Skip to main content
Knihovna » Śrīmad-Bhāgavatam » Zpěv první: Stvoření » KAPITOLA TŘETÍ

Śrīmad-bhāgavatam 1.3.12

Verš

tataḥ saptama ākūtyāṁ
rucer yajño ’bhyajāyata
sa yāmādyaiḥ sura-gaṇair
apāt svāyambhuvāntaram

Synonyma

tataḥ — poté; saptame — v pořadí sedmá; ākūtyām — v lůně Ākūti; ruceḥ — Prajāpati Rucim; yajñaḥ — inkarnace Pána jako Yajña; abhyajāyata — zjevil se; saḥ — On; yāma-ādyaiḥ — s Yamou a jinými; sura-gaṇaiḥ — s polobohy; apāt — panoval; svāyambhuva-antaram — změna období Svayāmbhuvy Manua.

Překlad

Sedmou inkarnací byl Yajña, syn Prajāpati Ruciho a jeho ženy Ākūti. Vládl v období výměny Svāyambhuvy Manua za pomoci polobohů, jakým byl i Jeho syn Yama.

Význam

Místa polobohů, kteří dohlížejí na udržování chodu hmotného světa, jsou určena jen pro vysoce postavené zbožné bytosti. Nenajde-li se žádná taková zbožná bytost, pak se Pán inkarnuje jako Brahmā, Prajāpati, Indra atd., aby tak Sám zajistil chod vesmíru. V době Svāyambhuvy Manua (dnešní doba spadá pod vládu Vaivasvaty Manua) se nenašla žádná osobnost, která by byla shopna plnit funkci Indry, krále nebeské planety Indraloky. Tehdy se Pán Sám stal Indrou. Za pomoci Svých synů jako byl Yama a jiní polobozi pak Pán Yajña spravoval celý vesmír.