Śrī caitanya-caritāmṛta Madhya 25.193

Před pěti sty lety byli hinduisté v Indii tak nekompromisní a striktní, že stačilo, aby muslim hinduistu pokropil ze svého džbánu, a takový hinduista byl okamžitě vyloučen z hinduistické společnosti. Nedávno, v roce 1947, vypukly zvláště v Bengálsku velké nepokoje mezi hinduisty a muslimy. Hinduisté byli násilím nuceni sníst hovězí maso a pak se rozplakali, protože si mysleli, že se z nich stali muslimové. Indičtí muslimové ve skutečnosti nepocházejí z muslimských zemí, ale hinduisté zavedli zvyk, že ten, kdo nějak přišel do styku s muslimem, se stal také muslimem. Rūpa Gosvāmī a Sanātana Gosvāmī se narodili ve vznešené brāhmaṇské rodině, a přesto byli považováni za muslimy, protože se nechali zaměstnat muslimskou vládou. Subuddhi Rāya byl pokropen vodou z muslimova džbánu, čímž byl odsouzen stát se muslimem. Muslimský císař Aurangzéb později zavedl zvláštní daň pro hinduisty. Mnoho hinduistů nízkých kast bylo tehdy v hinduistické společnosti utiskováno, a proto se raději stali muslimy. Tak se muslimská populace rozrůstala. Britská vláda později uplatňovala politiku dělení hinduistů a muslimů, a tak mezi nimi udržovala nepřátelství. Výsledkem bylo, že se Indie rozdělila na Pákistán a Hindustán.

Z dávných historických záznamů vyplývá, že na celé Zemi byla jediná kultura, védská kultura, ale později se vlivem náboženských a kulturních rozdělení vláda rozpadla na mnoho částí. Dnes je Země rozdělená na mnoho zemí, náboženství a politických stran. I přes toto politické a náboženské rozdělení hlásáme, že by se měli všichni znovu spojit v rámci jedné kultury – vědomí Kṛṣṇy. Lidé by měli přijmout jednoho Boha, Kṛṣṇu; jedno písmo, Bhagavad-gītu; a jednu činnost, oddanou službu Pánu. Tak mohou žít lidé na této planetě šťastně a společně pěstovat dostatek potravy. V takové společnosti by neexistoval nedostatek, hladomor či kulturní nebo náboženský úpadek. Takzvané kastovní systémy a národnostní rozdíly jsou umělé. Podle naší vaiṣṇavské filosofie jsou to všechno pouze vnější tělesná označení. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy se nezakládá na tělesných označeních. Je to transcendentální hnutí na úrovni duchovního chápání. Kdyby lidé tohoto světa chápali, že základní podstatou života je duchovní totožnost, chápali by, že posláním duše je sloužit Nejvyšší Duši, Kṛṣṇovi. Pán Kṛṣṇa říká v Bhagavad-gītě (15.7): mamaivāṁśo jīva-loke jīva-bhūtaḥ sanātanaḥ. „Živé bytosti v tomto podmíněném světě jsou Mé věčné dílčí části.“ Všechny živé bytosti v různých formách života jsou Kṛṣṇovi synové. Všichni jsou proto určeni k tomu, aby Kṛṣṇovi, původnímu svrchovanému otci, sloužili. Pokud dojde k přijetí této filosofie, selhání Organizace spojených národů spojit všechny národy bude všude po celém světě dostatečně napraveno velkým hnutím pro vědomí Kṛṣṇy. Nedávno jsme hovořili s křesťanskými vůdci v Austrálii, včetně katolického biskupa z Melbourne, a všem přítomným se naše filosofie sjednocení náboženského vědomí líbila.