Verš
mahānta-svabhāva ei tārite pāmara
nija kārya nāhi tabu yāna tāra ghara
Význam
Sannyāsī by měl žebrat od domu k domu. Nežebrá jen proto, že má hlad. Jeho skutečným záměrem je osvítit obyvatele každého domu kázáním vědomí Kṛṣṇy. Sannyāsī se nikdy nesníží k tomu, aby žebral pouze pro samotné žebrání. Člověk žijící jako hospodář může být velice důležitý, ale i on může dobrovolně přijmout život žebravého mnicha. Rūpa Gosvāmī a Sanātana Gosvāmī byli ministry, ale dobrovolně přijali život žebravých mnichů, aby pokorně kázali poselství Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Říká se o nich: tyaktvā tūrṇam aśeṣa-maṇḍala-pati-śreṅīṁ sadā tuccha-vat bhūtvā dīna-gaṇeśakau karuṇayā kaupīna-kanthāśritau. Gosvāmī byli sice aristokraté, ale na pokyn Śrī Caitanyi Mahāprabhua se stali žebravými mnichy, aby osvobozovali pokleslé duše. Je třeba si také uvědomit, že ti, kdo se věnují misionářským činnostem hnutí pro vědomí Kṛṣṇy, jednají pod vedením Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Ve skutečnosti to nejsou žebráci, protože jejich jediným záměrem je osvobozovat pokleslé duše. Z toho důvodu někdy chodí od domu k domu a představují knihy o vědomí Kṛṣṇy, aby je lidé mohli číst a získat tak osvícení. Dříve brahmacārī a sannyāsī žebrali od domu k domu. V současnosti však může být zvláště v západních zemích člověk za takové žebrání zatčen. V západních zemích se to považuje za zločin. Členové hnutí pro vědomí Kṛṣṇy nemají žebrání zapotřebí. Snaží se s vynaložením velkého úsilí představovat literaturu o vědomí Kṛṣṇy, aby ji lidé mohli číst a mít z toho prospěch. Když však ten, kdo si je vědom Kṛṣṇy, dostává od někoho příspěvek, nikdy ho neodmítne.