Skip to main content

Předmluva

Nektar oddanosti je souhrnná studie Bhakti-rasámrta-sindhu, který napsal v sanskrtu Šríla Rúpa Gósvámí Prabhupáda. Byl vůdcem šesti Gósvámích, kteří byli přímými žáky Šrí Čaitanji Maháprabhua. Když se Šríla Rúpa Gósvámí poprvé setkal se Šrí Čaitanjou, pracoval jako ministr mohamedánské vlády v Bengálsku. Jmenoval se Dabira Khása a jeho bratr Sanátana se jmenoval Sákara Mallika a zastávali odpovědná místa jako ministři Nawaba Hussaina Šáha. V době před pěti sty lety byla hindská společnost velice nesmlouvavá a když člen bráhmanské kasty přijal službu u mohamedánského vládce, bráhmanská společnost ho okamžitě odmítla. Takové bylo postavení obou bratrů, Dabira Kháse a Sákara Mallika. Náleželi do vysoce postavené sárasvata-bráhmanské společnosti, která je však odmítla, protože přijali ministerská místa ve vládě Hussaina Šáha. Je to milost Šrí Čaitanji, že přijal tyto dvě vznešené osobnosti za své žáky a povýšil je do postavení gósvámích, což je nejvyšší úroveň v bráhmanské kultuře. Šrí Čaitanja podobně přijal za svého žáka Haridásu Thákuru, ačkoliv se narodil v mohamedánské rodině, a později ho jmenoval áčárjou zpívání svatého jména Pána: Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare.

Zásada Šrí Čaitanji platí všeobecně. Každý, kdo zná vědu o Kršnovi a slouží Pánu, stojí výše než člověk narozený v rodině bráhmana. To je původní zásada přijatá ve všech védských spisech, zvláště v Bhagavad-gítě a ve Šrímad Bhágavatamu. Hnutí Šrí Čaitanji se řídí podle zásady vzdělávat všechny a povýšit je až do postavení gósvámího, a tuto zásadu učí i Nektar oddanosti.

Šrí Čaitanja se setkal s oběma bratry, Dabirem Khásem a Sákarem Mallikem, ve vesnici známé jako Rámakéli v maldahské oblasti. Po setkání se oba rozhodli zanechat služby ve vládě a připojit se k Šrí Čaitanjovi. Dabira Khása, který se později stal Rúpou Gósvámím, odešel ze svého místa a shromáždil všechny peníze, které během své služby nahromadil. V Čaitanja-čaritámrtě se píše, že jeho nashromážděné úspory zlatých mincí měly hodnotu miliónů dolarů a naplnily velkou loď. Rozdělil své peníze zcela příkladným způsobem, který by měli následovat především oddaní a také lidé všeobecně. Padesát procent nashromážděného bohatství rozdal Kršny si vědomým lidem, totiž bráhmanům a vaišnavům, dvacet pět procent rozdal svým příbuzným a dvacet pět procent uložil pro nepředvídané výdaje a osobní potíže. Když se později také Sákara Mallika rozhodl odejít ze své služby, Nawaba to velice nahněvalo a vsadil ho do vězení. Sákara Mallika, ze kterého se později stal Šríla Sanátana Gósvámí, však využil bratrových osobních peněz uložených u vesnického bankéře a z vězení Hussaina Šáha utekl. Takto se oba bratři připojili k Šrí Čaitanjovi Maháprabhuovi.

Rúpa Gósvámí poprvé potkal Šrí Čaitanju v Prajágu (v Allahabadu, v Indii), a Pán ho po deset dní učil na ghátu Dašášvamédha v tomto posvátném městě. Poučoval Rúpu Gósvámího zvláště o vědě uvědomování si Kršny. Učení Šríly Rúpy Gósvámího Prabhupády Šrí Čaitanjou jsme vylíčili v knize Zlatý avatár.

Šríla Rúpa Gósvámí Prabhupáda Jeho učení později rozvedl s hlubokým poznáním zjevených písem a autoritativními odkazy na různé védské spisy. Šríla Šrinivása Áčárja říká ve svých modlitbách k šesti Gósvámím, že všichni byli nesmírně vzdělanými učenci, a to nejen v sanskrtu, ale také v cizích jazycích jako je perština a arabština. Velice důkladně studovali všechna védská písma, aby postavili kult Čaitanji Maháprabhua na autorizovaných zásadách védského poznání. Současné hnutí pro vědomí Kršny se také zakládá na autoritě Šríly Rúpy Gósvámího Prabhupády. Proto jsme známí jako rúpánugové neboli následovníci Šríly Rúpy Gósvámího Prabhupády. Šríla Rúpa Gósvámí připravil knihu Bhakti-rasámrta-sindhu — kterou nyní předkládáme v podobě Nektaru oddanosti — jenom proto, aby nás vedl. Lidé zapojení v hnutí pro vědomí Kršny mohou využít této jedinečné literatury a získat vědomí Kršny, které bude velice stálé.

Bhakti znamená „oddaná služba“. Na každé službě je něco přitažlivého, co služebníka pohání, aby v ní pokračoval dále. Každý z nás se v tomto světě neustále věnuje nějakému druhu služby a podnětem k ní je radost, kterou z ní získáváme. Ženatý člověk pracuje dnem i nocí poháněn náklonností ke své ženě a dětem. Lidumil pracuje stejným způsobem z lásky k větší rodině a nacionalista v zájmu své vlasti a krajanů. Síla, která lidumila, hospodáře a nacionalistu pohání, se nazývá rasa neboli druh nálady (vztahu), jejíž chuť je velice sladká. Bhakti-rasa je nálada odlišná od obyčejné rasy, které užívají světští pracovníci. Světští lidé pracují velice tvrdě dnem i nocí, aby ochutnali určitý druh rasy, které říkáme smyslový požitek. Vychutnávání světské rasy nemá dlouhého trvání a materialisté mají sklon neustále měnit své působiště. Obchodníka neuspokojí celotýdenní práce, a proto chce přes víkend změnu a odjede někam, kde se snaží na své obchody zapomenout. Když strávil víkend v zapomnění, přijede zpět a znovu začne se svým obchodováním. Hmotné zaměstnání znamená přijmout na nějakou dobu určité postavení a pak ho změnit. Neustálým změnám a návratům se odborně říká bhoga-tyāga, což znamená střídavý smyslový požitek a odříkání. Živá bytost nemůže zůstat nastálo ani u smyslového požitku, ani u odříkání. Ke změnám dochází neustále, a jelikož to není naše věčné přirozené postavení, nemůžeme být v žádném z těchto stavů šťastni. Smyslový požitek netrvá dlouho, a proto se nazývá capala-sukha neboli pomíjivé štěstí. Obyčejný člověk například ve dne v noci velice tvrdě pracuje, úspěšně poskytuje pohodlí členům své rodiny a tím vychutnává určitý druh nálady, ale celé jeho hmotné štěstí okamžitě končí spolu s jeho tělem, jakmile se jeho život naplní. Smrt je tedy představitelem Boha pro ateistickou třídu lidí. Oddaný pozná přítomnost Boha oddanou službou, zatímco ateista přítomnost Boha pozná v podobě smrti. Smrt vše ukončí a člověk musí začít novou životní kapitolu v nové situaci, možná vyšší, nebo možná nižší než byla ta předchozí. Ať už jednáme na jakékoliv úrovni — politické, společenské, národní nebo mezinárodní — výsledek našich činů končí s koncem našeho života. To je jisté.

Bhakti-rasa, nálada zakoušená v transcendentální službě Pánu, však s koncem života nekončí. Pokračuje neustále dál, a proto se jí říká amṛta — neumírající a existující věčně. To potvrzují všechna védská písma. Bhagavad-gítá říká, že malý pokrok v bhakti-rase může oddaného zachránit před tím největším nebezpečím — že nevyužije příležitosti, kterou nabízí lidský život. Rasy získávané z našich pocitů ve společenském nebo rodinném životě či ve větším rodinném životě altruismu, filantropie, nacionalismu, socialismu, komunismu atd. nezaručují, že se příště narodíme jako lidé. Příští život si připravujeme svými činy v současném životě. Živá bytost dostane určitý druh těla jako výsledek činů v nynějším těle. Naše činnosti bere v úvahu vyšší autorita známá jako daiva neboli autorita Boha. Daiva je v Bhagavad-gítě popsána jako původní příčina všeho a také ve Šrímad Bhágavatamu stojí, že člověk obdrží další tělo pod dohledem autority Nejvyššího (daiva-netreṇa). Běžný význam slova daiva je „osud“. Pod dohledem autority dostaneme tělo vybrané z 8 400 000 druhů. Výběr nezávisí na naší volbě; tělo je nám uděleno podle našeho osudu. Je-li naše tělo v současnosti zaměstnáno v činnostech ve vědomí Kršny, je zaručeno, že v příštím životě dostaneme alespoň lidské tělo. Lidská bytost zaměstnaná uvědomováním si Kršny, i když není schopna dojít k cíli bhakti-jógy, se narodí ve vyšších kruzích lidské společnosti, aby mohla ve vědomí Kršny udělat další pokroky. Všechny pravé činnosti ve vědomí Kršny jsou proto amṛta neboli stálé. To je námětem Nektaru oddanosti.

Upřímný student může po prostudování Nektaru oddanosti pochopit, co je to věčné zaměstnání v bhakti-rase. Když člověk přijme bhakti-rasu neboli vědomí Kršny, okamžitě mu to přinese příznivý život bez úzkosti a bude požehnán transcendentálním bytím, čímž osvobození ztratí na ceně. Bhakti-rasa postačí sama o sobě k vytvoření pocitu osvobození, neboť přitahuje pozornost Nejvyššího Pána, Kršny. Začínající oddaní většinou chtějí Kršnu, Boha, spatřit, ale Boha není možné spatřit či poznat našimi hmotně otupělými smysly. Oddaná služba, jak ji doporučuje Nektar oddanosti, nás postupně povýší z hmotného podmínění na duchovní úroveň, kde je oddaný očištěn od všech označení. Smysly se mohou neustálým stykem s bhakti-rasou očistit. Když jsou očištěné smysly zaměstnané ve službě Pánu, člověk se ustálí v životě bhakti-rasy a jakýkoliv čin vykonaný pro uspokojení Kršny v tomto transcendentálním životním stavu bhakti-rasa může být vychutnáván neustále. Je-li člověk zaměstnán v oddané službě, všechny druhy ras neboli nálad budou věčné. Na začátku se člověk cvičí podle usměrňujících zásad pod vedením áčárji, duchovního mistra, a když se postupně povýší, oddaná služba se změní v samočinnou a spontánní touhu sloužit Kršnovi. Existuje dvanáct druhů ras, což bude v této knize vysvětleno, a když opět obnovíme náš vztah s Kršnou v pěti základních rasách, budeme moci žít věčně v plném poznání a blaženosti.

Základním principem života je všeobecný sklon někoho milovat. Nikdo nemůže žít aniž někoho miluje. Tento sklon mají všechny živé bytosti. Má ho dokonce i zvíře jako je tygr, alespoň v dřímajícím stavu, a jistě ho mají lidské bytosti. Nevíme však, kam nasměrovat naši lásku, aby byli všichni šťastni. V současnosti nás lidská společnost učí milovat svoji zemi nebo rodinu či sebe samotné, ale nedává žádnou informaci o tom, kam nasměrovat náš sklon milovat, aby mohli být šťastni všichni. Tímto cílem a ústředním bodem je Kršna. Nektar oddanosti nás učí, jak probudit svou původní lásku ke Kršnovi a jak se dostat do stavu, kdy můžeme užívat blaženého života.

Dítě v raném věku miluje své rodiče, pak své bratry a sestry, a jak den za dnem vyrůstá, začíná milovat svou rodinu, kolektiv, společnost, vlast, národ nebo dokonce celou lidskou společnost. Sklon někoho milovat však nebude uspokojen ani tehdy, když budeme milovat celou lidskou společnost. Zůstane nenaplněn, dokud nepoznáme, kdo je nejvyšší milovaný. Naše láska může být zcela uspokojena jen tehdy, je-li nasměrována na Kršnu. Tento námět je podstatou Nektaru oddanosti, který nás učí, jak milovat Kršnu v pěti různých transcendentálních náladách.

Náš sklon někoho milovat se šíří stejně jako se šíří světelné vlny nebo vzduch, nevíme však, kde končí. Nektar oddanosti nás učí umění dokonale milovat všechny živé bytosti jednoduchým způsobem — tím, že budeme milovat Kršnu. Mír a harmonii v lidské společnosti se nám nepodařilo vytvořit ani za pomoci Organizace spojených národů, protože neznáme správný způsob. Je velice jednoduchý, ale musíme mu porozumět s chladnou hlavou. Nektar oddanosti učí všechny lidi, jak jednoduchým a přirozeným způsobem milovat Kršnu, Nejvyšší Osobnost Božství. Naučíme-li se milovat Kršnu, pak bude okamžitě velice snadné, abychom současně milovali každou živou bytost. Je to jako zalévat kořen stromu nebo jako dodávat jídlo žaludku. Zalévat kořen stromu nebo dodávat jídlo žaludku je vědecké a praktické, jak se o tom každý z nás přesvědčil. Každý dobře ví, že když jíme, čili když dodáme jídlo žaludku, vytvořená energie se okamžitě rozšíří po celém těle. Podobně když zalijeme kořen stromu, vytvořená energie se rozšíří po celém stromě. Není možné zalévat strom část po části, není možné dávat jíst různým částem těla zvlášť. Nektar oddanosti nás naučí, jak stisknout vypínač, který okamžitě vše osvětlí. Kdo nezná tuto metodu, ten postrádá smysl života.

Co se týče hmotných potřeb a pohodlného života je lidská společnost v současnosti velice pokročilá, ale přesto nejsme šťastni, protože postrádáme smysl. Hmotné životní pohodlí a štěstí nestačí. Jasným příkladem je Amerika: nejbohatší národ světa se všemi možnostmi a hmotným pohodlím vytváří třídu lidí, kteří jsou zcela zmatení a zklamaní v životě. Obracím se zde na takto zmatené lidi, aby se podle Nektaru oddanosti naučili umění oddané služby, a jsem si jist, že oheň hmotného bytí planoucí v jejich srdcích okamžitě uhasne. Příčinou naší nespokojenosti je, že i přes velký pokrok materialistického způsobu života není naplněn náš dřímající sklon milovat. Nektar oddanosti nám dává praktické rady, jak můžeme žít v hmotném světě dokonale zaměstnáni v oddané službě a tak naplnit všechny své touhy v tomto i v příštím životě. Nektar oddanosti nepředkládáme proto, abychom zavrhli materialistický život, ale pokoušíme se zbožným lidem, filozofům a lidem všeobecně poskytnout informaci o tom, jak mohou milovat Kršnu. Člověk může žít i pohodlně, ale současně by se měl naučit umění milovat Kršnu. V současnosti si vymýšlíme mnoho způsobů, jak využít našeho sklonu milovat, ale rozhodující je, že postrádáme skutečný ústřední bod: Kršnu. Zaléváme všechny části stromu, ale opomíjíme jeho kořen. Všemi způsoby se snažíme udržet své tělo zdravé, ale opomíjíme dávat jídlo žaludku. Opomíjet Kršnu také znamená opomíjet své vlastní já. Skutečná seberealizace a realizace Kršny jdou spolu ruku v ruce. Když například ráno vidíme sami sebe, znamená to, že vidíme také sluneční světlo. Nemůžeme vidět sebe aniž vidíme sluneční světlo. Dokud jsme nerealizovali Kršnu, nemůže být ani řeči o seberealizaci.

Nektar oddanosti předkládáme zvláště pro lidi, kteří jsou nyní zapojeni v hnutí pro vědomí Kršny. Rád bych upřímně poděkoval všem přátelům a žákům, kteří mi pomáhají rozvíjet hnutí pro vědomí Kršny v západních zemích, a rád bych s úctou poděkoval za příspěvek milovanému žáku Šrímanovi Džajánandovi brahmačárímu. Mé díky patří také vedoucím tiskárny Mezinárodní společnosti pro vědomí Kršny, kteří věnovali vydání této význačné knihy velikou péči. Haré Kršna.

A.Č. Bhaktivédanta Swami

13. dubna 1970
středisko ISKCON
3764 Watseka Ave.
Los Angeles, Kalifornie