Śrīmad-bhāgavatam 1.8.42

Dokonalosti čisté oddané služby je dosaženo tehdy, když je pozornost plně obrácena k transcendentální láskyplné službě Pánu. Přesekat pouta náklonnosti ke všemu ostatnímu neznamená zavrhnout takové jemné záležitosti, jako je náklonnost k někomu jinému. To není možné. Živá bytost musí mít tento pocit náklonnosti pro někoho jiného, protože to je příznakem života ve všech životních druzích. Životní příznaky, jimiž je touha, hněv, dychtění, pocit přitažlivosti atd., nelze zničit. Je třeba pouze změnit cíl. Nelze odstranit touhu, ale v oddané službě vystřídá touhu po uspokojení smyslů touha po službě Pánu. Takzvaná náklonnost k rodině, společnosti, zemi atd. není ničím jiným než různými stupni uspokojování smyslů. Jakmile se tato touha usměrní pro uspokojení Pána, nazývá se to oddaná služba.

Z Bhagavad-gīty je patrné, že Arjuna nechtěl bojovat se svými bratry a příbuznými, jelikož chtěl uspokojit své osobní touhy. Jakmile však vyslechl poselství Pána, Śrīmad Bhagavad-gītu, změnil své rozhodnutí a sloužil Pánu. Tím se z něho stal slavný oddaný Pána, neboť všechna písma uvádějí, že Arjuna dosáhl duchovní dokonalosti oddanou službou Pánu v přátelství. Bojování a přátelství, Arjuna i Kṛṣṇa, vše zůstalo jak bylo, jen z Arjuny se oddanou službou stal jiný člověk. Také modlitby Kuntī jsou ukázkou rozhodné proměny v jednání. Śrīmatī Kuntī chtěla sloužit Pánovi bez odchýlení a o to prosí ve svých modlitbách. Tato čistá oddanost je konečným cílem života. Naše pozornost se obvykle obrací ke službě něčemu, co není božské, co není v Božím plánu. Jakmile změníme plán ve prospěch služby Pánu neboli jsou-li naše smysly očištěny v souvislosti se službou Pánu, pak se to nazývá čistá oddaná služba. Śrīmatī Kuntīdevī toužila po této dokonalosti a modlila se o ni k Pánu.

Její náklonnost k Pāṇḍuovcům a Vṛṣṇiovcům nevybočuje mimo rámec oddané služby, neboť služba Pánu a služba Jeho oddaným se od sebe neliší. Někdy je služba oddaným cennější než služba Pánu. V tomto případě se však jednalo o náklonnost, kterou měla Kuntīdevī k Pāṇḍuovcům a Vṛṣṇiovcům jakožto členům své rodiny. Takové citové pouto hmotného příbuzenství vytváří māyā — příbuznosti těla nebo mysli vznikají vlivem vnější energie. Skutečná příbuznost je příbuznost duše na základě vztahu s Nejvyšší Duší. Když chtěla Kuntīdevī přeseknout rodinné vztahy, mínila tím vnější vztahy. Vnější vztahy jsou příčinou hmotného otroctví, ale vztahy duše vedou ke svobodě. Příbuznost dvou duší se může uskutečnit prostřednictvím příbuznosti s Nadduší. Vidět temnotu znamená nevidět. Ale ve slunečním světle vidíme slunce i vše ostatní, co nám bylo ve tmě skryté. Tak je tomu s oddanou službou.