Hlavní záložky

KAPITOLA DEVATENÁCTÁ: Příchod Śukadeva Gosvāmīho

SB 1.19.1 — Śrī Sūta Gosvāmī řekl: Při návratu domů král (Mahārāja Parīkṣit) cítil, že čin, kterého se dopustil proti neposkvrněnému a mocnému brāhmaṇovi, byl ohavný a necivilizovaný, a byl z toho smutný.
SB 1.19.2 — (Král Parīkṣit si myslel:) Jelikož jsem zanedbal příkazy Nejvyššího Pána, musím nevyhnutelně očekávat, že mě v blízké budoucnosti čekají nějaké potíže. Bezvýhradně si teď přeji, aby ta pohroma přišla nyní, protože tak bych mohl být osvobozen od hříšného činu a už se nikdy takového přestupku nedopustit.
SB 1.19.3 — Jsem necivilizovaný a hříšný, jelikož opomíjím bráhmanskou kulturu, vědomí Boha a ochranu krav. Přeji si proto, aby mé království, síla a bohatství ihned shořely ohněm brāhmaṇova hněvu, abych už v budoucnosti nikdy nedopustil takové nepříznivé věci.
SB 1.19.4 — Když král takto litoval svého činu, doslechl se o své nadcházející smrti, kterou způsobí uštknutí okřídleného hada podle kletby mudrcova syna. Král to přijal jako dobrou zprávu, protože takto bude moci být lhostejný ke světským věcem.
SB 1.19.5 — Mahārāja Parīkṣit usedl rozhodně na břehu Gangy, aby soustředil mysl na vědomí Kṛṣṇy, a zavrhl všechny jiné metody seberealizace, protože transcendentální láskyplná služba Kṛṣṇovi je nejvyšším cílem, který překonává vše ostatní.
SB 1.19.6 — V té řece (Ganze, u níž král usedl, aby se postil) teče ta nejblahodárnější voda, která je smíšena s prachem z lotosových nohou Pána a s lístky tulasī. Tato voda posvěcuje tři světy uvnitř a vně a posvěcuje i Pána Śivu a jiné polobohy. Proto každý, komu je určeno zemřít, se musí uchýlit k této řece.
SB 1.19.7 — Takto se král, důstojný potomek Pāṇḍuovců, jednou provždy rozhodl a usedl na břehu Gangy, aby se až do smrti postil a aby se odevzdal lotosovým nohám Pána Kṛṣṇy, který jediný může udělit osvobození. Zřekl se veškeré společnosti a připoutanosti a složil sliby mudrce.
SB 1.19.8 — Tehdy tam pod záminkou poutní cesty dospěli všichni velcí myslitelé, doprovázeni svými učedníky, a mudrci, kteří mohli posvětit každé poutní místo už jen svojí pouhou přítomností.
SB 1.19.9-10 — Z různých částí vesmíru tam dospěli velcí mudrci jako Atri, Cyavana, Śaradvān, Ariṣṭanemi, Bhṛgu, Vasiṣṭha, Parāśara, Viśvāmitra, Aṅgirā, Paraśurāma, Utathya, Indrapramada, Idhmavāhu, Medhātithi, Devala, Ārṣṭiṣeṇa, Bhāradvāja, Gautama, Pippalāda, Maitreya, Aurva, Kavaṣa, Kumbhayoni, Dvaipāyana a velká osobnost Nārada.
SB 1.19.11 — Bylo tam také mnoho jiných svatých polobohů, králů a zvláštních vladařů zvaných aruṇādayové (zvláštní vrstva rājarṣiů) z různých dynastií mudrců. Když se všichni shromáždili, aby se setkali s králem, Parīkṣit je náležitě přivítal a poklonil se hlavou k zemi.
SB 1.19.12 — Poté, co se všichni ṛṣiové a ostatní pohodlně usadili, král, který před nimi pokorně stál se sepjatýma rukama, jim pověděl o svém rozhodnutí postit se až do své smrti.
SB 1.19.13 — Král, který byl skutečně obdařený štěstím, pravil: Jsme vskutku nejvděčnější ze všech králů, kteří jsou vychováváni dostávat přízeň velkých duší. Vy (mudrci) obvykle pokládáte královský řád za něco zavrženíhodného, co je lépe ponechávat na odlehlém místě.
SB 1.19.14 — Vládce transcendentálních a hmotných světů, Nejvyšší Osobnost Božství, mne milostivě přemohl v podobě brāhmaṇovy kletby. Byl jsem příliš připoutaný k rodinnému životu, a Pán, aby mne zachránil, se přede mnou proto zjevil v takové podobě, že už jen ze strachu se odpoutám od světa.
SB 1.19.15 — Ó brāhmaṇové, přijměte mě prosím jako zcela odevzdanou duši a nechť matka Ganga, představitelka Pána, mě přijme také tak, neboť jsem již pojal lotosové nohy Pána do svého srdce. Nechť mě okřídlený had — nebo jakýkoliv brāhmaṇův magický výtvor — uštkne okamžitě. Má jediná touha je, abyste pouze všichni pokračovali v opěvování skutků Pána Viṣṇua.
SB 1.19.16 — Klaním se vám všem, ó brāhmaṇové, a modlím se, pokud se budu muset znovu narodit v hmotném světě, abych měl úplnou oddanost k neomezenému Pánu Kṛṣṇovi, společnost Jeho oddaných a přátelské vztahy se všemi živými bytostmi.
SB 1.19.17 — Mahārāja Parīkṣit pak s dokonalým sebeovládáním usedl na rohož ze stébel trávy, jejíž kořeny směřovaly k východu. Umístil ji na jižním břehu Gangy a posadil se čelem na sever. Předtím ještě předal starost o království svému synovi.
SB 1.19.18 — Takto král Mahārāja Parīkṣit usedl, aby se až do smrti postil. Polobozi z vyšších planet chválili královo jednání a z radosti neustále shazovali na Zemi květy a hráli na nebeské bubny.
SB 1.19.19 — Všichni velcí mudrci, kteří tam byli shromážděni, rovněž chválili rozhodnutí Mahārāje Parīkṣita a vyjádřili svůj souhlas slovy “výborně, výborně”. Všichni mudrci mají přirozený sklon konat dobro obyčejným lidem, protože všichni mají kvalitativní síly Nejvyššího Pána. Byli proto velice potěšeni, když viděli Mahārāje Parīkṣita, oddaného Pána, a promluvili následovně.
SB 1.19.20 — (Mudrci řekli:) Ó vůdče všech svatých králů pāṇḍuovské dynastie, kteří se přísně drží pokynů Pána Śrī Kṛṣṇy! Vůbec nás neudivuje, že ses vzdal svého trůnu, který zdobí helmice mnoha králů, abys dosáhl věčné společnosti Osobnosti Božství.
SB 1.19.21 — Všichni zde budeme čekat do té doby, dokud se velký oddaný Pána, Mahārāja Parīkṣit, nevrátí na nejvyšší planetu, která je zcela prostá všeho světského znečištění a veškerého nářku.
SB 1.19.22 — Vše, co řekli velcí mudrci, bylo velice sladké slyšet, plné významu a vhodně podané jako dokonalá pravda. Po vyslyšení jejich slov tedy Mahārāja Parīkṣit, který toužil naslouchat o činnostech Pána Śrī Kṛṣṇy, Osobnosti Božství, velkým mudrcům blahopřál.
SB 1.19.23 — Král řekl: Ó velcí mudrci, je od vás velice laskavé, že jste se sem všichni sešli ze všech částí vesmíru. Všichni jste stejně dobří jako zosobněné svrchované poznání, které sídlí na planetě nad třemi světy (Satyaloce). V důsledku toho máte přirozený sklon konat dobro všem ostatním, a jen to je vaším jediným zájmem, v tomto životě i v příštím.
SB 1.19.24 — Ó důvěryhodní brāhmaṇové, ptám se vás nyní na svou bezprostřední povinnost. Prosím, povězte mi po náležitém uvážení, co je opravdovou povinností každého za všech okolností a zvláště toho, kdo má právě zemřít.
SB 1.19.25 — V tu chvíli se tam objevil mocný syn Vyāsadeva, který cestoval po zemi bez zájmu a spokojený sám v sobě. Neprojevoval příznaky žádného společenského řádu či životního stavu. Obklopovaly ho ženy a děti a byl oblečený tak, jako kdyby ho druzí zavrhovali.
SB 1.19.26 — Tomuto synovi Vyāsadeva bylo pouhých šestnáct let. Jeho nohy, ruce, stehna, paže, ramena, čelo a všechny další části jeho těla byly jemně tvarované. Jeho oči byly nádherně široké a jeho nos a uši vysoce zdvižené. Měl velice přitažlivou tvář a jeho krk byl dobře stavěný a nádherný jako lastura.
SB 1.19.27 — Jeho klíční kosti byly obalené masem, jeho hruď byla široká a silná, jeho pupek hluboký a na břiše měl nádherné pruhy. Měl dlouhé paže a jeho kadeřavé vlasy mu padaly do jeho nádherné tváře. Byl nahý a barva pleti jeho těla přesně připomínala barvu pleti Pána Kṛṣṇy.
SB 1.19.28 — Byl načernalý a krásný díky svému mládí. Zvláštní krásou svého těla a svými úsměvy skýtal potěšení ženám. Přestože se snažil zakrýt svoji přirozenou slávu, všichni přítomní mudrci velice dobře ovládali umění fyziognomie, a proto ho uctili povstáním ze svých míst.
SB 1.19.29 — Mahārāja Parīkṣit, známý také jako Viṣṇurāta (ten, jehož vždy chrání Viṣṇu), sklonil hlavu, aby přivítal hlavního hosta, Śukadeva Gosvāmīho. Všechny nevědomé ženy a chlapci ho tehdy přestali doprovázet a Śukadeva Gosvāmī, přijímající úctu ode všech, usedl na své vyvýšené místo.
SB 1.19.30 — Śukadeva Gosvāmīho pak obklopili svatí mudrci a polobozi stejně jako Měsíc obklopují hvězdy, planety a jiná nebeská tělesa. Jeho přítomnost byla oslňující a všichni mu vzdávali úctu.
SB 1.19.31 — Mudrc Śrī Śukadeva Gosvāmī seděl dokonale klidný, inteligentní a připravený odpovídat bez váhání na jakékoliv otázky. Velký oddaný Mahārāja Parīkṣit k němu přistoupil, vzdal mu úctu tím, že se před ním poklonil, a zdvořile se ho tázal sladkými slovy a se sepjatýma rukama.
SB 1.19.32 — Štěstím obdařený Mahārāja Parīkṣit pravil: Ó brāhmaṇo, pouze svojí milostí nás posvěcuješ a jen tím, že jsi zde přítomný jako můj host, nás připodobňuješ k poutním místům. Tvojí milostí můžeme dnes sloužit oddanému, třebaže náležíme k nižší vládnoucí třídě.
SB 1.19.33 — Už jen tím, když na tebe vzpomínáme, se naše domy okamžitě posvětí. Co teprve říci o tom, když se s tebou setkáváme, dotýkáme se tě, myjeme tvé svaté nohy a nabízíme ti ve svém domě místo k sezení?
SB 1.19.34 — Stejně jako ateista nemůže vydržet v přítomnosti Osobnosti Božství, tak také ve tvojí přítomnosti jsou ihned zničeny všechny nenapravitelné hříchy, ó světče, ó veliký mystiku!
SB 1.19.35 — Pán Kṛṣṇa, Osobnost Božství, který je velice drahý synům krále Pāṇḍua, mě přijal jako jednoho z nich jen proto, aby potěšil Své velké bratrance a bratry.
SB 1.19.36 — Jak by jinak bylo možné (kdyby tě neinspiroval Pán Kṛṣṇa), aby ses tady dobrovolně objevil, přestože se pohybuješ nepoznán obyčejnými lidmi a pro nás, kteří jsme na pokraji smrti, jsi neviditelný?
SB 1.19.37 — Jsi duchovním mistrem velkých světců a oddaných. Prosím tě proto, abys ukázal cestu dokonalosti všem a zvláště tomu, kdo má právě zemřít.
SB 1.19.38 — Prosím prozraď mi, čemu má člověk naslouchat, o čem zpívat, na co vzpomínat a koho uctívat a také co dělat nemá. To vše mi, prosím, vysvětli.
SB 1.19.39 — Ó mocný brāhmaṇo, říká se, že zůstáváš v domech lidí jen tak krátce, že stěží stačí podojit krávu.
SB 1.19.40 — Śrī Sūta Gosvāmī řekl: Král takto oslovil mudrce a otázal se ho vybraným jazykem. Syn Vyāsadeva, velká a mocná osobnost, který znal zásady náboženství, pak začal odpovídat.