Śrīmad-bhāgavatam 1.17.24

Iluzorní energie neboli hmotná příroda může působit na živé bytosti úměrně tomu, nakolik tyto živé bytosti podléhají iluzorní přitažlivosti māyi. Můry jsou okouzleny jasnou září světla a stávají se tak obětí ohně. Podobně iluzorní energie stále okouzluje podmíněné duše, a pobízí je, aby se staly obětí ohně klamu, a védská literatura varuje tyto podmíněné duše, aby této iluzi nepodléhaly a zbavily se jí. Vedy nás varují, abychom se nevydávali do temnoty nevědomosti, ale na světlou cestu pokroku. I Pán Samotný nás varuje, že iluzorní moc hmotné energie je příliš mocná na to, abychom ji překonali, ale že ten, kdo se zcela odevzdá Pánovi, to snadno dokáže. Odevzdat se lotosovým nohám Pána ovšem také není nikterak snadné. Takto se odevzdat mohou lidé, kteří jsou odříkaví, čistotní, milostiví a pravdiví. Tyto čtyři zásady pokročilé civilizace byly význačnými rysy věku Satya. V tomto věku byl každý člověk prakticky kvalifikovaným brāhmaṇou nejvyšší úrovně a co se týče společenských životních stavů, všichni byli na úrovni paramahaṁsů neboli nejvyššího řádu odříkání. V takovém kulturním postavení lidské bytosti vůbec nepodléhaly iluzorní energii. Tito lidé silného charakteru byli dostatečně způsobilí k tomu, aby se vyprostili ze sevření māyi. Postupně však s oslabováním hlavních zásad bráhmanské kultury — odříkání, čistoty, milostivosti a pravdivosti — úměrně s rozvojem pýchy, připoutanosti k ženám a omamným látkám, se cesta spasení neboli cesta transcendentální blaženosti vzdálila daleko od lidské společnosti. S pokrokem věku Kali začínají být lidé velice pyšní a připoutaní k ženám a požívání omamných látek. Vlivem věku Kali je i chuďas pyšný na své drobné, ženy se vždy oblékají tak, aby svojí přitažlivostí zaujaly mysl mužů, a muži propadli pití vína a čaje, kouření, žvýkání tabáku atd. Všechny tyto zlozvyky, takzvaný pokrok civilizace, jsou hlavní příčinou veškeré bezbožnosti, a proto není možné zabránit mravní zkáze, úplatkářství a korupci. Všechna tato zla nelze zastavit pouhým vydáváním zákonů a policejním dozorem. Je však možné vyléčit nemoc mysli správným lékem, kterým je rozvíjení zásad bráhmanské kultury: odříkání, čistoty, milostivosti a pravdivosti. Moderní civilizace a hospodářský rozvoj vytvářejí novou podobu bídy a nedostatku, ve které jsou lidé vydíráni při zaopatřování svých potřeb. Jakmile vůdčí představitelé společnosti a její bohaté vrstvy milostivě utratí padesát procent svého nahromaděného majetku v zájmu svedeného lidstva a poskytnou lidem vzdělání o vědomí Boha neboli poznání Bhāgavatamu, věk Kali bude jistě poražen při svém pokusu zajmout podmíněné duše. Musíme mít vždy na paměti, že falešná pýcha neboli příliš vysoké oceňování svých vlastních životních hodnot, přílišná připoutanost k ženám nebo k jejich společnosti a požívání omamných látek odvádějí lidskou civilizaci od mírové cesty, přestože lidé hlasitě volají po míru. Kázání zásad Bhāgavatamu přinese automaticky všem lidem odříkání, vnitřní i vnější čistotu, milostivost k trpícím a čestnost v každodenním jednání. To je způsob, jakým napravit nedostatky lidské společnosti, které se v současnosti tak zřetelně projevují.