Śrīmad-bhāgavatam 1.11.12
Verš
puṇya-vṛkṣa-latāśramaiḥ
udyānopavanārāmair
vṛta-padmākara-śriyam
Synonyma
sarva — všechna; ṛtu — roční období; sarva — všechna; vibhava — bohatství; puṇya — zbožné; vṛkṣa — stromy; latā — rostliny; āśramaiḥ — s poustevnami; udyāna — ovocné sady; upavana — květinové zahrady; ārāmaiḥ — rozkošné zahrady a nádherné parky; vṛta — obklopený; padma-ākara — rodiště lotosů neboli pěkné vodní nádrže; śriyam — dodávající na kráse.
Překlad
Město Dvārakāpurī bylo plné bohatství ve všech ročních obdobích. Byly tam poustevny, ovocné sady, květinové zahrady, parky a vodní nádrže pokryté kvetoucími lotosy.
Význam
Dokonalost lidské civilizace je možná tehdy, když se přírodních darů užívá přirozeným způsobem. Jak se zde dozvídáme z popisu bohatství Dvāraky, město obklopovaly květinové zahrady a ovocné sady s vodními nádržemi plnými kvetoucích lotosů. Není tu ani zmínky o dolech a továrnách společně s jatkami, což jsou nezbytné doplňky moderních metropolí. Ale sklon užívat darů přírody přetrvává i v srdci moderního civilizovaného člověka. Vůdci moderní civilizace si za svá letoviska vybírají místa, kde jsou také přirozeně krásné zahrady a vodní nádrže, ale obyčejné lidi nechávají žít v přelidněných oblastech bez parků a zahrad. Město Dvārakā samozřejmě vypadalo jinak, jak se z tohoto popisu dozvídáme. Rozumí se, že celý dhām neboli místo obklopovaly zahrady a parky s vodními nádržemi, v nichž rostly lotosy. Rozumí se, že lidé záviseli na darech přírody, na ovoci a květinách, a neměli žádné průmyslové podniky, které lidi nechávají žít ve špinavých chatrčích a brlozích. Pokrok civilizace se neměří vzrůstem dolů a továren, které ničí ušlechtilé instinkty lidské bytosti, ale tím, jak se rozvíjejí mocné duchovní instinkty lidských bytostí a jakou dostávají lidé možnost jít zpátky k Bohu. Rozvoj továren a dolů se nazývá ugra-karma neboli palčivé činnosti. Tento druh činností postupně ničí ušlechtilejší city lidské bytosti a celé společnosti, a mění svět na žalář pro démony.
Nacházíme zde zmínku o zbožných stromech, které v určitých obdobích plodí květy a ovoce. Z bezbožných stromů vyrůstají pouze neužitečné džungle, které mohou sloužit jedině jako palivo. V moderní civilizaci se takové bezbožné stromy sází podél cest. Lidské energie se má správně využít k rozvíjení ušlechtilejších smyslů pro duchovní chápání, neboť v tom spočívá životní řešení. Ovoce, květiny, krásné zahrady, parky a vodní nádrže, kde si kachny a labutě hrají mezi lotosovými květy, a krávy, které dávají dostatek mléka a másla, jsou potřebné pro rozvoj jemnějších tkání lidského těla. Naproti tomu žaláře v podobě dolů, továren a dílen vyvíjejí v třídě pracovníků démonské sklony. Podnikatelské zájmy vzkvétají na úkor dělníků, a to vede k nekonečným ostrým srážkám. Popis Dvārakā-dhāmu udává ideál lidské civilizace.