Skip to main content

KAPITOLA JEDENÁCTÁ

Kṛṣṇovy dětské zábavy

Tato kapitola líčí, jak se obyvatelé Gokuly odstěhovali do Vṛndāvanu a jak Kṛṣṇa zabil Vatsāsuru a Bakāsuru.

Pád yamala-arjunových stromů doprovázel děsivý zvuk, jako když burácí hrom. Kṛṣṇův otec Nanda a ostatní starší obyvatelé Gokuly byli překvapeni a vydali se na místo, odkud zvuk vyšel. Tam spatřili spadlé stromy a Kṛṣṇu, jak stojí mezi nimi, přivázaný k dřevěnému hmoždíři ulūkhala. Nemohli přijít na jediný důvod, proč stromy spadly a proč je Kṛṣṇa u toho. Mysleli si, že to snad bylo dílo nějakého dalšího asury, který se s Kṛṣṇou na tomto místě střetl, a ptali se Kṛṣṇových kamarádů, jak celá událost proběhla. Děti náležitě vylíčily, co se všechno stalo, ale dospělí tomu nemohli uvěřit. Někteří si však mysleli, že je to možná pravda, neboť ve spojení s Kṛṣṇou již byli svědky mnoha úžasných událostí. Ať tomu bylo jakkoliv, Nanda Mahārāja Kṛṣṇu okamžitě vyprostil z provazů.

Takto Kṛṣṇa každým dnem a každým okamžikem předváděl úžasné věci, aby zvětšoval rodičovskou náklonnost Nandy Mahārāje a Yaśody, kteří tak zažívali údiv i radost. Pokácení yamala-arjunů bylo jednou z těchto podivuhodných zábav.

Jednoho dne přišla k domu Nandy Mahārāje prodavačka ovoce. Kṛṣṇa vzal do svých malých dlaní trochu zrní a šel za ní, aby je vyměnil za ovoce. Cestou skoro všechna zrnka poztrácel a zůstalo Mu jen asi jedno nebo dvě, ale prodavačka tato zrnka z lásky přijala a dala za ně Kṛṣṇovi tolik ovoce, kolik mohl pobrat. Jakmile to udělala, její koš se naplnil zlatem a drahokamy.

Poté se všichni starší gopové rozhodli opustit Gokulu, protože viděli, že tam stále dochází k nějakým pohromám. Usnesli se, že odjedou do Vṛndāvanu, Vraja-dhāmu, a hned další den se všichni vydali na cestu. Ve Vṛndāvanu Kṛṣṇa i Balarāma ukončili své dětské zábavy a začali se starat o telátka, která vodili na pastviny (go-caraṇa). V té době se démon jménem Vatsāsura vloudil mezi telata a byl usmrcen, stejně jako další asura v podobě velké volavky. Kṛṣṇovi kamarádi vyprávěli všechny tyto příběhy svým matkám. Ty jim nechtěly věřit, ale z hluboké náklonnosti vychutnávaly vyprávění o všem, co Kṛṣṇa dělal.

Sloka 1:
Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Ó Mahārāji Parīkṣite, když yamala-arjunové stromy spadly, všichni pastevci krav z okolí ten hrozný zvuk slyšeli a ve strachu z hromů a blesků se na to místo šli podívat.
Sloka 2:
Tam spatřili na zem spadlé yamala-arjunové stromy, ale byli zmateni, neboť i když na vlastní oči viděli, že stromy spadly, nemohli přijít na to proč.
Sloka 3:
Kṛṣṇa byl připoután provazem k hmoždíři ulūkhala, který táhl za sebou. Jak by ale mohl porazit stromy? Kdo to opravdu udělal? Jak je možné, že k tomu došlo? Když pastevci zvažovali všechny tyto úžasné věci, byli na pochybách a zmateni.
Sloka 4:
Všichni malí chlapci pak říkali: “Kṛṣṇa to udělal! Když byl mezi těmi dvěma stromy, hmoždíř se vzpříčil. Kṛṣṇa ho táhl za sebou a stromy spadly. Poté z nich vystoupili dva nádherní muži. Viděli jsme to na vlastní oči!”
Sloka 5:
Kvůli silné otcovské lásce nemohli pastevci v čele s Nandou uvěřit, že by Kṛṣṇa mohl tak úžasným způsobem stromy vyvrátit. Nepřikládali proto tvrzení chlapců žádnou váhu. Někteří muži však zapochybovali. “Kṛṣṇovi bylo předpovězeno, že se vyrovná Nārāyaṇovi,” mysleli si, “je možné, že to udělal On.”
Sloka 6:
Když Nanda Mahārāja viděl svého syna přivázaného provazy k dřevěnému hmoždíři, který táhl za sebou, usmál se a vyprostil Kṛṣṇu z pout.
Sloka 7:
Gopī říkaly: “Když zatancuješ, můj milý Kṛṣṇo, dám ti půl sladkosti.” Takovými slovy či tleskáním pobízely Kṛṣṇu k různým věcem. V těchto chvílích se vždy usmál, a přestože byl svrchovaně mocnou Osobností Božství, tančil, jak si přály, jako kdyby byl dřevěnou loutkou v jejich rukách. Někdy zase na jejich naléhání hlasitě zpíval. Tak se Kṛṣṇa zcela poddal gopīm.
Sloka 8:
Někdy matka Yaśodā a její přítelkyně gopī říkaly Kṛṣṇovi: “Přines tohle!” nebo “přines tamto!” Někdy Mu nařizovaly, aby přinesl dřevěnou stoličku, sandály či odměrku, a tak se je Kṛṣṇa snažil přinést. Někdy se však těchto věcí jen dotkl a stál u nich, jako kdyby je nedokázal zdvihnout. Pro potěšení svých příbuzných se bil rukama do prsou, aby ukázal, že má síly dost.
Sloka 9:
Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, předváděl čistým oddaným celého světa, kteří rozuměli Jeho činnostem, nakolik si Ho mohou Jeho oddaní či služebníci podmanit. Tak svým dětským jednáním zvětšoval blaženost Vrajavāsīch.
Sloka 10:
Jednou volala prodavačka ovoce: “Ó obyvatelé Vṛndāvanu, pokud si chcete koupit nějaké ovoce, pojďte sem!” Jakmile to Kṛṣṇa uslyšel, ihned vzal trochu rýže a šel ji vyměnit za ovoce, jako kdyby ho měl málo.
Sloka 11:
Jak Kṛṣṇa pospíchal za prodavačkou, většina zrnek, která nesl, Mu vypadla. Prodavačka přesto naplnila Jeho náruč ovocem a její koš se okamžitě naplnil drahokamy a zlatem.
Sloka 12:
Po vyvrácení yamala-arjunových stromů šla jednou Rohiṇīdevī zavolat Rāmu a Kṛṣṇu, kteří odešli k řece a společně s ostatními chlapci byli zcela pohrouženi ve hře.
Sloka 13:
Kṛṣṇa a Balarāma byli tak pohroužení do hry s jinými hochy, že se na Rohiṇino zavolání nevrátili. Proto Rohiṇī poslala matku Yaśodu, aby Je zavolala, neboť ta Jim projevovala více lásky.
Sloka 14:
Ačkoliv už bylo pozdě, Kṛṣṇa a Balarāma si hráli s ostatními chlapci a byli zabraní do své hry. Proto Je matka Yaśodā volala zpátky na oběd. Pod vlivem její extatické lásky k Nim jí přitom z prsů vytékalo mléko.
Sloka 15:
Matka Yaśodā volala: “Kṛṣṇo, můj milý synáčku, Kṛṣṇo s lotosovýma očima, pojď sem a napij se mléka z mého prsu! Jistě jsi vyčerpaný hladem a dlouhým hraním, můj miláčku. Už si nemusíš dál hrát.”
Sloka 16:
“Můj milý Baladevo, nejlepší z naší rodiny! Pojď prosím se svým mladším bratrem Kṛṣṇou hned sem! Jedli jste jen ráno a teď byste měli sníst něco víc.”
Sloka 17:
“Nanda Mahārāja, král Vraji, čeká, až bude moci jíst. Čeká na Tebe, můj milý synu Balarāmo. Pojď tedy prosím zpátky a udělej nám radost. Všichni chlapci, kteří si s Tebou a s Kṛṣṇou hrají, by teď měli jít do svých domovů.”
Sloka 18:
Matka Yaśodā dále řekla Kṛṣṇovi: “Můj milý synu, celý den sis hrál, a Tvé tělo je proto pokryté prachem a pískem. Pojď se vykoupat! Měsíc je dnes v konjunkci s příznivou hvězdou Tvého narození, tak buď čistý a rozdej krávy brāhmaṇům.”
Sloka 19:
“Jen se podívej, jak všechny Tvé stejně staré kamarády jejich matky umyly a ozdobily krásnými šperky! Měl by si sem přijít, a až se vykoupeš, sníš oběd a necháš se ozdobit, můžeš si se svými kamarády zase hrát.”
Sloka 20:
Milý Mahārāji Parīkṣite, Yaśodā, Kṛṣṇova matka, pod vlivem intenzivní lásky považovala Kṛṣṇu, jenž byl korunou všeho bohatství, za svého syna. Vzala tedy Kṛṣṇu i Balarāmu za ruce a přivedla Je domů, kde vykonala své povinnosti-celé Je vykoupala, oblékla a nakrmila.
Sloka 21:
Śrī Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Poté se sešli všichni starší pastevci v čele s Nandou Mahārājem, a jelikož v Bṛhadvanu zažili již tolik velkých pohrom, zvažovali, co udělat, aby zastavili sled znepokojujících událostí, ke kterým ve Vraji docházelo.
Sloka 22:
Pastevec jménem Upānanda, který byl nejzralejší věkem i poznáním a měl hodně zkušeností s ohledem na čas, místo a okolnosti, přednesl na tomto shromáždění všech obyvatel Gokuly následující návrh pro dobro Rāmy a Kṛṣṇy.
Sloka 23:
Pravil: “Moji milí přátelé, pastevci, pro dobro tohoto místa, Gokuly, bychom ho měli opustit, protože zde stále dochází k mnoha pohromám sledujícím jediný záměr-usmrtit Rāmu a Kṛṣṇu.”
Sloka 24:
“Jedině milost Nejvyšší Osobnosti Božství zachránila malého Kṛṣṇu ze spárů Rākṣasī Pūtany, která byla odhodlaná Ho zabít. Pak se znovu Nejvyšší Bůh postaral o to, aby dítě nezavalil ruční vozík.”
Sloka 25:
“Poté ještě odnesl dítě démon Tṛṇāvarta v podobě větrného víru. Vynesl Je do nebezpečné výšky, aby ukončil Jeho život, ale sám spadl na plochý balvan. I v tomto případě se dítě milostí Pána Viṣṇua nebo Jeho společníků zachránilo.”
Sloka 26:
Nedávno se také stalo, že spadly dva stromy, a přestože byly děti blízko nich, nebo dokonce mezi nimi, Kṛṣṇa ani žádný z Jeho kamarádů nezahynul. I to musíme považovat za milost Nejvyšší Osobnosti Božství.”
Sloka 27:
“Všechny tyto události způsobuje nějaký neznámý démon. Dokud tyto pohromy neskončí, jsme povinni jít s chlapci někam jinam, dříve než sem přijde a způsobí nějaké další neštěstí.”
Sloka 28:
“Mezi Nandīśvarou a Mahāvanem leží místo zvané Vṛndāvan, které je velice vhodné k životu, protože tam rostou v hojné míře traviny a popínavé i jiné rostliny pro krávy a další zvířata. Jsou tam pěkné zahrady a vysoké kopce a celkově dobré podmínky zaručující štěstí všech gopů, gopī i našich zvířat.”
Sloka 29:
“Proto vyjeďme okamžitě, ještě dnes. Již není na co čekat. Pokud souhlasíte s mým návrhem, připravme všechny volské povozy, nechme jít krávy před námi a vydejme se tam.”
Sloka 30:
Po vyslechnutí této Upānandovy rady pastevci jednomyslně souhlasili. “Výborně!” říkali, “Výborně!” Dali do pořádku vše ohledně svých domácích záležitostí, uložili své oděvy a jiný osobní majetek na vozy a ihned vyjeli do Vṛndāvanu.
Sloka 31-32:
Všechny starce, ženy, děti a vybavení domácnosti vezli pastevci na povozech tažených voly. Pečlivě si připravili luky a šípy a pak rozezněli trubky zhotovené z rohů. Ó králi Parīkṣite, takto, za hlaholu trubek ozývajícího se ze všech stran, se pastevci, doprovázeni svými kněžími, vydali na cestu.
Sloka 33:
Pastevkyně, které jely na vozech, byly pěkně oblečené do skvělých šatů a jejich těla, zvláště ňadra, byla ozdobena čerstvým kunkumovým práškem. Během jízdy s velkým potěšením opěvovaly Kṛṣṇovy zábavy.
Sloka 34:
Matka Yaśodā a Rohiṇīdevī poslouchaly vyprávění o zábavách Kṛṣṇy a Balarāmy s nesmírnou radostí. Jelikož nechtěly být od svých synů ani na okamžik odloučené, nasedly s Nimi na jeden vůz. Všichni společně tak vypadali překrásně.
Sloka 35:
Tak přijeli do Vṛndāvanu, kde je vždy příjemné žít, ve všech ročních obdobích. Vytvořili si provizorní sídlo tak, že kolem sebe rozestavili vozy do tvaru půlměsíce.
Sloka 36:
Ó králi Parīkṣite, když Rāma a Kṛṣṇa hleděli na Vṛndāvan, Govardhan a břehy řeky Yamuny, oba zažívali velkou blaženost.
Sloka 37:
Svým chováním malých chlapců a dětským žvatláním působili Kṛṣṇa a Balarāma transcendentální potěšení všem obyvatelům Vraji. Časem dospěli do věku, kdy dostali na starost telata.
Sloka 38:
Kṛṣṇa i Balarāma, vybaveni různými hračkami, si nedaleko od svých obydlí hráli s dalšími pasáčky a přitom pásli malá telátka.
Sloka 39-40:
Někdy Kṛṣṇa a Balarāma hráli na své flétny, jindy vrhali prakem kameny, aby dostali ovoce ze stromů, nebo házeli samotné kameny a jindy s cinkajícími nákotníčky hráli kopanou s plody, jako je bél či āmalakī. Někdy si přes sebe hodili přikrývky a hráli si na krávy a býky, a pak spolu s hlasitým křikem bojovali, nebo jindy napodobovali zvířecí hlasy. Tak se bavili, úplně stejně jako dvě obyčejné lidské děti.
Sloka 41:
Jednoho dne, když Rāma a Kṛṣṇa se svými kamarády pásli telátka na břehu řeky Yamuny, přišel tam další démon, který Je chtěl zabít.
Sloka 42:
Když Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, viděl, že se démon proměnil v tele a vmísil se mezi ostatní telata, upozornil Baladevu: “Tady je další démon.” Pak se k démonovi pozvolna přiblížil, jako kdyby neznal jeho záměry.
Sloka 43:
Poté Śrī Kṛṣṇa chytil démona za zadní nohy a za ocas, prudce jím točil, dokud démon nezemřel, a vyhodil ho do koruny stromu kapittha. Ten se pak zřítil na zem i s démonovým tělem, jež nabylo obrovských rozměrů.
Sloka 44:
Když pasáčci viděli démonovo mrtvé tělo, všichni volali: “To se Ti povedlo, Kṛṣṇo! Výborně! Výborně! Děkujeme Ti!” Všichni polobozi ve vyšším planetárním systému měli radost a zasypávali Nejvyšší Osobnost Božství květy.
Sloka 45:
Po usmrcení démona dojedli Kṛṣṇa a Balarāma svou snídani, a přitom jak pokračovali v pasení telátek, putovali z místa na místo. Kṛṣṇa a Balarāma, Nejvyšší Osobnosti Božství, kteří udržují celé stvoření, pečovali o telata, jako kdyby byli obyčejnými pasáčky.
Sloka 46:
Jednoho dne přivedli všichni chlapci včetně Kṛṣṇy a Balarāmy svá stáda telat k vodní nádrži, aby jim dali napít. Poté, co se napojila zvířata, pili vodu i chlapci.
Sloka 47:
Hned vedle nádrže hoši spatřili obrovského tvora připomínajícího vrchol hory odštípnutý a sražený na zem bleskem. Už jen pohled na tak ohromnou živou bytost jim naháněl strach.
Sloka 48:
Tento obrovský démon se jmenoval Bakāsura. Vzal na sebe podobu volavky s velice ostrým zobákem. Jakmile tam přišel, okamžitě Kṛṣṇu spolkl.
Sloka 49:
Když Balarāma a ostatní chlapci viděli, že Kṛṣṇu pozřela obrovská volavka, téměř ztratili vědomí, jako smysly bez života.
Sloka 50:
Kṛṣṇa, který je otcem Pána Brahmy, ale jednal jako syn pastevce krav, začal démona pálit vzadu v hrdle jako oheň a Bakāsura Ho okamžitě vyvrhl. Když zjistil, že Kṛṣṇovi spolknutí vůbec neublížilo, ihned na Něho zaútočil svým ostrým zobákem.
Sloka 51:
Když Kṛṣṇa, vůdce vaiṣṇavů, viděl, že se Ho Bakāsura, přítel Kaṁsy, snaží napadnout, rukama chytil démona za obě půlky zobáku a před všemi pasáčky ho snadno roztrhl, jako když dítě podélně rozpůlí stéblo trávy vīraṇa. Tímto usmrcením démona velice potěšil obyvatele nebeských planet.
Sloka 52:
Nebeští obyvatelé vyššího planetárního systému tehdy shazovali na Kṛṣṇu, nepřítele Bakāsury, květy mallikā, jež rostou v Nandana-kānaně. Blahopřáli Mu také hrou na nebeské kotle a lastury a rovněž svými modlitbami. Pasáčkové při pohledu na to vše žasli.
Sloka 53:
Jakmile Kṛṣṇa vyvázl z tohoto nebezpečí, všichni chlapci včetně Balarāmy si mysleli, že znovu ožili, tak jako se uklidní smysly, když se člověku vrátí život a vědomí. Radostně Kṛṣṇu objali, shromáždili svá telata a vrátili se do Vrajabhūmi, kde hlasitě rozhlašovali, co se stalo.
Sloka 54:
Když pastevci a pastevkyně slyšeli o zabití Bakāsury v lese, byli ohromeni. Jakmile uviděli Kṛṣṇu a vyslechli celý příběh, přijali Kṛṣṇu s velkou dychtivostí, neboť si mysleli, že On a ostatní chlapci unikli ze chřtánu smrti. Mlčky tedy hleděli na Kṛṣṇu s Jeho kamarády, a když teď byli chlapci v bezpečí, nechtěli z nich spustit oči.
Sloka 55:
Pastevci v čele s Nandou Mahārājem začali rozjímat: “Je úžasné, že tento chlapec Kṛṣṇa mnohokrát čelil různým příčinám smrti, ale milostí Nejvyšší Osobnosti Božství byly místo Něj zabity právě tyto hrozby!”
Sloka 56:
“I když Daityové, kteří představovali příčiny smrti, byli opravdu děsiví, tohoto chlapce Kṛṣṇu zahubit nedokázali. Naopak-jelikož přicházeli zabíjet nevinné chlapce, byli usmrceni sami, jen co se přiblížili. Dopadli jako můry útočící na oheň.”
Sloka 57:
“Nikdy se nestává, že by slova těch, kdo mají úplné poznání Brahmanu, nebyla pravdivá. Je úžasné, že vše, co Gargamuni předpověděl, nyní do posledních podrobností skutečně zažíváme!”
Sloka 58:
Takto se všichni pastevci v čele s Nandou Mahārājem těšili z vyprávění o zábavách Kṛṣṇy a Balarāmy. Zažívali velkou transcendentální radost a ani nevnímali hmotné strasti.
Sloka 59:
Tak trávili Kṛṣṇa a Balarāma dobu svého dětství ve Vrajabhūmi různými dětskými hrami-hráli si na schovávanou, stavěli pomyslné mosty přes moře nebo skákali sem a tam jako opice.