Śrīmad-bhāgavatam 1.19.1
Verš
mahī-patis tv atha tat-karma garhyaṁ
vicintayann ātma-kṛtaṁ sudurmanāḥ
aho mayā nīcam anārya-vat kṛtaṁ
nirāgasi brahmaṇi gūḍha-tejasi
Synonyma
sūtaḥ uvāca — Sūta Gosvāmī řekl; mahī-patiḥ — král; tu — ale; atha — takto (když se vracel domů); tat — ten; karma — čin; garhyam — zavrženíhodný; vicintayan — takto uvažoval; ātma-kṛtam — který on sám spáchal; su-durmanāḥ — velice sklíčený; aho — běda; mayā — mnou; nīcam — ohavný; anārya — necivilizovaný; vat — jako; kṛtam — učinil; nirāgasi — tomu, kdo nemá chyb; brahmaṇi — brāhmaṇovi; gūḍha — vážný; tejasi — mocnému.
Překlad
Śrī Sūta Gosvāmī řekl: Při návratu domů král (Mahārāja Parīkṣit) cítil, že čin, kterého se dopustil proti neposkvrněnému a mocnému brāhmaṇovi, byl ohavný a necivilizovaný, a byl z toho smutný.
Význam
Zbožný král litoval svého špatného jednání vůči mocnému brāhmaṇovi. Takové pokání je pro dobrého člověka jako byl král přirozené a osvobozuje oddaného od všech hříchů, kterých se neúmyslně dopustí. Oddaní jsou přirozeně bez chyb. Oddaný upřímně lituje hříchů, kterých se příležitostně dopustí, a milostí Pána jsou všechny tyto nechtěné hříchy oddaného spáleny v ohni pokání.