Śrī caitanya-caritāmṛta Madhya 25.56

Ve své Amṛta-pravāha-bhāṣyi předkládá Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura následující shrnutí těchto šesti filosofických soustav. Prakāśānanda přiznal, že Śrīpāda Śaṅkarācārya velmi usiloval o prosazení své vlastní filosofie monismu, pročež použil filosofii vedānty, kterou se snažil vyložit po svém. Skutečností však je, že pokud přijmeme existenci Boha, nelze teorii monismu prosadit. Śaṅkarācārya proto vyvrátil veškerá védská písma, která prosazují svrchovanost Osobnosti Božství. Snažil se vyvrátit védskou literaturu různými způsoby. Devadesát devět procent filosofů po celém světě následuje příkladu Śaṅkarācāryi a odmítá uznat Nejvyšší Osobnost Božství. Místo toho se snaží prosadit své vlastní názory. Pro světské filosofy je typické, že se snaží prosadit své názory a vyvrátit názory druhých. Proto: (1) Mīmāṁsakové následují zásady dané Jaiminim a zdůrazňují plodonosné činnosti. Říkají, že pokud existuje Bůh, musí být podřízen plodonosnému jednání. Jinými slovy, jestliže někdo v hmotném světě pěkně plní své povinnosti, Bůh mu musí udělit vytoužený výsledek. Podle těchto filosofů není nutné stát se oddaným Boha. Bůh uzná toho, kdo přísně následuje morální zásady, a tomu dá žádoucí odměnu. Tito filosofové neuznávají védský princip bhakti-yogy, a místo toho zdůrazňují plnění svých předepsaných povinností. (2) Ateističtí sāṅkhyoví filosofové jako Kapila provádějí podrobný rozbor hmotných prvků a docházejí k závěru, že příčinou všeho je hmotná příroda. Nejvyšší Osobnost Božství jako příčinu všech příčin neuznávají. (3) Filosofové zastávající nyāyu, jako Gautama a Kaṇāda, uznávají jako původní příčinu stvoření kombinaci atomů. (4) Māyāvādští filosofové říkají, že vše je iluze. Pod vedením filosofů, jako je Aṣṭāvakra, vyzdvihují jako příčinu všeho neosobní záři Brahmanu. (5) Filosofové následující Patañjaliho praktikují rāja-yogu. Představují si podobu Absolutní Pravdy v mnoha podobách. To je jejich způsob seberealizace.

Všech těchto pět filosofií zcela odmítá nadvládu Nejvyšší Osobnosti Božství a snaží se prosadit své vlastní filosofické teorie. Śrīla Vyāsadeva však napsal Vedānta-sūtru a na základě esence veškerých védských písem prosadil svrchovanost Nejvyšší Osobnosti Božství. Všech pět výše zmíněných filosofů chápe, že neosobní Brahman nemá hmotné vlastnosti, a věří tomu, že když se zjeví Osobnost Božství, je znečištěná a zahalená hmotnými vlastnostmi. Odborně se tomu říká saguṇa. Hovoří o Brahmanu saguṇa a Brahmanu nirguṇa. Brahman nirguṇa pro ně znamená „neosobní Absolutní Pravda bez hmotných vlastností“ a Brahman saguṇa „Absolutní Pravda, která přijala znečištění hmotnými vlastnostmi“. Tomuto druhu filosofické spekulace se víceméně říká māyāvādská filosofie. Skutečností však je, že Absolutní Pravda nemá s hmotnými vlastnostmi nikdy nic společného, protože je transcendentální a vždy oplývá duchovními vlastnostmi. Pět výše zmíněných filosofů neuznává Pána Viṣṇua jako Nejvyšší Osobnost Božství, ale pilně se snaží vyvrátit filosofie ostatních škol. V Indii existuje šest filosofických postupů. Protože je Vyāsadeva autoritou na Védy, říká se mu Vedavyāsa. Oddaní přijímají jeho filosofické vysvětlení Vedānta-sūtry. Kṛṣṇa to potvrzuje v Bhagavad-gītě (15.15):

„Sídlím v srdcích všech a ode Mne pochází paměť, poznání i zapomnění. Všechny Védy jsou určeny k poznání Mě; Já jsem sestavil Vedāntu a jsem znalcem Véd.“

Konečným cílem studia veškeré védské literatury je přijmout Kṛṣṇu jako Nejvyšší Osobnost Božství. Toto hnutí pro vědomí Kṛṣṇy šíří filosofické závěry Śrīly Vyāsadevy a následuje ostatní velké ācāryi, jako je Rāmānujācārya, Madhvācārya, Viṣṇu Svāmī, Nimbārka a samotný Śrī Caitanya Mahāprabhu.