SB 1.19.19
praśasya sādhv ity anumodamānāḥ
ūcuḥ prajānugraha-śīla-sārā
yad uttama-śloka-guṇābhirūpam
Přirozená krása živé bytosti se ukáže až na úrovni oddané služby. Mahārāja Parīkṣit byl naprosto připoutaný k Pánu Kṛṣṇovi a když to shromáždění mudrci viděli, potěšilo je to a svůj souhlas vyjádřili slovy “výborně, výborně”. Takoví mudrci mají přirozené sklony pomáhat obyčejným lidem a když vidí, že osobnost jako byl Mahārāja Parīkṣit dělá pokroky v oddané službě, jejich radost nezná mezí a udílejí veškerá požehnání, která jsou v jejich silách. Oddaná služba Pánu je tak blahodárná, že všichni polobozi a mudrci včetně Pána Samotného mají z oddaného radost, a oddaný proto shledává vše příznivým. Z cesty aktivního oddaného je vše nepříznivé odstraněno. Setkání všech velkých mudrců v době smrti bylo pro Mahārāje Parīkṣita jistě prospěšné a takzvaná kletba od bráhmanského chlapce byla pro něj požehnáním.
