Skip to main content

Śrī caitanya-caritāmṛta Madhya 8.83

Verš

kintu yāṅra yei rasa, sei sarvottama
taṭa-stha hañā vicārile, āche tara-tama

Synonyma

kintu — nicméně; yāṅra — některých oddaných; yei rasa — jakákoliv nálada výměn lásky; sei — ta; sarva-uttama — nejlepší; taṭa-stha — neutrální; hañā — jsoucí; vicārile — berou-li se v úvahu; āche — jsou; tara-tama — nižší a vyšší úrovně.

Překlad

„Je pravda, že pro každého oddaného je nejlepší právě ten vztah, který s Pánem má, ale když prostudujeme různé vztahy z neutrálního stanoviska, pochopíme, že existují vyšší a nižší úrovně lásky.“

Význam

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura vysvětluje, že tento verš neobhajuje náladové vymýšlení nějakých projevů lásky k Bohu. Takové výmysly nelze přijmout jako svrchované a nejsou v těchto verších ani doporučovány. Śrīla Rūpa Gosvāmī ve svém Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.2.101) píše:

śruti-smṛti-purāṇādi-
pañcarātra-vidhiṁ vinā
aikāntikī harer bhaktir
utpātāyaiva kalpate

V tomto verši jasně zmiňuje, že je třeba se řídit védskou literaturou i jejími doplňky a následovat závěry Véd. Vymyšlený postoj oddanosti pouze vytváří zmatek na transcendentálním poli. Pokud je někdo příliš připoutaný k rodinnému životu a přijímá Śrīmad-Bhāgavatam a vědomí Kṛṣṇy jen proto, aby si vydělal na živobytí, je takové jednání zcela jistě přestupkem. Člověk by se neměl stát kastovním guruem a prodávat mantry s tím, že přinesou prospěch světským zákazníkům, nebo zasvěcovat žáky pro zaopatření svého živobytí. To vše jsou přestupky. Nikdo by se neměl živit tak, že sestaví profesionální skupinu, se kterou bude provádět saṅkīrtan, ani by neměl vykonávat oddanou službu, pokud je připoutaný ke světské společnosti, přátelství a lásce. Neměl by také záviset na takzvané společenské etiketě. To vše je mentální spekulace. Žádná z těchto věcí se nedá srovnávat s ryzí oddanou službou. Nikdo nemůže přirovnávat ryzí oddanou službu neboli vědomí Kṛṣṇy ke světským činnostem. Existuje mnoho neautorizovaných skupin, které předstírají, že následují učení Śrī Caitanyi, a některé z nich jsou známé jako āula, bāula, kartābhajā, neḍā, daraveśa, sāṅi, sahajiyā, sakhībhekī, smārta, jāta-gosāñi, ativāḍī, cūḍādhārī a gaurāṅga-nāgarī.

Navíc jsou tu tací, kteří uznávají názory kastovních gosvāmīch z těchto skupin za pravé a srovnávají je s názory šesti Gosvāmīch v čele se Śrī Rūpou a Śrī Sanātanou. To je pouze další podvod. Existují také neoddaní, kteří skládají neautorizované písně, zakládají chrámy jen pro peníze, uctívají Božstva jako placení kněží, považují kastovní brāhmaṇství za jedinou dokonalost a neznají hodnotu čistého vaiṣṇavy. Kastovní brāhmaṇové ze společenství smārtů se ve skutečnosti stavějí proti zásadám Sātvata-pañcarātry. Navíc je mnoho māyāvādīch a těch, kdo jsou příliš propadlí hmotnému smyslovému požitku. Nikoho z nich nelze srovnávat s tím, kdo čistě káže nauku o vědomí Kṛṣṇy. Každý, kdo si je vědom Kṛṣṇy, se neustále snaží používat různé transcendentální věci ve službě Pánu. Takový oddaný se zříká veškerého hmotného požitku a zcela se odevzdává službě svému duchovnímu mistrovi a Pánu Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi, ať už žije v naprostém celibátu, jako sebeovládnutý hospodář, usměrněný vānaprastha nebo tridaṇḍi-sannyāsī ve stavu odříkání. Na tom nezáleží. Pseudotranscendentalisté se s čistými oddanými nemohou srovnávat, ani nelze namítat, že si každý může zavést vlastní způsob uctívání.

Význam tohoto verše si vynucuje vysvětlit poměrné úrovně transcendentálních nálad zvané śānta, dāsya, sakhya, vātsalya a mādhurya. Všechny tyto rasy neboli nálady jsou na transcendentální úrovni. Čistí oddaní se k jedné z nich uchýlí, a tak dělají pokrok v duchovním životě. Ve skutečnosti se však k těmto duchovním náladám může uchýlit pouze ten, kdo není ani v nejmenším znečištěný hmotnou připoutaností. Když je oddaný zcela prostý hmotné připoutanosti, transcendentální nálady se probudí v jeho srdci. To je svarūpa-siddhi neboli dokonalost našeho věčného vztahu s Nejvyšším Pánem. Svarūpa-siddhi, věčný vztah s Nejvyšším Pánem, může spadat do kterékoliv z transcendentálních nálad. Každá z nich je stejně dokonalá jako ty ostatní. Srovnávací studií však může nezaujatý člověk zjistit, že služebnická nálada je lepší než neutrální, přátelská nálada je lepší než služebnická, rodičovská je lepší než přátelská a že nade všemi těmito náladami stojí nálada milostné lásky. Všechny tyto nálady jsou nicméně z duchovního hlediska na stejné úrovni, protože všechny tyto vztahy dokonalé lásky jsou založené na ústředním bodu – Kṛṣṇovi.

Tyto nálady se nedají srovnávat s pocity pocházejícími z uctívání polobohů. Kṛṣṇa je jeden, ale polobozi se od Něho liší; jsou hmotní. Láska ke Kṛṣṇovi se s hmotnou láskou k různým polobohům nedá srovnávat. Māyāvādī jsou na hmotné úrovni, a proto doporučují uctívání Śivy nebo Durgy a říkají, že uctívat Kālī nebo Kṛṣṇu je stejné. Na duchovní úrovni však uctívání polobohů neexistuje. Jediným uctívaným objektem je Kṛṣṇa. I když tedy mezi oddanými na úrovni śānta-rasa, dāsya-rasa, vātsalya-rasa nebo mādhurya-rasa není rozdíl, přesto lze provést srovnávací studii intenzity lásky v těchto různých transcendentálních postaveních. Můžeme například říci, že dāsya-rasa je lepší než śānta-rasa, ale transcendentální láska k Bohu je obsažená v obou náladách. Podobně můžeme usoudit, že přátelská láska k Bohu je lepší než láska k Bohu na úrovni neutrality a služebnictví a že rodičovská láska k Bohu je lepší než přátelská. A jak již bylo řečeno dříve, láska k Bohu v milostné rase stojí výše než rodičovská rasa.

Tyto rozbory různých druhů lásky k Bohu provedli zkušení ācāryové, kteří vědí vše o oddané službě na transcendentální úrovni. V hmotném světě se bohužel nezkušení a nepovolaní lidé, neznalí transcendentálního postavení čisté lásky, snaží najít v tomto transcendentálním procesu nějaké hmotné nedostatky. To je však pouhá nestydatost duchovně nezkušených lidí. Takové vyhledávání chyb je příznačné pro nešťastné světské spekulanty.