Skip to main content

Śrī caitanya-caritāmṛta Madhya 8.139

Verš

puruṣa, yoṣit, kibā sthāvara-jaṅgama
sarva-cittākarṣaka, sākṣāt manmatha-madana

Synonyma

puruṣa — mužského pohlaví; yoṣit — ženského pohlaví; kibā — všechny; sthāvara-jaṅgama — nehybné i pohyblivé živé bytosti; sarva — všech; citta-ākarṣaka — ten, který přitahuje mysl; sākṣāt — přímo; manmatha-madana — ten, který uchvacuje samotného Amora.

Překlad

„Už samotné jméno Kṛṣṇa znamená, že přitahuje i Amora. Je tedy přitažlivý pro všechny – živé bytosti mužského i ženského pohlaví, pohyblivé i nehybné. Kṛṣṇa je ve skutečnosti známý jako nejpřitažlivější.“

Význam

Stejně jako v hmotném světě existuje mnoho nebeských těles zvaných hvězdy nebo planety, je v duchovním světě mnoho duchovních planet zvaných Vaikuṇṭhaloky. Duchovní vesmír se však nachází daleko od shluku hmotných vesmírů. Materialističtí vědci nejsou schopni odhadnout ani množství planet a hvězd v tomto vesmíru a nedokáží rovněž vesmírnými loděmi cestovat k jiným hvězdám. Podle Bhagavad-gīty (8.20) existuje také duchovní svět:

paras tasmāt tu bhāvo 'nyo
'vyakto 'vyaktāt sanātanaḥ
yaḥ sa sarveṣu bhūteṣu
naśyatsu na vinaśyati

„Existuje ještě jiná, neprojevená příroda, která je věčná a transcendentální vůči této projevené a neprojevené hmotě. Je svrchovaná a není nikdy zničena. Když je vše v tomto světě zničeno, tato oblast zůstává beze změny.“

Existuje tedy ještě jiná příroda, která je nadřazená hmotné přírodě. Slovo bhāva či svabhāva znamená příroda. Duchovní příroda je věčná, a dokonce i když jsou všechny hmotné vesmíry zničeny, planety v duchovním světě zůstávají. Přetrvávají stejně, jako duše přetrvá zánik hmotného těla. Tento duchovní svět se nazývá aprākṛta (nehmotný). Nejvyšší planetární soustavou v tomto transcendentálním duchovním světě je Goloka Vṛndāvan. Je to sídlo samotného Pána Kṛṣṇy, který je také zcela duchovní. Kṛṣṇa je tam známý jako Aprākṛta-madana. Jméno Madana označuje Amora, ale Kṛṣṇa je duchovní Madana. Jeho tělo není hmotné jako tělo Amora v tomto hmotném vesmíru. Kṛṣṇovo tělo je zcela duchovní – sac-cid-ānanda-vigraha. Proto se nazývá Aprākṛta-madana. Je také známý jako Manmatha-madana, což znamená, že přitahuje dokonce i Amora. Zapřisáhlí materialisté někdy Kṛṣṇovy činnosti a přitažlivé rysy vykládají scestně a obviňují Ho jako nemorálního za to, že tančil s gopīmi, ale takové nařčení má původ v neznalosti Kṛṣṇova postavení mimo tento hmotný svět. Jeho tělo je sac-cid-ānanda-vigraha, zcela duchovní. V Jeho těle tedy není žádné znečištění hmotou a nikdo by ho neměl považovat za kus masa a kostí. Māyāvādští filosofové považují Kṛṣṇovo tělo za hmotné, což je odporné materialistické pojetí. Stejně jako je Kṛṣṇa zcela duchovní, jsou duchovní i gopī, což potvrzuje Brahma-saṁhitā (5.37):

ānanda-cin-maya-rasa-pratibhāvitābhis
tābhir ya eva nija-rūpatayā kalābhiḥ
goloka eva nivasaty akhilātma-bhūto
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi

„Uctívám Govindu, původního Pána, jenž sídlí ve své vlastní říši, Goloce, s Rādhou, která se podobá Jeho vlastní duchovní postavě a je vtělením extatické energie (hlādinī). Společnost Jim dělají Její důvěrné přítelkyně, ztělesněné expanze Její podoby, které jsou prostoupené věčně blaženou duchovní rasou.

Gopī jsou také stejné duchovní kvality (nija-rūpatayā), protože jsou expanzemi Kṛṣṇovy energie blaženosti. Kṛṣṇa ani gopī nemají nic společného s kusy hmoty nebo s hmotným pojetím. Živá bytost v hmotném světě je uvězněná v hmotném těle a z nevědomosti se s tímto tělem ztotožňuje. Zdejší požitek z naplňování chtivých tužeb mezi mužem a ženou je tedy zcela hmotný. Chtivé touhy materialisty se s transcendentálními chtivými touhami Kṛṣṇy nedají srovnávat. Dokud člověk nepokročí v duchovní vědě, nemůže chtivé touhy mezi Kṛṣṇou a gopīmi pochopit. V Caitanya-caritāmṛtě jsou chtivé touhy gopī přirovnány ke zlatu, zatímco chtivé touhy materialisty jsou přirovnány k železu. Železo a zlato nelze za žádných okolností brát jako rovnocenné. Pohyblivé i nehybné živé bytosti jsou nedílnými částmi Kṛṣṇy, a proto mají původně stejný druh chtivé touhy jako On. Je-li však tato chtivá touha vyjádřena prostřednictvím hmoty, je odporná. Když je živá bytost duchovně pokročilá a vysvobozená z hmotného otroctví, může pochopit Kṛṣṇu takového, jaký je. V Bhagavad-gītě (4.9) je řečeno:

janma karma ca me divyam
evaṁ yo vetti tattvataḥ
tyaktvā dehaṁ punar janma
naiti mām eti so 'rjuna

„Ten, kdo zná transcendentální povahu Mého zjevení a Mých činností, se po opuštění těla již znovu nenarodí v tomto hmotném světě, ale dosáhne Mého věčného sídla, ó Arjuno.“

Ten, kdo porozumí Kṛṣṇovu tělu a Jeho chtivým touhám, je okamžitě osvobozený. Jak je řečeno v Bhagavad-gītě (7.3), podmíněná duše, uvězněná v hmotném těle, Kṛṣṇu pochopit nemůže:

manuṣyāṇāṁ sahasreṣu
kaścid yatati siddhaye
yatatām api siddhānāṁ
kaścin māṁ vetti tattvataḥ

„Z mnoha tisíců lidí možná jeden usiluje o dokonalost a z těch, kteří dokonalosti dosáhli, Mě stěží jeden zná v pravdě.“

Slovo siddhaye vyjadřuje osvobození. Kṛṣṇu lze poznat jedině po vysvobození z hmotného podmínění. Ten, kdo Kṛṣṇu zná takového, jaký je (tattvataḥ), žije ve skutečnosti v duchovním světě, i když zdánlivě žije v hmotném těle. Této odborné vědě lze porozumět tehdy, když je člověk skutečně duchovně pokročilý.

Ve svém Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.2.187) Śrīla Rūpa Gosvāmī říká:

īhā yasya harer dāsye
karmaṇā manasā girā
nikhilāsv apy avasthāsu
jīvan-muktaḥ sa ucyate

Když si někdo v tomto hmotném světě přeje pouze s láskou a oddaností sloužit Kṛṣṇovi, je osvobozený, i když jedná v hmotném světě. Jak potvrzuje Bhagavad-gītā (14.26):

māṁ ca yo 'vyabhicāreṇa
bhakti-yogena sevate
sa gunān samatītyaitān
brahma-bhūyāya kalpate

„Ten, kdo se plně zaměstná oddanou službou a za žádných okolností se neodchýlí, okamžitě překoná kvality hmotné přírody a tak dosáhne úrovně Brahmanu.“

Osvobození je možné dosáhnout samotnou láskyplnou službou Pánu. V Bhagavad-gītě (18.54) je řečeno: brahma-bhūtaḥ prasannātmā na śocati na kāṅkṣati. Člověk, který udělal velký pokrok v duchovním poznání a dosáhl úrovně brahma-bhūta, nenaříká ani netouží po něčem hmotném. To je úroveň duchovní realizace.

Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura chápe úroveň brahma-bhūta ve dvou rovinách – svarūpa-gata a vastu-gata. Ten, kdo opravdu poznal Kṛṣṇu, ale ještě udržuje nějaké spojení s hmotou, došel ke své svarūpě, původnímu vědomí. Když je toto vědomí zcela duchovní, nazývá se vědomí Kṛṣṇy. Ten, kdo žije s takovým vědomím, žije ve skutečnosti ve Vrindávanu. Může žít kdekoliv, hmotné místo nehraje roli. Jakmile Kṛṣṇovou milostí takto pokročí, je zcela neznečištěný hmotným tělem a myslí, a tehdy skutečně žije ve Vrindávanu. Této úrovni se říká vastu-gata.

Své duchovní činnosti by měl člověk vykonávat ve stavu vědomí zvaném svarūpa-gata. Měl by také zpívat duchovní mantry, jako je oṁ namo bhagavate vāsudevāya a cin-mayī Gāyatrī: klīṁ kṛṣṇāya govindāya gopījana-vallabhāya svāhā a klīṁ kāma-devāya vidmahe puṣpa-bāṇāya dhīmahi tan no 'naṅgaḥ pracodayāt. To jsou Kāma-gāyatrī neboli kāma-bīja mantry. Je třeba přijmout zasvěcení od pravého duchovního mistra a uctívat Kṛṣṇu těmito transcendentálními mantrami.

Jak vysvětlil Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī v tomto a předešlém verši:

vṛndāvane`aprākṛta navīna madana'
kāma-gāyatrī kāma-bīje yāṅra upāsana
puruṣa, yoṣit, kibā sthāvara-jaṅgama
sarva-cittākarṣaka, sākṣāt manmatha-madana

Člověk, který je náležitě očištěný a zasvěcený duchovním mistrem, uctívá Nejvyšší Osobnost Božství Kṛṣṇu pronášením této Kāma-gāyatrī mantry s kāma-bījou. Bhagavad-gītā (18.65) potvrzuje, že bychom se měli věnovat transcendentálnímu uctívání, aby nás Kṛṣṇa, který přitahuje všechny bytosti, mohl přitahovat:

man-manā bhava mad-bhakto
mad-yājī māṁ namaskuru
mām evaiṣyasi satyaṁ te
pratijāne priyo 'si me

„Vždy na Mě mysli, staň se Mým oddaným, uctívej Mě a klaň se Mi. Tak ke Mně bezpochyby přijdeš. Slibuji ti to, protože jsi Můj velice drahý přítel.“

Jelikož je každá živá bytost nedílnou částí Kṛṣṇy, je Kṛṣṇa přirozeně přitažlivý. Naše náklonnost ke Kṛṣṇovi je však oslabena tím, že jsme pokryti hmotou. V hmotném světě živá bytost obyčejně ke Kṛṣṇovi přitahována není, ale jakmile se zbaví hmotného podmínění, je přirozeně přitahována. Proto je v tomto verši řečeno sarva-cittākarṣaka: „Kṛṣṇa přirozeně přitahuje každého.“ Tato náklonnost existuje v srdci každého, a když je srdce očištěné, náklonnost se projeví (ceto-darpaṇa-mārjanaṁ bhava-mahā-dāvāgni-nirvāpaṇam).