Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 1.9.43

Verš

sūta uvāca
kṛṣṇa evaṁ bhagavati
mano-vāg-dṛṣṭi-vṛttibhiḥ
ātmany ātmānam āveśya
so ’ntaḥśvāsa upāramat

Synonyma

sūtaḥ uvāca — Sūta Gosvāmī řekl; kṛṣṇe — Pán Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství; evam — pouze; bhagavati — Jemu; manaḥ — myslí; vāk — řečí; dṛṣṭi — pohledem; vṛttibhiḥ — činnostmi; ātmani — Nadduši; ātmānam — živá bytost; āveśya — vnořil se do; saḥ — on; antaḥ-śvāsaḥ — vdechující; upāramat — utichl.

Překlad

Sūta Gosvāmī řekl: Takto se Bhīṣmadeva vnořil do Nadduše, Pána Śrī Kṛṣṇy, Nejvyšší Osobnosti Božství, svojí myslí, řečí, pohledem a činnostmi, zmlkl a jeho dech se zastavil.

Význam

Stav, kterého dosáhl Bhīṣmadeva při opouštění svého hmotného těla, se nazývá nirvikalpa-samādhi, jelikož vnořil své já do myšlenek na Pána a svoji mysl do vzpomínek na Jeho různé činnosti. Opěvoval slávu Pána, svým pohledem viděl Pána Osobně přítomného před sebou a všechny jeho činnosti se tak soustředily výlučně na Pána. To je nejvyšší stupeň dokonalosti a každý ho může dosáhnout vykonáváním oddané služby. Oddaná služba Pánu se skládá z devíti hlavních činností: (1) naslouchání, (2) opěvování, (3) vzpomínání, (4) sloužení lotosovým nohám, (5) uctívání, (6) modlení se, (7) plnění nařízení, (8) přátelení se a (9) plné odevzdání se. Každá z nich či všechny společně mají stejnou moc přinést požadovaný výsledek, ale je nutné vykonávat je s vytrvalostí a pod vedením zkušeného oddaného Pána. První bod — naslouchání — je ze všech nejdůležitější, a proto je nutné, aby všichni vážní uchazeči, kteří chtějí nakonec dosáhnout stupně Bhīṣmadeva, naslouchali Bhagavad-gītě a později Śrīmad-Bhāgavatamu. Této výjimečně příznivé situace, jaká nastala při Bhīṣmadevově smrti, lze dosáhnout i bez Kṛṣṇovy osobní přítomnosti. Jeho slova v Bhagavad-gītě či ve Śrīmad-Bhāgavatamu jsou s Ním totožná. Jsou zvukovou inkarnací Pána a každý může s jejich pomocí dosáhnout úrovně Śrī Bhīṣmadeva, jednoho z osmi Vasuů. Každý člověk či zvíře musí nakonec zemřít, ale ten, kdo umírá jako Bhīṣmadeva, dosáhne dokonalosti, zatímco ten, kdo umírá pod tlakem přírodních zákonů, umírá jako zvíře. To je rozdíl mezi člověkem a zvířetem. Lidská životní podoba je zvláště určena pro umírání takovým způsobem, jakým umíral Bhīṣmadeva.