SB 1.15.39

mathurāyāṁ tathā vajraṁ
śūrasena-patiṁ tataḥ
prājāpatyāṁ nirūpyeṣṭim
agnīn apibad īśvaraḥ
Překlad slovo od slova: 
mathurāyām — v Mathuře; tathā — také; vajram — Vajra; śūrasena-patim — král Śūrasenů; tataḥ — poté; prājāpatyām — oběť Prājāpatya; nirūpya — vykonal; iṣṭim — cíl; agnīn — oheň; apibat — umístil do sebe; īśvaraḥ — schopný.
Překlad: 
Dále určil Vajru, syna Aniruddhy (vnuka Pána Kṛṣṇy), králem Śūrasenů v Mathuře. Pak Mahārāja Yudhiṣṭhira vykonal oběť Prājāpatya a ve svém srdci zažehl oheň odchodu z rodinného života.
Význam: 

Když Mahārāja Yudhiṣṭhira dosadil Mahārāje Parīkṣita na královský trůn v Hastināpuru a určil Vajru, pravnuka Pána Kṛṣṇy, králem Mathury, vstoupil do životního stádia odříkání. Systém čtyř životních stavů a čtyř kast určených podle vlastností a práce, zvaný varṇāśrama-dharma, je začátkem skutečného lidského života a Mahārāja Yudhiṣṭhira jako ochránce tohoto systému lidského jednání včas odešel z aktivního života jako sannyāsī, přičemž starost o vládu předal dobře připravenému princovi, Mahārājovi Parīkṣitovi. Vědecký systém varṇāśrama-dharma dělí lidský život na čtyři životní období a čtyři skupiny podle zaměstnání. Životní stavy jsou brahmacārī, gṛhastha, vānaprastha a sannyāsī a mají je následovat všichni, bez ohledu na své zaměstnání. Moderní politici nechtějí zanechat aktivního života ani ve značně pokročilém věku, ale Yudhiṣṭhira Mahārāja se jako ideální král dobrovolně vzdal aktivního života vládce, aby se připravil na příští život. Každý si má svůj život zařídit tak, aby se v jeho posledním stádiu — řekněme patnáct až dvacet let před smrtí—mohl zcela odevzdat oddané službě Pánu a dosáhnout tak nejvyšší životní dokonalosti. Je skutečně pošetilé zaměstnávat se po všechny dny svého života hmotným požitkem a plodonosnými činnostmi, protože dokud je mysl pohroužena do plodonosné práce pro hmotný požitek, neexistuje možnost osvobodit se z podmíněného života neboli z hmotného otroctví. Nikdo by neměl následovat tento sebevražedný způsob života a opomíjet svůj největší úkol, tj. dosáhnout nejvyšší životní dokonalosti, kterou je návrat domů, zpátky k Bohu.