Śrī caitanya-caritāmṛta Madhya 20.135

Védská literatura včetně Purāṇ uvádí, že v závislosti na postavení živé bytosti existují různé procesy, jako je karma-kāṇḍa, jñāna-kāṇḍa, yoga a bhakti-yoga. Karma-kāṇḍa je přirovnána k vosám a trubcům, kteří každého, kdo se k nim uchýlí, pouze poštípou. Jñāna-kānda, spekulativní proces, je jako duch, který způsobí mentální problémy. Yoga neboli mystický proces je přirovnán k černému hadu, který požírá lidi neosobním rozvojem kaivalyi. Když se však člověk uchýlí k bhakti-yoze, dosáhne rychle úspěchu. Jinak řečeno, pomocí bhakti-yogy se ruce dotknou skrytého pokladu bez potíží.

Cílem všech zjevených písem a védských pokynů je Kṛṣṇa, jak sám říká v Bhagavad-gītě (15.15): vedaiś ca sarvair aham eva vedyaḥ. Protože tedy Védy přikazují vyhledat Kṛṣṇu a přijmout útočiště u Jeho lotosových nohou a protože to nelze dokázat žádným jiným védským procesem než oddanou službou, je nutné přijmout oddanou službu. Podle Bhagavad-gīty (18.55) je jediným konečným procesem bhakti. Bhaktyā mām abhijānāti. To je závěrečný výrok Véd a každý, kdo vážně hledá Kṛṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství, si tento proces musí osvojit. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura v této souvislosti podává následující vysvětlení. Východ představuje oddanou službu Pánu Kṛṣṇovi. Jih zastupuje proces plodonosných činností (karma-kāṇḍa), které vrcholí hmotným ziskem. Západní strana představuje jñāna-kāṇḍu, proces mentální spekulace, nebo někdy siddhi-kāṇḍu, mystický jógový systém. Sever představuje mystické yogu a někdy metodu spekulace. Jedině východní strana neboli oddaná služba umožní dosáhnout skutečného cíle života. Na jižní straně se nacházejí plodonosné činnosti, za které člověk podléhá Yamarājovu trestu. U toho, kdo následuje tento proces plodonosného jednání, zůstávají v popředí hmotné touhy. Výsledky tohoto procesu se tedy přirovnávají k vosám a trubcům. Vosy a trubci plodonosných činností živou bytost bodají, a život za životem tak musí trpět v hmotné existenci. Následováním tohoto procesu se nikdo nezbaví hmotných tužeb. A protože sklony k hmotnému požitku nemají konce, živá bytost bez konce trpí v koloběhu rození a umírání.

Proces mystické yogy je přirovnán k černému hadu, který živou bytost pozře a vstříkne do ní jed. Konečným cílem procesu yogy je splynutí s Absolutním, což znamená ukončení vlastní osobní existence. Duchovní částečka Nejvyšší Osobnosti Božství však má věčnou a individuální existenci. Bhagavad-gītā potvrzuje, že živá bytost existovala v minulosti, existuje v současnosti a jako osoba bude existovat i v budoucnosti. Uměle se snažit o sjednocení s Absolutním je sebevražedné. Své přirozené postavení nelze zničit.

Yakṣa ochraňující bohatství nikomu nedovolí brát si bohatství pro požitek. Tento démon bude jen působit problémy. Oddaný tedy nebude záviset na svých hmotných možnostech, ale na milosti Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, který může poskytnout skutečnou ochranu. Tomu se říká rakṣiṣyatīti viśvāsaḥ nebo také (v Śaraṇāgati, bengálské poezii Bhaktivinoda Ṭhākura) ̀avaśya rakṣibe kṛṣṇa' – viśvāsa pālana. Odevzdaná duše musí přijmout skutečnost, že jejím skutečným ochráncem je Kṛṣṇa, ne její hmotný majetek.

Pokud tedy zvážíme všechny tyto body, zjistíme, že tím skutečným pokladem pro živou bytost je oddaná služba. Ten, kdo dospěje na úroveň oddané služby, zůstane vždy bohatý ve společnosti Nejvyšší Osobnosti Božství. Ten, kdo žije bez oddané služby, je však pozřen černým hadem systému yogy a pobodán vosami a trubci plodonosných činností a prožívá následné hmotné utrpení. Někdy je živá bytost svedena, aby se snažila splynout s duchovní existencí, a považuje se za stejně dobrou jako Nejvyšší Osobnost Božství. To znamená, že po dosažení duchovní úrovně bude zmatená a znovu se vrátí na hmotnou úroveň.

Podle Śrīmad-Bhāgavatamu (10.2.32) se takový člověk může stát sannyāsīm, ale dokud nepřijme útočiště u lotosových nohou Kṛṣṇy, vrátí se do hmotného světa vykonávat lidumilné činnosti. Jeho duchovní život je tak ztracen. Toto znamená být pozřen černým hadem.