Śrīmad-bhāgavatam 1.8.19

V Bhagavad-gītě Pán Śrī Kṛṣṇa prohlašuje, že méně inteligentní lidé Ho mylně pokládají za obyčejného člověka jako jsme my, a tak se Mu vysmívají. Totéž zde potvrzuje královna Kuntī. Méně inteligentní lidé jsou ti, kteří se bouří proti autoritě Pána. Takovým osobám se říká asurové. Asurové nemohou uznat Pánovu autoritu. Když se mezi námi Pán Sám zjevuje jako Rāma, Nṛsiṁha, Varāha nebo ve Své původní podobě jako Kṛṣṇa, vykonává mnoho podivuhodných věcí, které jsou pro člověka nemožné. Jak se dozvíme v desátém zpěvu tohoto velkého písma, Pán Śrī Kṛṣṇa ukazoval Své pro člověka nemožné jednání už v době, kdy ležel Své matce na klíně. Zabil čarodějnici Pūtanu, přestože si potřela ňadro jedem, aby Pána zabila. Pán sál z jejího prsu jako obyčejné dítě, a vysál z ní i její život. Podobně vyzdvihl horu Govardhan, jako když chlapec zdvihne muchomůrku, a několik dní tak nepřetržitě stál, aby chránil obyvatele Vṛndāvanu. To jsou některé z nadlidských činností Pána, které popisují autoritativní védská písma jako Purāṇy, Itihāsy (historické spisy) a Upaniṣady. Předal skvostné pokyny v podobě Bhagavad-gīty. Předvedl úžasné schopnosti jako hrdina, jako hospodář, jako učitel a jako člověk v odříkání. Jako Nejvyšší Osobnost Božství Ho přijímají autoritativní osobnosti, k nimž patří Vyāsa, Devala, Asita, Nārada, Madhva, Śaṅkara, Rāmānuja, Śrī Caitanya Mahāprabhu, Jīva Gosvāmī, Viśvanātha Cakravartī, Bhaktisiddhānta Sarasvatī a všechny ostatní autority této řady. On Sám to prohlásil na mnoha místech autentických písem. Přesto existuje určitá třída lidí s démonskou mentalitou, kteří se stále zdráhají přijmout Pána za Nejvyšší Absolutní Pravdu. Zčásti to způsobuje jejich chabé poznání a zčásti jejich tvrdohlavá zarputilost, která je výsledkem různých přečinů z minulosti a přítomnosti. Tito lidé nebyli schopní uznat Pána Śrī Kṛṣṇu, ani když Ho měli před sebou. Další potíž spočívá v tom, že ti, kteří závisejí velkou měrou na svých nedokonalých smyslech, Ho jako Svrchovaného Pána nemohou realizovat. Takoví lidé jsou jako moderní vědci. Chtějí vše vědět na základě svého experimentálního poznání. Nejvyššího Pána však na základě nedokonalého experimentálního poznání není možné poznat. Zde je popsán jako adhokṣaja — za hranicemi hmotného poznání. Všechny naše smysly jsou nedokonalé. Prohlašujeme, že vidíme vše, ale musíme přiznat, že vidíme jen to, co nám dovolí hmotné podmínky, které není v naší moci změnit. Pán je mimo dosah smyslového vnímání. Královna Kuntī přijímá tento nedostatek podmíněné duše, zvláště třídy žen, které jsou méně inteligentní. Pro méně inteligentní lidi musí existovat takové věci jako chrámy, mešity nebo kostely, aby mohli začít uznávat autoritu Pána a naslouchat o Něm na takových svatých místech od autorit. Pro méně inteligentní lidi je tento začátek duchovního života nezbytný a jen pošetilci zamítají zakládání těchto míst uctívání, která jsou zapotřebí k pozdvihnutí standardu duchovních kvalit mezi lidmi. Poklonit se autoritě Pána v chrámech, mešitách či kostelích, je pro méně inteligentní lidi stejně prospěšné, jako je pro pokročilé oddané prospěšná meditace o Něm aktivní službou.