Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 1.7.11

Verš

harer guṇākṣipta-matir
bhagavān bādarāyaṇiḥ
adhyagān mahad ākhyānaṁ
nityaṁ viṣṇu-jana-priyaḥ

Synonyma

hareḥ — Hariho, Osobnosti Božství; guṇa — transcendentální vlastnosti; ākṣipta — pohroužen do; matiḥ — mysl; bhagavān — mocný; bādarāyaṇiḥ — syn Vyāsadeva; adhyagāt — studoval; mahat — velké; ākhyānam — vyprávění; nityam — pravidelně; viṣṇu-jana — oddaní Pána; priyaḥ — drahý.

Překlad

Śrīla Śukadeva Gosvāmī, syn Śrīly Vyāsadeva, nebyl jen transcendentálně mocný; byl rovněž drahý oddaným Pána, a proto studoval toto velké vyprávění (Śrīmad-Bhāgavatam).

Význam

Podle Brahma-vaivarta Purāṇy byl Śrīla Śukadeva Gosvāmī osvobozenou duší už v lůně své matky. Śrīla Vyāsadeva věděl, že jakmile se toto dítě narodí, odejde z domova. Naučil ho proto základům Bhāgavatamu, aby dítě získalo pouto k transcendentálním činnostem Pána. Po narození se Śukadeva učil Bhāgavatamu dále přednesem samotných veršů.

Hlavní myšlenkou je, že osvobozené duše jsou obvykle připoutány k aspektu neosobního Brahmanu s monistickým cílem splynout se svrchovaným celkem. Vlivem společnosti oddaných jako je Vyāsadeva však začnou transcendentální vlastnosti Pána přitahovat i osvobozenou duši. Milostí Śrī Nārady získal Śrīla Vyāsadeva schopnost vyprávět velký epos Śrīmad-Bhāgavatam a milostí Vyāsadeva pochopil jeho význam i Śrīla Śukadeva Gosvāmī. Transcendentální vlastnosti Pána jsou tak přitažlivé, že Śrīla Śukadeva Gosvāmī zanechal úplného pohroužení v neosobním Brahmanu a pozitivně přijal osobní činnosti Pána.

Prakticky byl odvlečen od neosobního pojetí Absolutního a v duchu uvažoval, že upoutaností na neosobní rys Nejvyššího pouze ztrácel cenný čas. Jinak řečeno, v osobním rysu realizoval větší blaženost než v neosobním. A od té doby nejenže on sám byl velice drahý viṣṇu-janům, oddaným Pána, ale také viṣṇu-janové byli velice drazí jemu. Oddaní Pána, kteří si nepřejí zabíjet individualitu živých bytostí a kteří chtějí být osobními služebníky Pána, nemají impersonalisty nijak zvlášť rádi, a stejně tak impersonalisté, kteří chtějí splynout s Nejvyšším, nejsou schopni docenit oddané Pána. Od nepaměti spolu tito dva transcendentální poutníci čas od času soupeří. V podstatě se pro odlišnost svých konečných osobních a neosobních realizací raději jeden druhému vyhýbají. Vypadá to tedy, že Śrīla Śukadeva Gosvāmī před tím neměl oddané nijak v oblibě. Jakmile se však sám stal čistým oddaným, vždy si přál být v transcendentální společnosti viṣṇu-janů a stejně tak viṣṇu-janové měli rádi jeho společnost, neboť se stal osobou Bhāgavata. Otec i syn si tedy byli plně vědomi transcendentálního poznání v Brahmanu, ale později se oba pohroužili do osobních rysů Nejvyššího Pána. Tato śloka tedy dokonale odpovídá na otázku, jak Śukadeva Gosvāmīho přitahovalo vyprávění Bhāgavatamu.