Śrī caitanya-caritāmṛta Madhya 8.219
Verš
bhītāḥ śanaiḥ priya dadhīmahi karkaśeṣu
tenāṭavīm aṭasi tad vyathate na kiṁ svit
kūrpādibhir bhramati dhīr bhavad-āyuṣāṁ naḥ
Synonyma
yat — protože; te — Tvoje; sujāta — jemné; caraṇa-ambu-ruham — lotosové nohy; staneṣu — na ňadra; bhītāḥ — obávající se; śanaiḥ — velice opatrně; priya — ó drahý; dadhīmahi — pokládáme; karkaśeṣu — hrubá a tvrdá; tena — takovýma lotosovýma nohama; aṭavīm — lesem; aṭasi — chodíš; tat vyathate — jsou zraňovány; na — ne; kim svit — ať už; kūrpa-ādibhiḥ — malými kamínky; bhramati — mate; dhīḥ — inteligenci; bhavat-āyuṣām — těch, kdo na Tebe myslí jako na svůj život; naḥ — nás.
Překlad
„(Gopī řekly:) ,Drahý Kṛṣṇo, velice opatrně si pokládáme Tvé jemné lotosové nohy na svá tvrdá ňadra. Když chodíš lesem, do Tvých hebkých lotosových nohou se zabodávají malé kamínky. Bojíme se, že Tě to bolí. Jsi pro nás vším, a proto jsou naše mysli velmi rozrušené, když Tvé lotosové nohy zakoušejí bolest.̀“
Význam
Toto je citát ze Śrīmad-Bhāgavatamu (10.31.19).