pán je Nadduše, duchovní mistr a Božstvo hodné uctívání všech podmíněných duší. Kṛṣṇa je nejen nejvyšší Božstvo hodné uctívání všech živých bytostí, ale je také guru neboli caittya-guru, Nadduše, která živou bytost vždy dobře vede. Živá bytost však naneštěstí pokyny Nejvyšší Osoby opomíjí a tak se ztotožňuje s hmotnou energií, což má za následek strach pocházející ze ztotožňování se s hmotným tělem a považování toho, co se s tělem pojí, za své vlastnictví. Veškeré druhy výsledků ploduchtivého jednání ve skutečnosti pocházejí od duše, ale ta zapomněla na svou skutečnou povinnost, a proto jí život ztrpčuje mnoho hmotných důsledků, jako je strach a připoutanost. Jedinou pomocí je vrátit se ke službě Pánu a tak se uchránit před nežádoucím trýzněním od hmotné přírody.