Śrīmad-bhāgavatam 1.2.16
Verš
vāsudeva-kathā-ruciḥ
syān mahat-sevayā viprāḥ
puṇya-tīrtha-niṣevaṇāt
Synonyma
śuśrūṣoḥ — ten, kdo naslouchá; śraddadhānasya — s bedlivou pozorností; vāsudeva — vztahující se na Vāsudeva; kathā — poselství; ruciḥ — záliba; syāt — je možná; mahat-sevayā — sloužením čistému oddanému; viprāḥ — ó dvojzrození; puṇya-tīrtha — ti, kteří jsou očištěni od všech nectností; niṣevaṇāt — prostřednictvím služby.
Překlad
Ó dvojzrození mudrci, je vskutku velikou službou sloužit oddaným, kteří jsou zcela oproštěni ode všech nectností. Taková služba probouzí v člověku zálibu v naslouchání poselství o Vāsudevovi.
Význam
Podmíněný život, který musí živá bytost podstoupit, je způsoben její revoltou proti Pánu. Existují devové, zbožné živé bytosti, a asurové — démonské bytosti, které se staví proti autoritě Nejvyššího Pána. V Bhagavad-gītě (v šestnácté kapitole) jsou asurové velice živě popsáni. Asurové jsou odsouzeni klesat do stále nižších a nižších sfér nevědomého života. Život za životem se tak propadají až do nejnižších zvířecích forem, ve kterých neexistuje žádné poznání Absolutní Pravdy, Osobnosti Božství. Znovu usměrnit k vědomí Boha může tyto asury milost osvobozených služebníků Pána, který je podle Své vůle posílá do různých zemí. Tito oddaní jsou velice důvěrní společníci Pána, a když se zjevují, aby zachránili lidskou společnost před nebezpečím bezbožnosti, svět je zná jako mocné inkarnace Boha, Boží syny, služebníky Pána nebo Jeho společníky. Nikdo z nich se však neopovažuje o sobě tvrdit, že on sám je Bůh. To by bylo rouhání, kterého se dopouštějí jen asurové, a jen démonští stoupenci těchto asurů přijímají samozvaného boha jako inkarnaci. Zjevená písma poskytují o každé Boží inkarnaci přesné informace. Nikdo nemůže být prohlášen za Boha či inkarnaci, není-li jeho zjevení doloženo v písmech.
Chtějí-li se oddaní skutečně vrátit do Božího království, musí služebníka Boha respektovat jako Boha Samotného. Služebníci Boha se nazývají mahātmové nebo tīrthové a jejich kázání je vždy přizpůsobené místu a době. Boží služebníci nabádají každého, aby také sloužil Bohu. Nikdy nedopustí, aby je někdo označoval za Boha. Ačkoliv Śrī Caitanya Mahāprabhu byl podle náznaků zjevených písem Bůh Sám, choval se jako oddaný Boha. Ti, kteří věděli že je Bůh, Ho tak oslovovali; On si však vždy zacpal uši a nahlas volal jméno Pána Viṣṇua. Nechtěl, aby Ho lidé nazývali Bohem, ačkoliv Jím bezesporu byl. Pán se tak chová, aby nás varoval před nestydatými blázny, kteří se pro vlastní uspokojení nechávají oslovovat jako Bůh.
Boží služebníci šíří vědomí Boha a inteligentní lidé by s nimi měli ve všem spolupracovat. Služba Jeho služebníkům Boha uspokojuje víc, než když Pánu sloužíme přímo. Pána víc těší to, když vidí, že se patřičné úcty dostává Jeho služebníkům. Vždyť tito služebníci riskují pro službu Pánu všechno; proto Mu jsou nadmíru drazí. Pán v Bhagavad-gītě (18.69) praví, že nikdo Mu není tak drahý jako ten, kdo riskuje vše, aby kázal Jeho slávu. Sloužíme-li služebníkům Pána, získáme tak postupně jejich vlastnosti a tím pádem i kvalifikace naslouchat Boží slávě. Dychtivá touha naslouchat o Bohu je prvním předpokladem, pokud se chce oddaný ucházet o vstup do Božího království.