Śrī caitanya-caritāmṛta Madhya 8.194
Verš
anudina bāḍhala, avadhi nā gela
duṅhu-mana manobhava peṣala jāni’
kānu-ṭhāme kahabi vichurala jāni’
duṅhukeri milane madhya ta pāṅca-bāṇa
su-purukha-premaki aichana rīti
Synonyma
pahilehi — zpočátku; rāga — připoutanost; nayana-bhaṅge — pohyby očí; bhela — byla; anu-dina — postupně, den za dnem; bāḍhala — zvětšující se; avadhi — hranice; nā — ne; gela — dosáhla; nā — ne; so — On; ramaṇa — ten, kdo si užívá; nā — ne; hāma — Já; ramaṇī — ta, které si užívá; duṅhu-mana — mysli obou; manaḥ-bhava — mentální stav; peṣala — stlačeny dohromady; jāni' — když víš; e — toto; sakhi — Moje drahá přítelkyně; se-saba — všechny tyto; prema-kāhinī — milostné příhody; kānu-ṭhāme — před Kṛṣṇou; kahabi — řekneš; vichurala — On zapomněl; jāni' — když víš; nā — ne; khoṅjaluṅ — vyhledal; dūtī — posla; nā — ne; khoṅjaluṅ — hledala; ān — kohokoliv jiného; duṅhukeri — Nás obou; milane — setkáním; madhya — uprostřed; ta — ve skutečnosti; pāṅca-bāṇa — pět Amorových šípů; ab — nyní; sohi — toto; virāga — odloučení; tuṅhu — ty; bheli — stala ses; dūtī — poslíčkem; su-purukha — překrásné osoby; premaki — milostného vztahu; aichana — takový; rīti — výsledek.
Překlad
„,Běda, předtím, než jsme se setkali, mezi Námi existovalo prvotní zalíbení způsobené výměnou pohledů. Tak se vyvinula připoutanost, která postupně rostla a nyní nezná hranic. Tato připoutanost je teď pro Nás přirozená. Není to kvůli Kṛṣṇovi, který si vždy užívá, ani kvůli Mně, protože Já jsem ta, které si užívá. Tak to není. Tato připoutanost vznikla na základě vzájemného setkání a je známá jako manobhava neboli Amor. Kṛṣṇova a Moje mysl splynuly. Nyní, když jsme odloučeni, je velmi těžké tyto projevy lásky vysvětlovat. Moje drahá přítelkyně, i když Kṛṣṇa mohl na všechny tyto věci zapomenout, ty tomu rozumíš a můžeš Mu to dát vědět. U Našeho prvního setkání však žádný poslíček nebyl a Já jsem také nikoho nežádala, aby za Ním šel. Našimi prostředníky bylo ve skutečnosti pět Amorových šípů. Nyní v odloučení tato náklonnost přerostla do dalšího extatického stavu. Moje drahá přítelkyně, jednej prosím jako Můj posel, protože takto to dopadá, když se někdo zamiluje do překrásné osoby.̀“
Význam
Tyto verše původně složil a zpíval samotný Rāmānanda Rāya. Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura říká, že v průběhu milostného požitku může být připoutanost přirovnána k Amorovi. V čase odloučení se však Amor stává poslíčkem této vysoce vyvinuté lásky. Tomu se říká prema-vilāsa-vivarta. Dojde-li k odloučení, milostný požitek se sám o sobě stává poslem, a tohoto posla Śrīmatī Rādhārāṇī oslovuje jako přítelkyni. Podstatou tohoto jednání je skutečnost, že transcendentální projevy lásky jsou stejně lahodné při odloučení jako během milostného požitku. Když byla Śrīmatī Rādhārāṇī plně pohroužená do lásky ke Kṛṣṇovi, spletla si černý tamālový strom s Kṛṣṇou a objala ho. Takovému omylu se říká prema-vilāsa-vivarta.