KAPITOLA SEDMNÁCTÁ: Trest a odplata Kalimu

SB 1.17.1 Sūta Gosvāmī řekl: Když tam Mahārāja Parīkṣit přijel, viděl śūdru nižší kasty oblečeného jako krále, jak bije krávu a býka kyjem, jako kdyby nikomu nepatřili.
SB 1.17.2 Býk byl bílý jako lotosový květ. Byl zděšený ze śūdry, který ho bil kyjem a měl takový strach, že stál jen na jedné noze, třásl se a močil.
SB 1.17.3 Přestože kráva je prospěšná, protože od ní lze získat náboženské zásady, byla nyní ponechána ubohá a bez telete. Po nohou ji bil śūdra. Měla slzy v očích a byla zoufalá a slabá. Dychtila po nějaké trávě na poli.
SB 1.17.4 Mahārāja Parīkṣit, vyzbrojen lukem a šípy a sedící na zlatě zdobeném voze, k němu (k śūdrovi) promluvil hlubokým hlasem, který zněl jako hrom.
SB 1.17.5 Ó, kdo jsi? Vypadáš, že jsi silný, a přesto si dovoluješ zabíjet pod mou ochranou ty, kteří jsou bezmocní! Podle oděvu se vydáváš za božího člověka (za krále), ale tvé skutky se příčí zásadám dvojzrozených kṣatriyů.
SB 1.17.6 Ty darebáku, odvažuješ se týrat nevinnou krávu proto, že nám Pán Kṛṣṇa a Arjuna, který nosí luk Gāṇḍīva, zmizeli z očí? Jelikož biješ nevinného tvora na odlehlém místě, jsi považován za zločince a zasluhuješ si být zabit.
SB 1.17.7 Pak se Mahārāja Parīkṣit zeptal býka: Kdo jsi? Jsi býk bílý jako lotos nebo jsi polobůh? Ztratil jsi tři nohy a pohybuješ se jen na jedné. Jsi nějaký polobůh, který nám způsobuje smutek v podobě býka?
SB 1.17.8 Poprvé tě teď vidím v království, které dobře chránily paže králů kuruovské dynastie, smutného a se slzami v očích. Na celé Zemi dodnes ještě nikdo nemusel bědovat nad nedbalostí králů.
SB 1.17.9 Ó synu Surabhi, už nemusíš naříkat. Už se tohoto nízkého śūdry nemusíš bát. Ó matko krávo, dokud budu žít jako vládce a podmanitel všech závistivých lidí, nebudeš mít důvod k pláči. Čeká tě jen dobro a štěstí.
SB 1.17.10-11 Ó ctnostný, královo dobré jméno, délka života a jeho dobré zrození zanikají, když lotři v jeho království jsou postrachem všech živých bytostí. Prvořadou povinností krále je zmírnit utrpení soužených. Proto musím zabít tohoto podlého člověka, protože se dopouští násilí na jiných živých bytostech.
SB 1.17.12 Mahārāja Parīkṣit znovu a znovu oslovoval býka a tázal se ho: Ó synu Surabhi, kdo ti usekl tvé tři nohy? Ve státě králů, kteří jsou věrní zákonům Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇy, není nikdo tak nešťastný jako ty.
SB 1.17.13 Ó býku, jsi neškodný a naprosto čestný; přeji ti proto jen dobro. Prozraď mi, prosím, kdo tě tak zmrzačil, neboť takový skutek kazí pověst synů Pṛthy.
SB 1.17.14 Každý, kdo způsobuje utrpení neškodným živým bytostem, se mě všude na světě musí bát. Vždyť zkrocení nečestných ničemů automaticky prospívá nevinným.
SB 1.17.15 Povýšenou živou bytost, která se dopouští takového přestupku, že mučí nevinné, osobně potrestám, i kdyby to byl obyvatel nebes s ozdobami a brněním.
SB 1.17.16 Svrchovanou povinností vladaře je poskytovat veškerou ochranu těm, kteří poslouchají zákon, a přísně trestat ty, kteří neplní nařízení písem v běžných dobách, kdy nehrozí žádné nebezpečí.
SB 1.17.17 Dharma, osobnost náboženství, řekl: Tvá slova jsou hodna člena pāṇḍuovské dynastie. Velká oddanost Pāṇḍuovců zaujala i Pána Kṛṣṇu, Osobnost Božství, do té míry, že jim sloužil jako jejich posel.
SB 1.17.18 Ó největší mezi lidskými bytostmi, je velice nesnadné určit přímo toho viníka, který způsobil naše utrpení, protože jsme zmateni různými názory teoretických filozofů.
SB 1.17.19 Někteří filozofové, kteří popírají veškerou dualitu, prohlašují, že příčinou štěstí a neštěstí živé bytosti je její vlastní já. Jiní říkají, že příčinou jsou nadpřirozené síly, a ještě jiní říkají, že příčinou jsou činnosti, zatímco hrubí materialisté tvrdí, že konečnou příčinou je příroda.
SB 1.17.20 Existují také myslitelé, kteří věří, že nikdo nemůže zjistit příčinu neštěstí argumentací, poznat ji představivostí ani vyjádřit slovy. Ó mudrci mezi králi, posuď sám, a zamysli se nad vším se svojí vlastní inteligencí.
SB 1.17.21 Sūta Gosvāmī řekl: Ó nejlepší mezi brāhmaṇy, když král Parīkṣit slyšel osobnost náboženství takto hovořit, byl plně spokojen a bez chyby nebo lítosti odpověděl.
SB 1.17.22 Král řekl: Ó ty, jenž jsi v podobě býka! Znáš pravdu o náboženství a mluvíš podle zásady, že osud, který čeká pachatele bezbožných činů, čeká také toho, kdo na pachatele ukazuje. Nejsi nikdo jiný než osobnost náboženství.
SB 1.17.23 Závěr tedy je, že Pánovy energie jsou nepředstavitelné. Nikdo je nemůže odhadnout mentální spekulací nebo slovním kejklířstvím.
SB 1.17.24 Ve věku Satya (pravdivosti) jsi stál pevně na čtyřech nohách díky čtyřem zásadám, jimiž bylo odříkání, čistota, milostivost a pravdivost. Vypadá to však, že máš tři nohy zlomené působením bezbožnosti v podobě pýchy, chtíče po ženách a požívání omamných látek.
SB 1.17.25 Nyní stojíš jen na jedné noze, kterou je tvoje pravdivost, a nějakým způsobem se vlečeš dál. Zosobněný spor (Kali), který vzkvétá lstivým jednáním, se však snaží zničit i tuto nohu.
SB 1.17.26 Osobnost Božství a také další jistě snížili zátěž Země. Když byl Pán přítomný jako inkarnace, díky Jeho příznivým šlépějím bylo konáno vše dobré.
SB 1.17.27 Nyní ona, ctnostná, nešťastně opuštěná Osobností Božství, naříká nad svou budoucností se slzami v očích, protože jí začínají vládnout a využívat lidé nižší třídy, kteří se vydávají za vladaře.
SB 1.17.28 Mahārāja Parīkṣit, který mohl sám bojovat proti tisícům nepřátel, takto uklidnil osobnost náboženství a Zemi. Pak pozdvihl svůj ostrý meč, aby zabil osobnost Kaliho, který je příčinou veškeré bezbožnosti.
SB 1.17.29 Když Kali pochopil, že se ho král chystá zabít, ihned zahodil královský šat a pod tlakem strachu se mu se skloněnou hlavou odevzdal.
SB 1.17.30 Mahārāja Parīkṣit, který byl způsobilý přijímat odevzdané a který byl hoden opěvování ve světových dějinách, nezabil odevzdaného a pokleslého Kaliho, ale soucitně se usmál, protože byl vlídný k ubohým.
SB 1.17.31 Král pravil: Zdědili jsme slávu Arjuny, proto když se nám odevzdáváš se sepjatýma rukama, nemusíš se bát o svůj život. Nemůžeš však zůstat v mém království, protože jsi přítelem bezbožnosti.
SB 1.17.32 Pokud se osobnosti Kaliho, bezbožnosti, dovolí jednat jako bohočlověk neboli panovník, budou se jistě šířit zásady bezbožnosti jako je chamtivost, faleš, lupičství, nezdvořilost, věrolomnost, neštěstí, podvádění, hádky a domýšlivost.
SB 1.17.33 Proto si, ó příteli bezbožnosti, nezasluhuješ zůstat na místě, kde odborníci vykonávají pro uspokojení Nejvyšší Osobnosti Božství oběti, které jsou v souladu s pravdou a náboženskými zásadami.
SB 1.17.34 Při všech obětních obřadech, i když je někdy uctíván polobůh, je uctíván Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, protože On je Nadduší každého a existuje uvnitř i vně jako vzduch. Je to On, kdo ve skutečnosti uděluje dobro všem uctívatelům.
SB 1.17.35 Śrī Sūta Gosvāmī řekl: Osobnost Kaliho se po tomto rozkazu Mahārāje Parīkṣita začala třást strachy. Když Kali před sebou viděl krále jako Yamarāje, připraveného, že ho zabije, promluvil ke všem následovně.
SB 1.17.36 Vaše Veličenstvo, všude, kde budu žít podle vašeho rozkazu, uvidím jen vás s lukem a šípy, kamkoliv se podívám.
SB 1.17.37 Proto prosím, ó vůdče všech ochránců náboženství, stanovte pro mne nějaké místo, kde bych mohl trvale žít pod ochranou vaší vlády.
SB 1.17.38 Sūta Gosvāmī řekl: Mahārāja Parīkṣit dal na jeho žádost osobnosti Kaliho svolení pobývat na místech, kde se provozuje hazard, pití, prostituce a porážení zvířat.
SB 1.17.39 Kali žádal o něco víc, a na jeho prosbu mu král dal svolení žít tam, kde je zlato, protože jakmile je někde zlato, je tam i faleš, požívání omamných látek, chtíč, závist a nepřátelství.
SB 1.17.40 Osobnosti Kaliho tak bylo nařízením Mahārāje Parīkṣita, syna Uttary, dovoleno žít na těchto pěti místech.
SB 1.17.41 Proto nikdo, kdo touží po pokrokovém blahu, zvláště králové, religionisté, vůdčí představitelé, brāhmaṇové a sannyāsīni, by neměl nikdy přijít do styku s výše uvedenými čtyřmi zásadami bezbožnosti.
SB 1.17.42 Poté král znovu obnovil ztracené nohy osobnosti náboženství (býka) a povzbudivými činnostmi dostatečně zlepšil podmínky Země.
SB 1.17.44 Štěstím obdařený panovník Mahārāja Parīkṣit, kterému svěřil království Hastināpuru Mahārāja Yudhiṣṭhira, když si přál odejít do lesa, nyní vládne světu s velkým úspěchem, neboť ho oslavují skutky králů kuruovské dynastie.
SB 1.17.45 Mahārāja Parīkṣit, syn Abhimanyua, je tak zkušený vladař, že díky jeho dobré vládě a záštitě můžete nyní vykonávat takovouto oběť.