Śrīmad-bhāgavatam 1.9.38
Verš
kṣataja-paripluta ātatāyino me
prasabham abhisasāra mad-vadhārthaṁ
sa bhavatu me bhagavān gatir mukundaḥ
Synonyma
śita — ostrými; viśikha — šípy; hataḥ — zraněný; viśīrṇa-daṁśaḥ — rozbitý štít; kṣataja — ranami; pariplutaḥ — potřený krví; ātatāyinaḥ — veliký útočník; me — mé; prasabham — rozhněvaný; abhisasāra — vydal se; mat-vadha-artham — mě zabít; saḥ — On; bhavatu — kéž se stane; me — mým; bhagavān — Osobnost Božství; gatiḥ — cílem; mukundaḥ — ten, který uděluje spasení.
Překlad
Kéž se Pán Śrī Kṛṣṇa, Osobnost Božství udělující spasení, stane mým konečným cílem! Na bojišti mě napadl, jako kdyby Ho rozhněvaly rány od mých ostrých šípů. Štít měl rozbitý a Jeho tělo bylo potřísněné krví z těchto ran.
Význam
Chování Pána Kṛṣṇy k Bhīṣmadevovi na Kuruovském bitevním poli je zajímavé, neboť Pán Śrī Kṛṣṇa zdánlivě jednal tak, jako kdyby nadržoval Arjunovi a k Bhīṣmadevovi se stavěl nepřátelsky; ale ve skutečnosti tím projevoval Bhīṣmadevovi jakožto Svému velkému oddanému zvláštní přízeň. Ohromující na tomto jednání je, že oddaný může potěšit Pána i tím, že vystupuje jako Jeho nepřítel. Pán, který je absolutní, může přijmout službu od čistého oddaného i v rouchu nepřítele. Svrchovaný Pán nemá nepřátel a takzvaní nepřátelé Mu nemohou nijak ublížit, neboť je ajita neboli nepřemožitelný. Ale přináší Mu potěšení, když Ho Jeho čistý oddaný porazí jako nepřítel, nebo Ho kárá jako Jeho nadřízený, přestože nikdo nemůže být nadřazený Pánu. Takové jsou transcendentální výměny vztahů mezi Pánem a oddanými a ten, kdo neví nic o oddané službě, tajemství takových vztahů nikdy nepochopí. Bhīṣmadeva hrál roli udatného bojovníka a záměrně poranil tělo Pána, takže obyčejní lidé si mysleli, že Pán je zraněný, ale ve skutečnosti to mělo jen zmást neoddané. Zcela duchovní tělo nelze zranit a oddaný se nemůže stát Pánovým nepřítelem. Kdyby tomu tak bylo, Bhīṣmadeva by si nepřál, aby právě tento Pán byl konečným cílem jeho života. Kdyby byl Bhīṣmadeva nepřítelem Pána, Pán Kṛṣṇa by ho zabil, aniž by musel hnout prstem. Nemusel se ukazovat před Bhīṣmadevem s krví a ranami. Ale udělal to, protože Jeho oddaný-válečník chtěl vidět transcendentální krásu Pánova těla ozdobeného ranami od střel čistého oddaného. Tak vypadají výměny transcendentální rasy, vztahu mezi Pánem a Jeho služebníkem. Takové jednání přináší slávu jak Pánovi, tak i Jeho oddanému. Pán byl tak rozhněvaný, že Mu Arjuna chtěl v útoku na Bhīṣmadeva zabránit, ale Pán se mu vymkl z rukou a hnal se k Bhīṣmadevovi jako se milenec žene k milé nehledě na překážky. Působilo to dojmem, že byl odhodlaný Bhīṣmadeva zabít, ale ve skutečnosti ho chtěl potěšit, neboť byl velkým oddaným Pána. Pán je nepochybně vysvoboditelem všech podmíněných duší. Impersonalisté od Něho chtějí spasení a Pán jim vždy plní jejich přání, ale Bhīṣmadeva si zde přeje vidět Pána v Jeho osobní podobě. To je přáním všech čistých oddaných.