Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 1.1.3

Verš

nigama-kalpa-taror galitaṁ phalaṁ
śuka-mukhād amṛta-drava-saṁyutam
pibata bhāgavataṁ rasam ālayam
muhur aho rasikā bhuvi bhāvukāḥ

Synonyma

nigama — védská literatura; kalpa-taroḥ — strom přání; galitam — vyzrálý; phalam — plod; śuka — Śrīla Śukadeva Gosvāmī, původní recitátor Śrīmad-Bhāgavatamu; mukhāt — z jehož rtů; amṛta — nektar; drava — polotuhý a měkký, proto se snadno polyká; saṁyutam — dokonalý ve všech ohledech; pibata — vychutnej; bhāgavatam — kniha, která pojednává o vědě věčného spojení s Pánem; rasam — šťáva (to, co lze vychutnat); ālayam — do vysvobození, nebo dokonce i v osvobozeném stavu; muhuḥ — stále; aho — ó; rasikāḥ — ti, kteří dosáhli plného poznání lahodných vztahů; bhuvi — na zemi; bhāvukāḥ — zkušený a uvážlivý.

Překlad

Ó zkušení a uvážliví lidé! Vychutnejte Śrīmad-Bhāgavatam, který je vyzrálým plodem na stromu přání védské literatury. Splynul ze rtů Śrī Śukadeva Gosvāmīho, a tím ještě zlahodněl, přestože v jeho nektarové šťávě již našli zalíbení všichni, včetně osvobozených duší.

Význam

Předešlé dvě śloky jasně prokázaly, že Śrīmad-Bhāgavatam je posvátné písmo, které svou transcendentální povahou převyšuje ostatní díla védského písemnictví. Je to dílo, které transcenduje jak pozemské konání, tak i pozemské poznání. Tato śloka dále poukazuje na skutečnost, že Śrīmad-Bhāgavatam je nejenom dílo vyšší povahy, ale navíc je zralým plodem veškerého védského písemnictví. Jinými slovy, jedná se o smetanu védského poznání. Proto je vskutku nezbytné trpělivě a pokorně naslouchat. Poselství a učení, jež nám Śrīmad-Bhāgavatam zvěstuje, bychom měli přijmout s úctou a velice pozorně.

Vedy jsou přirovnávány ke stromu, který dokáže splnit všechna přání, neboť Vedy obsahují vše, co kdy člověk může poznat. Naučíme se v nich jak pozemským věcem, tak i duchovní realizaci. Obsahují usměrňující pravidla poznání, která se vztahují na nauky sociální, politické, náboženské, hospodářské, vojenské, lékařské, chemické, fyzikální a metafyzické, jakožto na vše, co je nutné k uchování těla a duše pohromadě. Nejdůležitější je však jejich nauka o duchovní realizaci. Usměrňovací poznání znamená povýšit živou bytost postupně na duchovní úroveň. Nejvyšší duchovní realizace je poznání o tom, že Osobnost Božství je zdrojem všech duchovních chutí neboli všech ras.

Všechny živé bytosti, počínaje prvorozenou živou bytostí Brahmou a až po nepatrného mravence, touží vychutnat určitou chuť, vyplývající ze smyslového vnímání. Tyto smyslové požitky se odborně nazývají rasy. Existují rasy různých druhů; ve zjevených písmech je jich vyjmenováno dvanáct: 1) raudra (hněv), 2) adbhuta (údiv), 3) śṛṅgāra (milostná láska), 4) hāsya (smích), 5) vīra (rytířství), 6) dayā (milosrdenství), 7) dāsya (služba), 8) sakhya (přátelství), 9) bhayānaka (hrůza), 10) bībhatsa (šok), 11) śānta (neutralita), 12) vātsalya (rodičovství).

Souhrn všech těchto ras se nazývá náklonnost nebo láska. Prvořadě se tyto znaky lásky projevují zbožňováním, službou, přátelstvím, rodičovskou náklonností a manželskou láskou. V nepřítomnosti těchto pěti je pak láska projevena nepřímým způsobem, např. hněvem, údivem, smíchem, rytířstvím, strachem, šokem atd. Když kupříkladu muž miluje ženu, tento vztah, rasa, se nazývá manželská láska. Pokud je však takový milostný vztah narušen, vzniká rasa jiného druhu, jako je údiv, hněv, šok nebo dokonce hrůza. Často se stává, že milostné poměry končí hroznými sváry, které někdy vyústí i ve vraždu. Tyto rasy slučují člověka s člověkem nebo zvíře se zvířetem, nikoli však člověka a zvíře nebo člověka a jiné stvoření hmotného světa. Výměny rasy jsou možné pouze mezi příslušníky stejného životního druhu. Duše je však kvalitativně stejná jako Svrchovaný Pán, a původní rasy proto nalezneme ve výměně vztahů mezi duchovními částmi a duchovním celkem, Nejvyšší Osobností Božství. Duchovní výměna těchto ras mezi živými bytostmi a Svrchovaným Pánem je dokonale projevená v duchovní existenci.

Svrchovaný Pán se proto ve śruti mantrách, védských hymnech, nazývá “pramen všech ras”. Výměna přirozené rasy ve společenství Pána živou bytost dokonale uspokojí.

Tyto śruti-mantry nás učí, že každá živá bytost je ve svém základním postavení obdařena jistým druhem rasy, která určuje její vztah k Osobnosti Božství. Dokonale uskutečnit tuto původní rasu může živá bytost pouze tehdy, když je osvobozená. V hmotné existenci se setkáváme se zkreslenou a dočasnou podobou rasy. Proto se rasy hmotného světa projevují v podobě hmotného hněvu (raudra) atd.

Dokonalé poznání těchto rozličných ras, které jsou základními složkami všeho konání, umožňuje chápat nepravé, zvráceně projevené rasy v hmotném světě, a rozpoznat je od původních duchovních ras. Vzdělaný učenec touží vychutnat tyto opravdové, duchovní rasy v duchovní podobě. Zpočátku touží splynout s Nejvyšším. To znamená, že méně inteligentní transcendentalista se nemůže vzdát představy splynutí s duchovním celkem, dokud nepozná pravdu o těchto různých rasách.

Tato śloka jednoznačně potvrzuje skutečnost, že duchovní rasa, kterou lze vychutnat v osvobozeném stavu, je přístupná ve Śrīmad-Bhāgavatamu, protože toto dílo je zralým plodem védského poznání. Pokorným vyslyšením tohoto transcendentálního díla lze dosáhnout úplného štěstí a spokojenosti srdce. Je však důležité, abychom jeho poselství obdrželi ze správného zdroje. Śrīmad-Bhāgavatam původně přinesl Nārada Muni z duchovního světa. Nārada ho pak předal svému učedníku Śrī Vyāsadevovi, a on jeho poselství sdělil svému synu Śukadevovi Gosvāmīmu. Śukadeva Gosvāmī ho přednesl Mahārājovi Parīkṣitovi sedm dní před jeho smrtí. Śrīla Śukadeva Gosvāmī byl od narození osvobozená duše. Byl osvobozený již v lůně své matky, a po narození se tedy nemusel podrobovat duchovnímu výcviku. Nikdo nevlastní své kvalifikace, pozemské ani duchovní, hned po narození. Śukadeva Gosvāmī se však žádnému postupu duchovní realizace věnovat nemusel, neboť byl dokonale osvobozenou duší. Ale i přesto, že byl osvobozenou duší a že transcendoval tři kvality přírody, přitahovala ho transcendentální rasa Nejvyšší Osobnosti Božství, Śrī Kṛṣṇy, kterého osvobozené duše opěvují védskými hymny. Zábavy Nejvyššího Pána jsou přitažlivější pro osvobozené duše nežli pro všedního pozemšťana. Nejvyšší Pán tedy nemůže být neosobní, protože výměna transcendentální rasy je možná pouze s osobou.

Śrīmad-Bhāgavatam pojednává o transcendentálních zábavách Pána. Śrīla Śukadeva Gosvāmī pak tato pojednání systematickým způsobem krásně vypráví, čímž je Bhāgavatam přitažlivý pro veškeré lidstvo; včetně těch, které zlákalo osvobození, a těch, kteří dychtí po splynutí s nejvyšším celkem.

Slovo śuka znamená v sanskrtu “papoušek”. Když svým červeným zobákem takový pták naklovne ovoce, ovoce zlahodní a ještě více zesládne. Vyzrálé ovoce védského poznání vyšlo z úst Śrīly Śukadeva Gosvāmīho, který je přirovnán k papouškovi, nikoliv proto, že přesně opakoval, co slyšel od svého otce, ale protože jeho přičiněním se Bhāgavatam stal oblíbeným dílem pro všechny vrstvy lidí.

Vše vyšlo z úst Śrīly Śukadeva Gosvāmīho tak krásně, že každý, kdo s upřímností a pokorou naslouchá, bude okamžitě schopen vychutnat transcendentální příchutě, které nemají nic společného se zvrácenými příchutěmi tohoto hmotného světa. Zralý plod nespadl z nejvyšší planety Kṛṣṇaloky najednou. Byl opatrně předán, beze změny a bez újmy, řetězem posloupnosti učedníků. Hloupí lidé, kteří nepatří do učednické posloupnosti, se dopouštějí velikých prohřešků, když se snaží pochopit nejdůvěrnější transcendentální rasu (tanec rāsa), aniž by kráčeli ve šlépějích Śukadeva Gosvāmīho, který toto téma důkladně probírá prostřednictvím postupné transcendentální realizace. Je velice důležité, abychom závažnost Śrīmad-Bhāgavatamu viděli z hlediska osobností jako je Śukadeva Gosvāmī, který vše důkladně probírá. Zásada učednické posloupnosti bhāgavatské školy je nutná i pro budoucí studenty Śrīmad-Bhāgavatamu. Śrīmad-Bhāgavatamu lze porozumět pouze je-li vysvětlen povolaným zástupcem Śukadeva Gosvāmīho. Nepovolaný, ziskuchtivý recitátor, který si z recitace Bhāgavatamu dělá jen obchod, zástupcem Śukadeva Gosvāmīho zajisté být nemůže. Takovýto člověk si jen vydělává na živobytí, a proto naslouchat Bhāgavatamu od něj je zcela nežádoucí. Tito lidé většinou předčítají rovnou z nejdůvěrnějších částí tohoto díla, aniž se podrobili výše uvedenému postupu předepsanému k porozumění tak závažnému námětu. Ponoří se většinou do důvěrné látky tance rāsa, a jako většina hloupých lidí ničemu správně neporozumí. Někteří mají dokonce za to, že tanec rāsa je věc nemorální, a jiní zase tanec rāsa znehodnocují svými nesmyslnými výklady. Nikterak se však nesnaží kráčet ve šlépějích Śrīly Śukadeva Gosvāmīho.

Závěrem lze proto podotknout, že upřímný student rasy by měl obdržet poselství Bhāgavatamu v posloupnosti učedníků začínající Śrīlou Śukadevem Gosvāmīm, který vyučuje Śrīmad-Bhāgavatam od samého počátku, a nemá zájem náladově přeskakovat, aby tím uspokojil zvědavost světských lidí, kteří nemají o transcendentální vědě ani ponětí. Śrīmad-Bhāgavatam je natolik pečlivě vypracován, že vážný a upřímný čtenář může okamžitě okusit tento zralý plod védského poznání, a vychutnat tak nektarovou šťávu, která plyne z úst Śukadeva Gosvāmīho nebo jeho povolaného zástupce.