Ve Śrīmad-Bhāgavatamu je uvedeno, že tanec rāsa se konal v období Šarat během noci, kdy měsíc byl v úplňku. Z popisu v předešlých kapitolách je zřejmé, že oslavy na uctění kopce Góvardhanu proběhly po novoluní v měsíci Kártiku a po nich se pořádal obřad bhrātṛ-dvitīyā. Potom projevil Indra svůj hněv v podobě lijáku a krupobití a Pán Krišna držel nad hlavou kopec Góvardhan po sedm dní, až do devátého dne dorůstajícího měsíce. Desátého dne spolu obyvatelé Vrindávanu rozmlouvali o Krišnových úžasných činnostech a příštího dne Nanda Mahárádž dodržoval Ékádaší. Dalšího dne, na Dvádaší, se šel koupat do Gangy a zajal ho jeden z Varunových sluhů, načež ho Pán Krišna vysvobodil. Pak bylo Nandovi Mahárádžovi a ostatním pastevcům vyjeveno duchovní nebe.

Tak skončila úplňková noc období Šarat. Úplňek v měsíci Ášvina se nazývá śarat-pūrṇimā. Z údajů Śrīmad-Bhāgavatamu vyplývá, že ještě jeden rok musel Krišna čekat na stejný úplněk, při kterém se těšil z tance rāsa s gópími. V sedmi letech zvedl kopec Góvardhan. Tanec rāsa se tedy konal v Jeho osmi letech.

Z védských textů se dozvídáme, že skupinový tanec, při kterém herec tancuje s mnoha tanečnicemi, se nazývá rāsa. Když Krišna viděl, že nastal úplněk podzimního období, ozdobeného různými květy, zvláště květy malliká, které velmi voní, vzpomněl si na modlitby gópí k bohyni Kátjájaní, ve kterých žádaly, aby se stal jejich manželem. Pomyslel si, že noc za úplňku období Šarat by byla vhodná k pěknému tanci. Tak by se splnila jejich touha mít Krišnu za manžela.

V této souvislosti jsou ve Śrīmad-Bhāgavatamu použita slova bhagavān api. To znamená, že i když je Krišna Nejvyšší Osobnost Božství, a tudíž nemá touhu, kterou by bylo potřeba vyplnit (neboť vždy v plné míře oplývá šesti vznešenými atributy), přesto toužil po společnosti gópí v tanci rāsa. Bhagavān api naznačuje, že se jedná o něco jiného, než je obyčejné tancování mladých chlapců s mladými dívkami. Śrīmad-Bhāgavatam používá konkrétně slova yogamāyām upāśritaḥ, což znamená, že tanec s gópími probíhá na úrovni yogamāyi, nikoliv mahāmāyi. Tanec mladých chlapců a dívek v hmotném světě spadá do říše mahāmāyi neboli vnější energie. Krišnův tanec rāsa s gópími se odehrává na úrovni yogamāyi. V Caitanya-caritāmṛtě je rozdíl mezi úrovněmi yogamāyi a mahāmāyi přirovnán k rozdílu mezi zlatem a železem. Z metalurgického hlediska jsou zlato i železo kovy, ale kvalitou se naprosto liší. Podobně se tanec rāsa a to, jak se Pán Krišna sdružoval s gópími, jeví jako obyčejné vztahy mladých chlapců a dívek, ale kvalita je úplně jiná. Velcí vaišnavové vnímají tento rozdíl, protože dokáží odlišit lásku ke Krišnovi od chtíče.

Na úrovni mahāmāyi je základem tance smyslový požitek. Když ale Krišna přivolal gópí tóny své flétny, pospíchaly na místo tance rāsa s transcendentální touhou uspokojit Krišnu. Autor Caitanya-caritāmṛty, Krišnadás Kavirádž Gósvámí, vysvětlil, že chtíč znamená smyslový požitek a láska také znamená smyslový požitek — ale určený Krišnovi. Činnosti konané za účelem osobního smyslového požitku se tedy nazývají hmotné, ale když jsou konány pro uspokojení Krišny, jsou duchovní. Každá činnost zahrnuje smyslové uspokojení, ale na duchovní úrovni se jedná o uspokojení smyslů Nejvyšší Osobnosti Božství, Krišny, zatímco na hmotné úrovni o uspokojení konatele. Například sluha sloužící svému pánovi na hmotné úrovni se nesnaží uspokojovat jeho smysly, ale spíš svoje vlastní. Kdyby pán přestal platit, už by mu nesloužil. To znamená, že sluha slouží svému pánovi jen proto, aby uspokojil svoje smysly. Na duchovní úrovni však služebník Nejvyšší Osobnosti Božství slouží Krišnovi, aniž by za to dostával zaplaceno, a se svou službou pokračuje za všech okolností. To je rozdíl mezi vědomím Krišny a hmotným vědomím.

Jak bylo uvedeno dříve, Krišna se podle všeho těšil z tance rāsa s gópími, když Mu bylo osm roků. Mnohé gópí již byly v té době vdané, neboť v Indii, zvláště za dávných časů, se dívky vdávaly velice mladé. Existuje i mnoho případů, kdy se dívce narodilo dítě, když jí bylo dvanáct let. Všechny gópí, které chtěly Krišnu za manžela, tedy byly již vdané. Přesto stále doufaly, že Krišna bude jejich manželem. Jejich vztah ke Krišnovi byl vztahem milenecké lásky; proto se milostný poměr mezi Krišnou a gópími nazývá parakīya-rasa. Tak se nazývá rozpoložení ženatého muže, který touží po jiné ženě, nebo vdané ženy, která chce jiného muže.

Krišna je ve skutečnosti manželem všech, protože je nejvyšší příjemce požitku. Gópí chtěly Krišnu za svého manžela, ale v podstatě nebylo možné, aby se oženil se všemi. Měly však přirozený sklon přijmout Krišnu jako svého nejvyššího manžela, a proto se vztah mezi nimi a Krišnou nazývá parakīya-rasa. Tato parakīya-rasa existuje věčně na Gólóce Vrindávanu v duchovním nebi, kde se nemohou vyskytovat nedokonalosti, které charakterizují parakīya-rasu v hmotném světě. Parakīya-rasa v hmotném světě je odporná, zatímco v duchovním světě se vyskytuje jako jedinečný vztah Krišny s gópími. Existuje mnoho vztahů s Krišnou: jako pán a služebník, přítel s přítelem, rodič a syn či milý a milá. Ze všech těchto vztahů je parakīya-rasa považována za nejvyšší.

Hmotný svět je převrácený odraz duchovního světa; je jako odraz stromu na vodní hladině, kde se vrchol koruny stromu jeví jako jeho nejnižší část. Podobně, když se parakīya-rasa zvráceně odráží v hmotném světě, je nanejvýš ohavná. Když tedy lidé napodobují Krišnův tanec rāsa s gópími, užívají si jen zvráceného, ohavného odrazu transcendentální parakīya-rasy. Transcendentální parakīya-rasu není možné prožívat v hmotném světě. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu je řečeno, že by nikdo neměl napodobovat tuto parakīya-rasu ani ve snech či představách. Ti, kdo tak činí, pijí smrtelný jed.

Jakmile Krišna, nejvyšší poživatel, zatoužil radovat se ve společnosti gópí při úplňku v období Šarat, měsíc, pán hvězd, se přesně v tom okamžiku ukázal na obloze ve svém nejkrásnějším rysu. Podzimní noc za úplňku je nejhezčí nocí roku. V indickém městě Ágře v provincii Uttarpradéš stojí velký památník zvaný Tádž Mahál, což je hrobka postavená z prvotřídního mramoru. Právě při úplňku v období Šarat se mnoho návštěvníků chodí dívat na krásné odlesky měsíce na této hrobce. Tato noc je tedy dodnes oslavovaná pro svoji krásu.

Jakmile na východě vyšel měsíc, obarvil všechno načerveno a celá obloha se zdála jakoby potřená červenou kunkumou. Když se muž po dlouhém odloučení od své manželky vrátí domů, ozdobí její obličej červenou kunkumou. Stejně tak i dlouho očekávaný východ měsíce v období Šarat zbarvil východní nebe.

Východ měsíce posílil Krišnovu touhu tančit s gópími. Lesy byly plné vonících květů. Ovzduší bylo chladivé a slavnostní. Jakmile Pán Krišna začal hrát na flétnu, okouzlil všechny gópí z celého Vrindávanu. Vycházející úplněk, červený obzor, chladivé ovzduší, klid a rozkvetlé květy tisíckrát zvětšily jejich zalíbení v tónech flétny. Všechny gópí byly spontánně přitahované Krišnovou krásou, a když zaslechly tóny Jeho flétny, jako by je posedla smyslná touha uspokojit Krišnovy smysly.

Jen co zaslechly tóny flétny, zanechaly svých činností a vydaly se k místu, kde Krišna stál. Rychle utíkaly a náušnice se jim houpaly sem a tam. Pospíchaly na místo zvané Vanšívat. Některé z nich zrovna dojily krávy, ale nechaly toho a okamžitě běžely za Krišnou. Jedna z nich právě začala čerstvě nadojené mléko převařovat, ale nestarala se, jestli mléko překypí, a okamžitě běžela za Krišnou. Další gópí kojily své malé děti a jiné podávaly jídlo členům své rodiny, ale všeho nechaly a spěchaly tam, kde Krišna hrál na flétnu. Některé obsluhovaly své manžely a jiné samy jedly, ale služba manželům i jejich jídlo šly stranou a gópí hned utíkaly pryč. Některé si chtěly dřív, než půjdou za Krišnou, nalíčit obličeje a pěkně se obléknout, ale nebyly schopné dokončit své kosmetické úpravy, ani se správně obléci, protože dychtily setkat se s Krišnou okamžitě. Ve spěchu se jen ledabyle nalíčily, a některé si dokonce oblékly šaty, které se nosí na dolní části těla, na horní a naopak.

Když všechny gópí kvapem opouštěly své povinnosti, jejich manželé, bratři a otcové byli zaskočeni a chtěli vědět, kam jdou. Jako mladé dívky patřily pod ochranu svých manželů, starších bratrů nebo otců. Všichni jejich opatrovatelé jim zakázali jít za Krišnou, ale ony je neposlechly. Je-li někdo přitahován Krišnou a je si plně vědom Krišny, nestará se o světské povinnosti, třebaže jsou velice naléhavé. Vědomí Krišny je tak mocné, že každému poskytne úlevu od všech hmotných činností. Šríla Rúpa Gósvámí napsal velice pěkný verš, ve kterém jedna gópí radí druhé: “Moje milá přítelkyně, jestliže si chceš užívat hmotné společnosti, přátelství a lásky, nechoď prosím za tím usměvavým chlapcem Góvindou, který stojí na břehu Jamuny a hraje na flétnu se rty ozářenými paprsky úplňku.” Šríla Rúpa Gósvámí nepřímo naznačuje, že pro toho, kdo se nechal okouzlit krásným usměvavým obličejem Krišny, ztratí hmotný požitek veškerou přitažlivost. To je zkouška pokročilosti ve vědomí Krišny: ten, kdo rozvíjí vědomí Krišny, musí ztrácet zájem o hmotné činnosti a uspokojování svých vlastních smyslů.

Některým gópím jejich muži skutečně zabránili odejít za Krišnou a násilím je zavřeli do jejich pokojů. Jelikož nemohly jít za Krišnou, začaly se zavřenýma očima meditovat o Jeho transcendentální podobě, kterou již beztak měly vtisknutou ve své mysli. Dokázaly, že jsou největšími jógími; v Bhagavad-gītě se říká, že ten, kdo v srdci neustále myslí na Krišnu s vírou a láskou, je považován za nejvyššího ze všech jógích. Pravý jógí soustředí mysl na podobu Pána Višnua. To je skutečná jóga. Krišna je původní podobou všech viṣṇu-tattev. Gópí nemohly jít za Krišnou osobně, a proto o Něm začaly meditovat jako dokonalí jógí.

V podmíněném stavu získávají živé bytosti za své plodonosné jednání dva druhy výsledků: podmíněná živá bytost, která neustále holduje hříšným činnostem, musí trpět, a ta, která se věnuje zbožným činnostem, získá hmotný požitek. V obou případech — ať se jedná o hmotné utrpení, či hmotný požitek — je osoba, která trpí nebo si užívá, podmíněná hmotnou přírodou.

Krišnovy družky, gópí, které se shromáždily okolo Něho, pocházely z různých skupin. Většina z nich jsou věčné společnice Krišny. Brahma-saṁhitā uvádí: ānanda-cin-maya-rasa-pratibhāvitābhiḥ — v duchovním světě jsou Krišnovi přátelé, a zvláště gópí, projevy energie blaženosti Pána Krišny. Jsou expanzemi Šrímatí Rádhárání. Když ale Krišna projevuje své transcendentální zábavy v některém z vesmírů v hmotném světě, přidají se k Němu nejen Jeho věční společníci, ale také ti, kdo přicházejí do tohoto postavení z hmotného světa. Některé z gópí, které vstoupily do Krišnových zábav v hmotném světě, tedy předtím byly na úrovni obyčejných lidských bytostí. Pokud byly dříve spoutané plodonosným jednáním, nepřetržitou meditací o Krišnovi se úplně zbavily karmických reakcí. Jejich bolestné toužení vyvolané tím, že nemohly Krišnu vidět, je osvobodilo od všech následků hříšných činností a jejich extáze z transcendentální lásky ke Krišnovi v Jeho nepřítomnosti ukončila všechny následky hmotných zbožných činností. Podmíněná duše je vystavena zrození a smrti podle svých zbožných či hříšných činností, ale gópí, které začaly meditovat o Krišnovi, překonaly obě postavení, očistily se, a tak se dostaly na úroveň těch gópí, které již byly expanzemi Jeho energie blaženosti. Všechny gópí, které soustředily svou mysl na Krišnu v náladě milenecké lásky, se dokonale očistily od všech karmických reakcí hmotné přírody a některé z nich okamžitě opustily svá hmotná těla, která se vyvinula pod vlivem tří kvalit hmotné přírody.

Mahárádž Paríkšit poslouchal, jak Šukadéva Gósvámí vysvětloval postavení gópí, které přišly s Krišnou tančit tanec rāsa. Když slyšel, že některé z nich se zbavily všeho znečištění hmotným zrozením a smrtí jednoduše tím, že na Krišnu myslely jako na svého milence, řekl: “Gópí nevěděly, že Krišna je Nejvyšší Osobnost Božství. Viděly Ho jako hezkého chlapce a považovaly Ho za svého milence. Jak je to možné, že se pouhým rozjímáním o milenci vyprostily z hmotného podmínění?” Zde bychom si měli uvědomit, že Krišna a obyčejná živá bytost jsou kvalitativně totožní. Obyčejné živé bytosti jakožto nedílné části Krišny jsou rovněž Brahman, ale Krišna je Nejvyšší — Parabrahman. Otázka tedy zní: Může-li se oddaný pouhým myšlením na Krišnu vysvobodit ze stavu hmotného podmínění, proč se nevysvobodí také jiní, kteří na někoho myslí? Pokud někdo myslí na svého muže či syna, nebo vůbec na jakoukoliv živou bytost, proč se také nevysvobodí ze znečištěného stádia hmotné přírody, když jsou všechny živé bytosti Brahman? To je velmi inteligentní otázka, protože vždy existují ateisté, kteří napodobují Krišnu. V této době Kali-jugy si o sobě mnoho darebáků myslí, že jsou na stejné úrovni jako Krišna, a namlouvají lidem, že myslet na ně je stejně dobré jako myslet na Krišnu. Paríkšit Mahárádž si dělal starosti ohledně budoucího nebezpečného postavení slepých následovníků těchto démonských podvodníků, a proto položil svou otázku, která je naštěstí zapsána ve Śrīmad-Bhāgavatamu, aby varovala nevinné lidi, že myslet na obyčejného člověka a myslet na Krišnu není totéž.

Ve skutečnosti ani myšlení na polobohy nelze přirovnat k myšlení na Krišnu. Vaišnavská tantra také upozorňuje, že ten, kdo staví Višnua, Nárájana či Krišnu na stejnou úroveň s polobohy, se nazývá pāṣaṇḍī, darebák. Šukadéva Gósvámí na otázku Mahárádže Paríkšita řekl: “Můj milý králi, na tvou otázku jsem odpověděl již před touto událostí.” Vzhledem k tomu, že Paríkšit Mahárádž chtěl vyjasnit situaci, jeho duchovní učitel mu velice inteligentně odpověděl: “Proč se znovu ptáš na věci, které jsem ti již vysvětlil? Proč jsi tak zapomnětlivý?” Duchovní mistr je vždy ve vyšším postavení, a proto má právo takto kárat svého žáka. Šukadéva Gósvámí věděl, že Mahárádž Paríkšit nekladl tuto otázku kvůli sobě, ale aby varoval nevinné lidi, kteří by mohli v budoucnu považovat kohokoliv za rovného Krišnovi.

Potom Šukadéva Gósvámí připomněl Paríkšitovi Mahárádžovi osvobození Šišupály. Šišupála vždy Krišnu nenáviděl, a kvůli té nenávisti ho Krišna zabil. Jelikož je však Krišna Nejvyšší Osobnost Božství, Šišupálovi se dostalo osvobození už jen díky tomu, že Ho viděl. Může-li pouhým soustředěním mysli na Krišnu získat osvobození i člověk s nepřátelským postojem, co potom teprve gópí, které jsou Krišnovi tak drahé a vždy na Něho myslí s láskou? Musí existovat nějaký rozdíl mezi nepřáteli a přáteli. Jestliže Krišnovi nepřátelé mohli být zbaveni hmotného znečištění a splynout s Nejvyšším, pak Jeho drahé přítelkyně, jako jsou gópí, mohou zcela určitě získat stejnou svobodu a ještě mnohem víc.

Kromě toho je Krišna v Bhagavad-gītě nazván Hrišíkéša. Šukadéva Gósvámí také prohlásil, že Krišna je Hrišíkéša, Nadduše, zatímco obyčejný člověk je podmíněná duše pokrytá hmotným tělem. Jakožto Hrišíkéša se Krišna neliší od svého těla. Každý, kdo dělá mezi Krišnou a Jeho tělem rozdíly, je prvotřídní hlupák. Krišna je Hrišíkéša a Adhókšadža. Šukadéva Gósvámí v tomto případě použil obě tato slova. Hrišíkéša je Nadduše a Adhókšadža je Nejvyšší Osobnost Božství, transcendentální vůči hmotné přírodě. Ze své bezpříčinné milosti se zjevuje takový, jaký je, aby obyčejným živým bytostem projevil svou přízeň. Hloupí lidé Ho naneštěstí považují za obyčejného člověka, a tak si připravují cestu do pekla.

Šukadéva Gósvámí dále vysvětloval Mahárádžovi Paríkšitovi, že Krišna není obyčejná osoba, ale Nejvyšší Osobnost Božství — nezanikající, nezměřitelná, bez hmotných vlastností, ale plná všech duchovních vlastností. V hmotném světě se zjevuje ze své bezpříčinné milosti a vždy, když sestoupí, činí tak ve svém původním těle, beze změn. To je potvrzeno v Bhagavad-gītě, kde Pán říká, že se zjevuje působením své duchovní energie. Nezjevuje se pod kontrolou hmotné energie; ta je vždy pod Jeho vládou. V Bhagavad-gītě je řečeno, že hmotná energie jedná pod Jeho dohledem. Brahma-saṁhitā rovněž potvrzuje, že hmotná energie, známá jako Durgá, jedná jako stín, který se pohybuje s pohyby původního předmětu. Závěr je takový, že pokud je kdokoliv jakkoliv připoután ke Krišnovi nebo přitahován Jeho krásou, bohatstvím, slávou, silou, odříkáním či poznáním, prostřednictvím náklonnosti či přátelství, nebo dokonce i chtíče, hněvu či strachu, má zaručené, že bude osvobozen od hmotného znečištění.

V osmnácté kapitole Bhagavad-gīty Pán říká, že ten, kdo se věnuje rozšiřování vědomí Krišny, Mu je velice drahý. Kazatel se ve svém úsilí šířit čisté vědomí Krišny musí střetávat s mnoha obtížemi. Někdy musí trpět ublížení na těle a někdy se také setká se smrtí. To vše je přijímáno jako velké sebeodříkání kvůli Krišnovi, a proto Krišna prohlásil, že takový kazatel je Mu nesmírně drahý. Jestliže Krišnovi nepřátelé mohou očekávat osvobození, když na Něho jednoduše soustředí svou mysl, co potom říci o lidech, které má Krišna tak rád? Proto bychom měli vědět, že osvobození těch, kteří jsou zapojení do rozšiřování vědomí Krišny po celém světě, je zaručené za všech okolností. Tito kazatelé se však o osvobození nestarají, protože ten, kdo jedná na úrovni vědomí Krišny, oddané služby, již osvobození dosáhl. Šukadéva Gósvámí proto ujistil krále Paríkšita, že by si měl být vždy jistý tím, že člověk, který je přitahovaný ke Krišnovi, bude vysvobozen z hmotného zajetí, neboť Krišna je transcendentální Pán všech mystických sil.

Když se všechny gópí shromáždily před Krišnou, jak již bylo dříve popsáno, začal k nim promlouvat. Uvítal je, ale zároveň je svou hrou se slovy odrazoval. Krišna je nejlepší řečník, jenž vyslovil Bhagavad-gītu. Dokáže mluvit o nejsložitějších filosofických, politických, ekonomických tématech — o všem. A nyní mluvil ke gópím, které miloval. Chtěl je okouzlit hrou se slovy, a proto k nim promluvil následovně.

“Ó vrindávanské ženy,” řekl Krišna, “jste velice požehnané a Já vás mám velice rád. Těší Mě, že jste sem přišly, a doufám, že ve Vrindávanu je všechno v pořádku. Nyní Mi prosím řekněte, co ode Mne chcete. Co pro vás mohu udělat? Proč jste sem přišly uprostřed noci? Posaďte se a povězte Mi, co pro vás mohu udělat.”

Gópí přišly za Krišnou, aby se mohly těšit z Jeho přítomnosti, aby s Ním mohly tančit, objímat Ho a líbat Ho. Překvapilo je, že je přivítal tak oficiálně, podle společenských pravidel. Choval se k nim jako k obyčejným ženám ze společnosti. Začaly se tedy mezi sebou usmívat, a přestože dychtivě poslouchaly, co Krišna říká, byly udivené. Potom je Krišna začal poučovat: “Moje milé přítelkyně, musíte vědět, že už je hluboká noc a les je velice nebezpečný. Všechna dravá zvířata džungle — tygři, medvědi, šakalové a vlci — jsou v tuto dobu na lovu. Vystavujete se tedy velkému nebezpečí. Teď tu nenajdete bezpečné místo. Zjistíte, že všude, kam půjdete, pátrají tato zvířata po kořisti. Proto si myslím, že velice riskujete, když jste sem přišly uprostřed noci. Prosím, vraťte se neprodleně zpátky.”

Když viděl, že se i nadále usmívají, řekl: “Velice se Mi líbí vaše postavy. Všechny máte pěkné štíhlé pasy.” Všechny gópí byly neobyčejně krásné. Jsou popsány slovem sumadhyamā, jež se používá pro ženy krásné svým útlým pasem.

Krišna jim chtěl dát na srozuměnou, že nejsou ještě natolik staré, aby se o sebe mohly starat samy. Ve skutečnosti potřebovaly ochranu. Nebylo od nich moudré chodit uprostřed noci za Krišnou. Krišna rovněž naznačil, že je mladý a ony jsou mladé dívky. “Není správné, aby se mladé dívky a chlapci setkávali za hluboké noci.” Tato rada gópí moc nepotěšila, a proto Krišna začal vysvětlovat situaci z jiného hlediska.

“Moje milé přítelkyně, je Mi jasné, že jste opustily domovy bez svolení svých opatrovníků; proto si myslím, že vás vaše matky, otcové, starší bratři, a dokonce i synové — ani nemluvě o vašich manželích — jistě úzkostlivě hledají. Dokud se budete zdržovat zde, budou vás všude hledat a jejich mysli budou velice neklidné. Proto prosím neotálejte, vraťte se domů a uklidněte je.”

Krišnovy rady gópí trochu zmátly a rozzlobily, a proto svou pozornost obrátily ke kráse lesa. Celý les byl v tu dobu osvětlený jasným měsíčním svitem, větřík se lehce proháněl mezi rozkvetlými květy a pohupoval zelenými lístky na stromech. Krišna využil příležitosti, že se rozhlížejí po lese, k tomu, aby jim udělil další rady. “Zdá se Mi, že jste si o této noci vyšly pokochat se krásou vrindávanského lesa,” řekl, “ale nyní již musíte být spokojené. Vraťte se tedy neprodleně domů. Vím, že jste všechny velmi ctnostné, takže teď, když jste si vychutnaly krásnou náladu vrindávanského lesa, prosím jděte zpátky domů a věnujte se věrné službě svým manželům. Mnohé z vás již jistě máte malé děti, i když jste tak mladé. Určitě jste je nechaly doma a ony teď pláčou. Okamžitě se prosím vraťte domů a nakojte je. Vím také, že Mě máte velmi rády a že vás sem přivedla tato transcendentální náklonnost, když jste slyšely Mou hru na flétnu. Vaše pocity lásky a náklonnosti ke Mně jsou namístě, protože jsem Nejvyšší Osobnost Božství. Všechny živé bytosti jsou Mé nedílné části, a proto ke Mně mají přirozený láskyplný vztah. Tato náklonnost ke Mně je velice vítaná a Já vám k ní blahopřeji. Nyní můžete jít zpátky do svých domovů. Ještě jednu věc vám musím vysvětlit: pro počestnou ženu je upřímná služba svému manželovi nejlepší náboženskou zásadou.

Nejenže by měla být věrná svému muži; také by měla být laskavá k jeho přátelům, poslouchat jeho otce a matku a chovat se srdečně k jeho mladším bratrům. A nejdůležitější princip je, že se žena musí starat o své děti.”

Takto Krišna vysvětlil povinnosti ženy. Také zdůraznil nutnost sloužit svému manželovi: “Chce-li se žena po opuštění těla dostat do vyšších planetárních soustav, nesmí se za žádných okolností rozvést se svým manželem, ani když nemá příliš dobrý charakter, není bohatý či požehnaný osudem, nebo je dokonce starý a tělesně postižený následkem neustálých nemocí. Kromě toho společnost odsuzuje, pokud je žena nevěrná a vyhledává jiné muže. Takový zvyk ji zbaví možnosti dosáhnout nebeských planet a jeho výsledky jsou velice degradující. Vdaná žena by si neměla hledat milence, neboť to védské zásady života nedovolují. Jestliže si myslíte, že beze Mě nemůžete být, doporučuji vám, abyste se nesnažily užívat si se Mnou v osobní přítomnosti. Bude pro vás lepší, když půjdete domů, budete o Mně jen rozmlouvat a myslet na Mě, a tímto neustálým vzpomínáním na Mě a zpíváním Mých jmen se bezpochyby povýšíte na duchovní úroveň. Není třeba, abyste stály blízko Mne. Vraťte se prosím domů.”

Pokyny Nejvyšší Osobnosti Božství dané gópím nebyly vůbec míněny sarkasticky. Všechny počestné ženy by tyto pokyny měly brát velice vážně. Nejvyšší Pán zvláště zdůrazňoval mravní čistotu žen. Každá žena, která má vážný zájem získat vyšší postavení v životě, proto musí tyto zásady následovat. Krišna je středem náklonnosti všech živých bytostí. Když někdo tuto náklonnost ke Krišnovi vyvine, překoná tím všechny védské příkazy. Toho mohly dosáhnout gópí, protože viděly Krišnu tváří v tvář. Nemůže toho dosáhnout žádná žena v podmíněném stavu. Někdy se bohužel stává, že nějaký darebák, následující filosofii monismu neboli jednoty, nezodpovědně využívá rāsa-līly k tomu, aby napodoboval Krišnovo chování s gópími, láká nevinné ženy a podvádí je ve jménu duchovní realizace. Jako varování zde Pán Krišna naznačil, že to, co bylo možné pro gópí, není možné pro obyčejné ženy. Každá žena sice může pokročilým vědomím Krišny zlepšit svoje postavení, ale neměla by se nechat zlákat nějakým šejdířem, který tvrdí, že je Krišna. Měla by se soustředit na oddanou službu zpíváním a meditováním o Krišnovi, jak se zde doporučuje. Nikdo by neměl následovat lidi zvané sahadžijové, to znamená takzvané oddané, kteří berou vše na lehkou váhu.

Gópí posmutněly, když k nim Krišna mluvil tímto odrazujícím způsobem, protože si myslely, že jejich touha tančit s Krišnou tanec rāsa zůstane nesplněná. To je naplnilo úzkostí a ve svém žalu začaly těžce dýchat. Místo aby se dívaly Krišnovi do obličeje, sklonily hlavy, dívaly se na zem a špičkou nohy malovaly na zemi různé klikaté čáry. Ronily velké slzy, které smývaly jejich líčidlo z tváří. Slzy se jim mísily s kunkumou na ňadrech a stékaly na zem. Nedokázaly Krišnovi nic říct, jen tiše stály. Svým mlčením dávaly najevo, jak hlubokou ránu mají v srdci.

Gópí nebyly obyčejné ženy. Svojí podstatou byly na stejné úrovni s Krišnou. Jsou Jeho věčnými společnicemi. Jak je potvrzeno v Brahma-saṁhitě, jsou expanzemi Krišnovy energie blaženosti a jako Jeho energie se od Něho neliší. I když je sklíčila Krišnova slova, nechtěly proti Němu použít příkrých slov. Přesto chtěly Krišnu pokárat za Jeho nevlídnou mluvu, a proto Ho rozechvělým hlasem oslovily. Nechtěly proti Němu použít příkrých slov, protože Ho milovaly z hloubi duše, z celého srdce. Gópí nosily ve svých srdcích pouze Krišnu. Byly plně odevzdanými dušemi. Pochopitelně se snažily odpovědět, když slyšely takovou nevlídnou řeč, ale místo slov se jim nahrnuly slzy do očí. Nakonec se jim podařilo promluvit.

“Krišno,” říkaly, “jsi velice krutý! Neměl bys tak mluvit. Jsme Tobě zcela odevzdané duše. Prosím, přijmi nás, a nemluv tak krutě. Samozřejmě, jsi Nejvyšší Osobnost Božství a můžeš jednat, jak se Ti zlíbí, ale nehodí se k Tvému postavení s nimi takto krutě zacházet. Opustily jsme všechno a přišly jsme za Tebou, jen abychom vyhledaly útočiště u Tvých lotosových nohou. Víme, že jsi naprosto nezávislý a můžeš dělat, co se Ti zachce, ale přesto Tě žádáme, abys nás neodmítal. Jsme Tvoje oddané. Měl bys nás přijmout tak, jak přijímá své oddané Pán Nárájan. Mnoho oddaných uctívá Pána Nárájana, aby získali osvobození, a On jim ho poskytne. Jak nás tedy můžeš odmítnout, když nemáme jiné útočiště než Tvé lotosové nohy?

Milý Krišno,” pokračovaly, “jsi nejvyšší učitel. O tom není pochyb. Tvoje pokyny ženám, aby byly věrné svým manželům a laskavé ke svým dětem, aby se staraly o domácnost a poslouchaly starší členy rodiny, jsou jistě v souladu se śāstrami. My však víme, že člověk může dokonale vyplnit všechny tyto pokyny śāster tím, že setrvá pod ochranou Tvých lotosových nohou. Své manžele, přátele, členy rodiny a děti máme rády jen kvůli Tvé přítomnosti, protože Ty jsi Nadduše všech živých bytostí. Bez Tvé přítomnosti je živá bytost bezcenná. Jakmile Ty opustíš tělo, okamžitě zemře a podle pokynů śāster musí být ihned vhozeno do řeky nebo spáleno. Proto jsi Ty v konečném smyslu nejmilovanější osobností na světě. Když vkládáme svou víru a lásku ve Tvoji osobnost, máme zaručené, že o manžela, přátele, syny nebo dcery nebudeme nikdy připraveny. Jestliže nějaká žena přijme Tebe jako nejvyššího manžela, nikdy svého muže neztratí, jak se stává těm, které žijí s tělesným pojetím. Jestliže přijímáme Tebe za konečného manžela, pak nehrozí, že bychom se musely odloučit, rozvést či ovdovět. Ty jsi věčný manžel, věčný syn, věčný přítel a věčný pán a ten, kdo s Tebou naváže vztah, je věčně šťastný. Jelikož jsi učitel všech náboženských zásad, Tvým lotosovým nohám má být věnováno první uctívání. V souladu s tím śāstry praví: ācārya-upāsanā — uctívání Tvých lotosových nohou je první zásadou. Kromě toho, jak je uvedeno v Bhagavad-gītě, jsi jediný poživatel, jediný vlastník a jediný přítel. Proto jsme opustily všechny takzvané přátele, společnost a lásku a přicházíme za Tebou, abychom poskytovaly požitek Tobě. Chceme být neustálým zdrojem Tvého potěšení. Považuj nás za svůj majetek, neboť to je Tvoje přirozené právo, a buď naším nejvyšším přítelem, kterým již stejně jsi. Nech nás tedy, abychom Tě objímaly jako nejvyššího milence.”

Potom gópí řekly Krišnovi s lotosovýma očima: “Prosím, nerozmlouvej nám naši touhu mít Tě za manžela, kterou tak dlouho chováme v srdci. Každý inteligentní člověk, který si hledí svého zájmu, soustředí všechnu svou lásku na Tebe. Ti, kdo jsou svedeni vnější energií a chtějí se uspokojovat falešnými představami, se snaží užívat si odděleně od Tebe. Takzvaný manžel, přítel, syn, dcera, otec a matka jsou jen zdroje hmotných těžkostí. Nikdo v hmotném světě není šťastný díky tomu, že má takzvaného otce, matku, manžela, syna, dceru a přítele. Od rodičů se očekává, že ochrání své děti, ale přesto je mnoho dětí, které trpí nedostatkem jídla a jsou bez domova. Je mnoho výborných lékařů, ale když pacient zemře, žádný z nich ho nedokáže přivést k životu. Existuje mnoho způsobů ochrany, ale pokud je někdo odsouzen ke zkáze, žádné ochranné opatření mu nepomůže a bez Tvé ochrany se takzvané prostředky ochrany stanou pouhými zdroji neustálých potíží. Proto Tě prosíme, drahý Pane všech pánů, abys nemařil naši dávnou touhu: získat Tě za nejvyššího manžela.

Milý Krišno, jako ženy jsme zajisté spokojené, když jsou naše srdce zaměstnaná rodinnými záležitostmi, ale Ty jsi již naše srdce ukradl. Již je nedokážeme vložit do rodinných starostí. Navíc jsme zde úplně zkameněly. Sice jsi nás několikrát žádal, abychom se vrátily domů, a to je velice dobrý pokyn, ale my nemáme v nohách sílu ani na jeden jediný krok od Tvých lotosových nohou. A pokud se na Tvou žádost dokonce i vrátíme domů, co tam budeme dělat? Ztratily jsme veškerou schopnost jednat bez Tebe. Místo abychom jako ženy věnovaly svá srdce starostem o rodinu, vyvinuly jsme chtíč jiného druhu, který v našich srdcích neustále hoří. Nyní Tě, milý Krišno, žádáme, abys tento oheň uhasil svým překrásným úsměvem a transcendentálními tóny plynoucími z Tvých rtů. Pokud nám nebudeš chtít prokázat tuto přízeň, určitě shoříme v ohni odloučení. Dojde-li k tomu, budeme jednoduše myslet na Tebe a Tvoje krásné rysy a okamžitě opustíme svoje těla. Myslíme, že tím si zajistíme místo u Tvých lotosových nohou v příštím životě. Milý Krišno, jestliže říkáš, že když půjdeme domů, tak naši manželé uspokojí chtivé plameny našich tužeb, na to můžeme jenom říci, že to již není možné. Jednou jsi nám umožnil, abychom Tě v lese těšily, a dotýkal ses našich ňader, což jsme přijaly jako požehnání, stejně jako bohyně štěstí, které Ti poskytují potěšení na Vaikunthalókách. Jelikož jsme okusily tento transcendentální požitek, již pro uspokojení našeho chtíče nechceme jít k nikomu jinému než k Tobě. Milý Krišno, lotosové nohy bohyně štěstí neustále uctívají polobozi. I když pořád spočívá na Tvé hrudi na vaikunthských planetách, podstoupila přísnou askezi, aby získala nějaké útočiště u Tvých lotosových nohou, vždy pokrytých lístky tulasí. Tvé lotosové nohy jsou jediným pravým útočištěm Tvých služebníků a bohyně štěstí, místo aby setrvávala na Tvé hrudi, sestupuje dolů a uctívá Tvoje lotosové nohy. Nyní jsme se umístily pod prach Tvých nohou. Prosím, neodmítej nás, protože jsme duše, které se Ti plně odevzdaly.

Milý Krišno, jsi známý jako Hari. Ničíš všechny strasti živých bytostí; zvláště těch, které opustily domovy a rodinná pouta a hledí si jenom Tebe. Odešly jsme ze svých domovů s nadějí, že celé svoje životy plně odevzdáme a věnujeme službě Tobě. Pouze Tě prosíme, abychom Ti mohly sloužit. Nechceme Tě žádat, abys nás přijal za manželky. Přijmi nás jako své služebné. Jsi Nejvyšší Osobnost Božství, rád si užíváš parakīya-rasy a jsi známý jako transcendentální lovec žen, a proto jsme přišly uspokojit Tvoje transcendentální touhy. Toužíme také po vlastním uspokojení, neboť při pouhém pohledu na Tvůj usměvavý obličej nás posedl chtíč. Přišly jsme za Tebou ozdobené různými šperky a pěkně oblečené, ale dokud nás neobejmeš, naše oděvy a krása zůstávají neúplné. Jsi Nejvyšší Osoba, a jestliže Ty jako puruṣa-bhūṣaṇa, klenot mezi muži, doplníš naši snahu pěkně se obléknout, pak budou všechny naše touhy i ozdoby na těle dokonalé.

Milý Krišno, jsme okouzlené, když Tě vidíme s tilakem a náušnicemi a když vidíme Tvůj krásný obličej, jenž rámují Tvoje rozpuštěné vlasy a na němž září Tvůj neobyčejný úsměv. Nejen to — také nás přitahují Tvoje paže, které vždy dávají pocit jistoty odevzdaným duším. Přitahuje nás i Tvoje hruď, kterou stále objímá bohyně štěstí; ale nechceme zabrat její postavení. Spokojíme se jednoduše s tím, že budeme Tvými služebnými. Jestliže nás obviňuješ z prostituce, tak se můžeme jen zeptat: Kterou ženu v těchto třech světech by neokouzlila Tvoje krása a rytmické písně linoucí se z Tvé transcendentální flétny? Ve vztahu k Tobě není v těchto třech světech rozdílu mezi muži a ženami, neboť jak muži, tak ženy patří k Tvé okrajové energii neboli prakṛti. Nikdo ve skutečnosti není muž, který si užívá; údělem všech je dávat požitek Tobě. V těchto třech světech neexistuje žena, která by si dokázala zachovat cudnost, jakmile ji jednou začneš přitahovat, neboť Tvoje krása je tak vznešená, že nejen muži a ženy, ale i krávy, ptáci a ostatní zvířata, a dokonce i stromy, ovoce a květy—všichni a všechno — jsou uneseni. Co potom říci o nás? Je však jisté, že tak jako Pán Višnu vždy ochraňuje polobohy před útoky démonů, i Ty jsi sestoupil do Vrindávanu, abys chránil jeho obyvatele před všemožným utrpením. Ó drahý příteli soužených, polož laskavě ruku na naše planoucí ňadra a hlavy, protože jsme se Ti odevzdaly jako Tvoje věčné služebné. Pokud si však myslíš, že když položíš své lotosu podobné dlaně na naše planoucí ňadra, tak si je popálíš, můžeme Tě ujistit, že to vůbec nebude bolet a bude to Tvým dlaním naopak příjemné, stejně jako je křehkému a jemnému lotosovému květu příjemný prudký sluneční žár.”

Když Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, vyslechl naléhavou žádost gópí, usmál se, a přestože je spokojený sám v sobě, začal je objímat a líbat, jak si přály, jelikož je k nim velice laskavý. S úsměvem se jim díval do tváří, a jejich tváře tím stonásobně zkrásněly. Když se s nimi těšil v jejich středu, vypadal jako měsíc v úplňku obklopený milióny zářících hvězd. Nejvyšší Pán, doprovázený stovkami gópí a ozdobený květinovou girlandou mnoha barev, takto putoval vrindávanským lesem a někdy si zpíval sám pro sebe a někdy společně s gópími. Tak došli k chladivému písčitému břehu Jamuny, kde rostly lilie a lotosové květy. V této transcendentální atmosféře si gópí a Krišna působili vzájemné potěšení. Když se procházeli po břehu Jamuny, Krišna někdy položil ruku některé gópí na hlavu nebo ňadra, anebo ji objal kolem pasu. S požitkem se navzájem štípali, laškovali spolu a dívali se jeden na druhého. Když se Krišna dotýkal těl gópí, jejich chtivá touha Ho obejmout vzrůstala. Všem se tyto zábavy líbily. Tak byly gópí požehnány plnou milostí Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, protože se těšily z Jeho společnosti bez jediné stopy světského sexu.

Gópí však zanedlouho zpyšněly. Jelikož je Krišna obdařil svou společností, považovaly se za nejpožehnanější ženy ve vesmíru. Pán Krišna, známý jako Kéšava, okamžitě poznal jejich domýšlivost vyvolanou tím, že měly to štěstí si s Ním osobně užívat, a aby jim prokázal svou bezpříčinnou milost a zchladil jejich nemístnou pýchu, zmizel. Tak projevil jednu ze svých vznešených vlastností — schopnost si odříkat. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, vždy v plné míře vlastní šest vznešených atributů, a toto je příklad Jeho odříkání. Potvrzuje to, že Krišna vůbec na ničem nelpí. Je vždy soběstačný a na ničem nezávisí. To je úroveň, na které se odehrávají transcendentální zábavy.