Sloka 1:

Sūta Gosvāmī řekl: Mudrc mezi bohy (Nārada) se pohodlně posadil a s úsměvem oslovil ṛṣiho mezi brāhmaṇy (Vedavyāsu).

Sloka 2:

Nārada oslovil Vyāsadeva, syna Parāśary, dotazem: Jsi spokojený s tím, že ztotožňuješ tělo a mysl s předměty seberealizace?

Sloka 3:

Kladl jsi vyčerpávající otázky, tvé studie byly korunovány úspěchem a není též pochyb o tom, že jsi sestavil opravdu výjimečné a velké dílo, Mahābhāratu, která je plná četných védských souvislostí s podrobným vysvětlením.

Sloka 4:

Podrobně jsi popsal vše, co se týče neosobního Brahmanu, jakož i poznání, jež z něho lze odvodit. Proč jsi přesto smutný, drahý prabhu, a proč považuješ svou práci za nedokončenou?

Sloka 5:

Śrī Vyāsadeva pravil: Vše, co jsi o mně řekl, je naprosto správné. Přesto jsem však neuspokojen. Ptám se tě proto: co je příčinou mé nespokojenosti? Jsi člověk s neomezenými vědomostmi, neboť jsi potomek samozrozeného Brahmy, který nemá pozemského otce a matku.

Sloka 6:

Vše tajemné je ti známo, můj pane, neboť uctíváš stvořitele a ničitele hmotného světa, původní Osobnost Božství, transcendentálního třem kvalitám hmotné přírody.

Sloka 7:

Tvá Milost je jako Slunce schopna cestovat po třech světech. Jako vzduch můžeš vstoupit do nitra každého. Jsi jako všudypřítomná Nadduše. Prosím tě proto, abys nalezl nedostatek, který v sobě cítím přesto, že jsem pohroužen do transcendence a dodržuji pravidla sebekázně a slibů.

Sloka 8:

Śrī Nārada řekl: Opomenul jsi rozhlásit vznešenou a neposkvrněnou slávu Osobnosti Božství. Filozofii, která neuspokojuje transcendentální smysly Pána, lze považovat za bezvýznamnou.

Sloka 9:

Přestože jsi velice obšírně popsal čtyři principy počínaje náboženskými úkony, opomenul jsi popsat slávu Nejvyšší Osobnosti Vāsudeva, ó velký mudrci.

Sloka 10:

Slova, která nepopisují slávu Pána, jediného, kdo může posvětit atmosféru celého vesmíru, považují svatí lidé za poutní místo pro vrány. Jelikož zcela dokonalé osobnosti přebývají v transcendentální říši, nenacházejí na takových místech žádné potěšení.

Sloka 11:

Na druhé straně literatura plná popisů transcendentálního jména, slávy, podoby a zábav neomezeného Svrchovaného Pána je transcendentálním výtvorem určeným k tomu, aby přinesl revoluci do bezbožně žijící civilizace, která se ubírá nesprávným směrem. Taková transcendentální písma ani nemusí být vždy literárně dokonalá, a přesto je poslouchají, zpívají a přijímají čistí lidé, kteří jsou naprosto upřímní.

Sloka 12:

Poznání o seberealizaci, i když je oproštěné od hmotných sklonů, nevypadá dobře, chybí-li v něm pojetí Neomylného (Boha). Jaký prospěch lze tedy získat z plodonosných činností, které jsou od samotného počátku zdrojem utrpení a mají pomíjivou povahu, pokud nejsou využity v oddané službě Pánu?

Sloka 13:

Ó Vyāsadeve, tvůj rozhled je zcela dokonalý. Tvůj věhlas je beze skvrny. Jsi neochvějný ve svém slibu a věrný pravdě. Můžeš proto v tranzu přemýšlet o zábavách Pána, abys osvobodil lidstvo z pout hmotného otroctví.

Sloka 14:

Cokoliv chceš popsat, co je viditelně oddělené od Pána, různými tvary, jmény a výsledky jen způsobuje, že mysl je neklidná jako větrem hnaná loď, která nemá, kde by zakotvila.

Sloka 15:

Lidé mají přirozený sklon k požitku a ty jsi je k tomu ve jménu náboženství ještě povzbudil. To je vskutku odsouzeníhodné a zcela nerozumné. Vedeni tvými pokyny se lidé budou ve jménu náboženství věnovat těmto činnostem a stěží budou brát ohled na nějaké zákazy.

Sloka 16:

Svrchovaný Pán je neomezený. Jen velmi zkušená osobnost, která se zřekla počínání směřujícího ke hmotnému blahu, si zasluhuje pochopit toto poznání o duchovních hodnotách. Těm, kteří nejsou v tak příznivém postavení, jelikož jsou připoutáni ke hmotě, by měla být ukázána cesta k transcendentální realizaci Tvojí Milostí skrze vyprávění o transcendentálních skutcích Svrchovaného Pána.

Sloka 17:

Ten, kdo opustil své hmotné povinnosti, aby se zapojil do oddané služby Pánu, může někdy v nezralém stádiu poklesnout, ale přesto nehrozí nebezpečí, že nebude úspěšný. Na druhé straně neoddaný nic nezíská, ani když je plně zaměstnán svými předepsanými povinnostmi.

Sloka 18:

Osoby, které jsou opravdu inteligentní a mají filozofické sklony, by se měly snažit dosáhnout onoho cíle, jehož nelze dosáhnout ani putováním od nejvyšší planety (Brahmaloky) k nejnižší planetě (Pātāle). Co se týče štěstí, které lze získat ze smyslového požitku, to přijde postupem času automaticky, stejně jako neštěstí přichází v určitou dobu, aniž si ho přejeme.

Sloka 19:

Můj drahý Vyāso, přestože někdy oddaný Kṛṣṇy z té či oné příčiny poklesne, určitě nemusí podstoupit hmotnou existenci jako ostatní (ploduchtiví pracovníci atd.), neboť ten, kdo jednou okusil sladkost lotosových nohou Pána, nemůže jinak, nežli znovu a znovu vzpomínat na tu extázi.

Sloka 20:

Svrchovaný Pán, Osobnost Božství, je Sám tímto vesmírem, a přesto je od něho vzdálený. Z Něho emanuje toto vesmírné stvoření, v Něm spočívá a do Něho se po zničení vrací. O těchto věcech již všechno víš, a proto uvádím jen stručný přehled.

Sloka 21:

Tvá vize je dokonalá, ctěný Vyāso. Jsi schopen poznat Nadduši, Osobnost Božství, jelikož jsi sám úplnou částí Pána. Ačkoliv jsi nezrozený, zjevil jsi se na této Zemi pro blaho celého lidstva. Vyprávěj tedy ještě podrobněji o transcendentálních zábavách Nejvyšší Osobnosti Božství Śrī Kṛṣṇy, prosím.

Sloka 22:

Učené kruhy došly k pozitivnímu závěru, že dokonalý cíl rozvoje poznání — to znamená odříkání, studia Ved, obětí, pronášení hymnů a dobročinnosti — vrcholí v transcendentálních popisech Pána, kterého opěvují vybrané verše.

Sloka 23:

Ó Muni, v předešlém věku jsem se narodil jako syn služebné zaměstnané u brāhmaṇů, kteří následovali zásady Vedānty. Během čtyř měsíců období dešťů, kdy žili společně, jsem měl možnost jim osobně sloužit.

Sloka 24:

Přestože byli přirozeně nestranní, obdařili mne tito stoupenci Vedānty svojí bezpříčinnou milostí. Co se mé osoby týče, dokázal jsem se ovládat a neměl žádný sklon ke sportování, i když jsem byl ještě chlapec. Navíc jsem nebyl neposlušný a nemluvil víc, než bylo potřeba.

Sloka 25:

Jen jednou jsem s jejich svolením přijal zbytky jejich jídla, a to ihned odstranilo všechny mé hříchy. Takto zaměstnaný jsem očistil své srdce, a tehdy mne začala přitahovat samotná povaha transcendentalisty.

Sloka 26:

Ó Vyāsadeve, v té společnosti, a milostí těch velkých Vedāntistů jsem mohl poslouchat, jak popisují poutavé činnosti Pána Kṛṣṇy. Naslouchal jsem pozorně a má chuť poslouchat o Osobnosti Božství vzrůstala na každém kroku.

Sloka 27:

Ó veliký mudrci, jakmile jsem poznal chuť Osobnosti Božství, naslouchal jsem o Pánu s neochvějnou pozorností. Čím více se má chuť vyvíjela, tím více jsem si uvědomoval, že přijímat hrubé a jemné obaly byla jen má nevědomost, neboť Pán i já jsme transcendentální.

Sloka 28:

Takto jsem v průběhu dvou ročních období — období dešťů a podzimu — měl možnost naslouchat velkodušným mudrcům, kteří nepřetržitě opěvovali čistou slávu Pána Hariho. Když se má oddaná služba rozproudila, clony kvalit vášně a nevědomosti zmizely.

Sloka 29:

Velmi jsem lpěl na těchto mudrcích. Choval jsem se jemně, sloužil jsem jim a tak byly postupně vymazány všechny mé hříchy. V srdci jsem těmto mudrcům pevně důvěřoval. Podmanil jsem své smysly a následoval jsem tyto mudrce bezpodmínečně, tělem i myslí.

Sloka 30:

Když tito bhakti-vedāntové, velice laskaví k ubohým duším, odcházeli, poučili mě o nejdůvěrnějších věcech, které zvěstuje Samotný Pán, Osobnost Božství.

Sloka 31:

S tímto důvěrným poznáním jsem jasně pochopil vliv energie Pána Śrī Kṛṣṇy, stvořitele, udržovatele a ničitele všeho. Jakmile ho někdo získá, může se k Němu vrátit a osobně se s Ním setkat.

Sloka 32:

Ó brāhmaṇo Vyāsadeve, rozhodnutí učenců je, že nejúčinnější způsob, jak ukončit všechny nesnáze a strádání, je zasvětit své činnosti službě Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství (Śrī Kṛṣṇovi).

Sloka 33:

Není-li snad pravda, ó dobrá duše, že určitou věcí lze pod lékařským dozorem vyléčit i nemoc, kterou právě ta věc způsobila?

Sloka 34:

Když jsou veškeré činnosti člověka zasvěceny službě Pánu, tytéž činnosti, které způsobily jeho trvalé otroctví, se stanou prostředkem ke zničení stromu práce.

Sloka 35:

Jakákoliv práce vykonaná v tomto životě pro uspokojení mise Pána se nazývá bhakti-yoga neboli transcendentální láskyplná služba Pánu a to, čemu se říká poznání, se stává průvodním jevem.

Sloka 36:

Při vykonávání povinností, které Śrī Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, předepsal, člověk nepřetržitě vzpomíná na Něj, na Jeho jména a na Jeho vlastnosti.

Sloka 37:

Opěvujme všichni slávu Vāsudeva spolu s Jeho úplnými expanzemi Pradyumnou, Aniruddhou a Saṅkarṣaṇem.

Sloka 38:

Kdo uctívá Nejvyšší Osobnost Božství, Viṣṇua (který nemá žádnou hmotnou podobu) v transcendentálním zvukovém zastoupení, vidí věci tak jak jsou.

Sloka 39:

Ó brāhmaṇo, nejprve mne Nejvyšší Pán Kṛṣṇa obdařil transcendentálním poznáním Pána, které je obsažené v důvěrných částech Ved, poté duchovními výsadami a nakonec Svojí důvěrnou oddanou službou.

Sloka 40:

Popiš tedy prosím činnosti všemocného Pána, o kterých jsi se dozvěděl díky své rozsáhlé znalosti Ved, neboť tak nejen uspokojíš touhy významných učenců, ale zároveň zmírníš útrapy mas obyčejných lidí, kteří stále trpí hmotnými strastmi. Skutečně není jiného způsobu jak ukončit jejich utrpení.